Článek
Charismatická Dana Medřická (†62) patří k herečkám, které si člověk nevybaví jen podle role, ale hlavně podle pocitu. Byla v ní zvláštní kombinace klidu, síly a lidskosti, která funguje i po letech. Když se dnes díváte na starší filmy, nepůsobí jako „herečka své doby“, ale jako někdo, kdo by obstál i dnes.
Pro většinu diváků zůstane navždy spojená se seriálem Taková normální rodinka, kde ztvárnila maminku v rodině, která byla sice „normální“ jen podle názvu, ale o to víc lidská. Právě tahle role jí otevřela dveře do širšího povědomí a udělala z ní tvář, kterou si lidé spojovali s domovem, jistotou a pochopením. Jenže za tímhle obrazem se skrýval život, který měl k idyle hodně daleko.
Když se práce stane útočištěm
Divadlo pro ni nebyla jen profese. Bylo to místo, kde se dalo přežít všechno ostatní. Už jako malou ji uchvátilo představení Radúz a Mahulena a podle vzpomínek blízkých bylo vlastně rozhodnuto. Nešlo o dětský rozmar. Spíš o tiché, ale pevné rozhodnutí. „Číši divadelního jedu jsem vypila až do dna a nikdy jsem se z té otravy nevzpamatovala,“ tvrdila o své lásce k divadlu.
Dahlia „Dana Medřická“ je dekorativní kultivar jiřiny pojmenovaný po slavné české herečce
Nebyla typem, který by si cestu prošlapával okázale. Talent měla ale natolik výrazný, že ji na konzervatoři vzali rovnou do vyššího ročníku. To samo o sobě něco vypovídá nejen o schopnostech, ale i o pracovním nasazení. V té době navíc nebylo běžné, aby se podobné výjimky dělaly jen tak.
Divadlo pak zůstalo konstantou jejího života. V době, kdy se osobní svět rozpadal, fungovalo jako kotva. Možná i proto byla na jevišti tak přesvědčiv, nebyla to stylizace, ale prožitek.
V den pohřbu dítěte pracovala
Osobní život Dany Medřické byl poznamenaný bolestí, která se nedá „odžít“ a jít dál. S manželem, hercem Václavem Vydrou starším, přišli o své první dítě. Miminko krátce po narození zemřelo. Tohle je typ události, který člověka promění natrvalo. A přesto, nebo právě proto, Medřická v den pohřbu stála na jevišti. Ne proto, že by „musela“, ale protože to byla její forma, jak situaci zvládnout. Dnes by se o tom mluvilo jako o extrémním pracovním nasazení nebo útěku. Tehdy to bylo spíš tiché gesto profesionality.
Další dítě už plánovat nechtěli. Strach a zkušenost byly příliš silné. Život si ale někdy jde vlastní cestou a v roce 1956 se narodil jejich syn Václav Vydra. Tentokrát všechno dopadlo dobře. Jenže ani to neznamenalo, že mají vyhráno. Manželství Medřické a Vydry staršího bývá popisováno jako pevné, hluboké a klidné. O to větší rána přišla v roce 1979, kdy Vydra náhle zemřel.
Láska s vášnivým Španělem
Ztráta životního partnera po letech společného života není jen smutek, je to zásah do samotné struktury každodennosti. Podle lidí z jejího okolí se po jeho smrti stáhla. Ne dramaticky, ale znatelně. Jako by část její energie odešla s ním. „Otec už byl hodně nemocný, měl roztroušenou sklerózu, špatně chodil, bylo to s ním opravdu těžké. Máma se o něj úžasně starala. To, že zemřel, bylo vlastně vysvobození, jak pro něj, tak i pro mámu,“ vzpomínal Václav Vydra. Jeho maminka ale nepůsobila jako někdo zlomený. Spíš jako člověk, který si nastaví hranice a už si dovnitř nepustí nikoho nového. Tedy, alespoň to tak vypadalo.
Pak se ale na scéně objevil její velký ctitel Artemio Precioso Ugarte. Španěl, který jí obdivoval a když byl v Praze, chodil se na ni dívat do Národního divadla. Ani jeden z nich ale tehdy netušil, že by ještě někdy později mohli potkat. Ugarte se vrátil na jih Evropy a jejich životy plynuly dál. Ale osud tomu chtěl, že když Medřická přišla o manžela, ovdověl i i Španěl. Začali si psát a volat, až z toho byla velká láska. Vzali se v roce 1981.
Václav Vydra, syn Dany Medřické, žije s herečkou Janou Bouškovou
Smrt, které šlo předejít
Medřická řešila, jestli se odstěhuje do Madridu a bude žít se svým drahým tam, nebo zůstane v Praze, kde má práci. Bohužel to za ni vyřešil osud. Medřické smrt v roce 1983 dodnes působí jako zbytečná tragédie. Lékaři jí doporučili EKG vyšetření. Nešlo o nic mimořádného, spíš o rutinní kontrolu, která mohla odhalit problém včas.
Herečka ho ale odložila. Důvod byl přitom typicky lidský, její syn měl premiéru v divadle a ona u toho chtěla být. Nakonec ji postihl infarkt, kterému se podle všeho dalo předejít. Je to připomínka, jak snadno člověk podcení signály, když má pocit, že „ještě počká“. V jejím případě to bylo rozhodnutí, které už nešlo vzít zpět.
Proč na ni nezapomínáme
Dana Medřická po sobě nezanechala jen role. Zanechala styl herectví, který dnes znovu získává hodnotu, neokázalý, bez přehrávání. Byla přesná v emocích a přitom nikdy nesklouzla k lacinému efektu. Možná i proto její postavy působí autenticky i po desítkách let. Nejsou „zahrané“, ale odžité. A to je kvalita, která nestárne.
Z dnešního pohledu její život nepůsobí jako příběh slavné herečky, ale spíš jako portrét ženy, která si prošla víc, než by si kdo přál. A přesto si zachovala schopnost dávat ostatním něco dobrého.
Zdroje: nasregion.cz, cnn.iprima.cz, super.cz, kvety.cz, idnes.cz, dvojka.rozhlas.cz
