Článek
Když se v polovině osmdesátých let objevila na plátnech kin ve filmu Láska z pasáže, stala se přes noc jednou z nejznámějších mladých hereček v Československu. Tatiana Kulíšková (65) tehdy působila přirozeně, sympaticky a přesně zapadla do atmosféry filmu, který dodnes patří mezi nejznámější snímky své doby. Málokdo ale tušil, že za úspěchem a popularitou se později bude skrývat životní příběh plný bolesti i nečekaných zvratů.
Nešťastná událost jí vzala manžela
Rodilá Bratislavanka se herectví věnovala od mládí a po studiích na Vysoké škole múzických umění si postupně budovala pevné místo na slovenské divadelní scéně. Film jí přinesl popularitu, divadlo zase profesní jistotu. V době, kdy ji diváci vídali na televizních obrazovkách a obdivovali její kariérní vzestup, prožívala také šťastné období po boku manžela Pavla Juráně. Jejich společný příběh však skončil mnohem dříve, než kdokoli očekával.
Na jaře roku 1989 přišla zpráva, která otřásla nejen rodinou, ale i divadelním prostředím. Pavol Juráň zemřel po nešťastné události v hotelovém bazénu v Žilině. Kulíškové tehdy nebylo ani třicet let. „Chodili jsme spolu od konce prvního ročníku na VŠMU. Paľo byl mimořádně pracovitý a cílevědomý, ale zároveň se rád bavil. Po manželově smrti mě držela nad vodou práce. Nemohla jsem být doma, protože bych se zbláznila. Uvědomila jsem si, že smrt je skutečnost, se kterou se člověk musí jednou smířit,“ tvrdila.
Kulíšková a Vaculík vytvořili nezapomenutelnou dvojici
Místo plánování budoucnosti se musela vyrovnávat se ztrátou člověka, se kterým chtěla strávit život. O následcích tragédie mluvila až po letech. Přiznala, že tehdy ztratila nejen partnera, ale také představu o tom, jak bude její život pokračovat. „Když zemřel, měla jsem pocit, že už nikdy nebudu mít děti, nepotkám žádného muže,“ vzpomínala.
Její život patří synovi
Obrovská bolest ji na čas odřízla od běžného života. Nešlo přitom jen o smutek. Mladá vdova musela znovu hledat motivaci, energii i důvod dívat se dopředu. Práce se stala jednou z věcí, které jí pomohly neuzavřít se před světem úplně. Velkou roli sehrálo také divadlo. Kulíšková působila v trnavském Divadle Jána Palárika, kde se postupně znovu začala vracet k běžnému životu. A právě tam ji čekalo další důležité setkání.
Osud jí do cesty přivedl herce Vladimíra Jedľovského. Jejich vztah nevznikal jednoduše a bez komplikací, ale čas ukázal, že nejde o krátkou epizodu. Naopak. Právě vedle něj našla stabilitu, kterou po tragické ztrátě dlouho postrádala.
Další velký životní zlom přišel ve chvíli, kdy se stala matkou. Syn Adam se narodil v době, kdy už Kulíšková nevěřila, že ji podobná radost ještě čeká. „Jako bych se znovu nadýchla. I proto jsem zůstala tři roky na mateřské dovolené. Synovo narození jsem vnímala jako zázrak a přiznávám, že od té doby, co je na světě, můj život patří především jemu.“ Nešlo přitom jen o šťastnou životní událost. Po letech smutku dostala nový směr, nové priority a pocit, že život může znovu dávat smysl.
Tragické věci ji zocelily
Mateřství se pro ni stalo natolik důležité, že na několik let upozadila profesní ambice. Přesto herectví nikdy neopustila. Naopak. Během dalších desetiletí si vybudovala respektovanou pozici na slovenské kulturní scéně. Vedle divadelních rolí se věnovala také dabingu, za který získala několik ocenění. Zatímco některé herecké hvězdy po revoluci zmizely z očí veřejnosti, Kulíšková zůstala své profesi věrná.
Dnes je považována za jednu z výrazných osobností slovenského divadla. Nepatří k celebritám, které pravidelně plní titulní stránky společenských magazínů, a soukromí si chrání mnohem více než většina jejích kolegů. A je mnohem vyrovnanější než dřív. „Tragické věci mě zocelily,“ vysvětlovala. I v tom spočívá síla jejího životního osudu.
Zdroje: autorský článek
