Článek
Herec Vladimír Javorský (63) působí dojmem, že jde tak trochu mimo hlavní proud. Ne proto, že by se o to snažil, ale protože to má zkrátka v povaze. Nikdy nehrál podle očekávání okolí a ani dnes nemá potřebu se někam tlačit. Spíš si vybírá, co mu dává smysl. Ať už jde o role, nebo o život jako takový.
Kyslík je pro něj prokletí
Pro většinu diváků zůstane asi navždy spojený s postavou „Kyslíka“ ze seriálu Chlapci a chlapi. Plachý voják s přezdívkou, která seděla víc než přesně, mu přinesl popularitu, ale zároveň i nálepku, které se zbavuje jen těžko. „Vzpomínám na to jako na prokletí. Je to tak neuvěřitelně neustále živá věc, že to pořád člověk slyší, Kyslík, Kyslík,“ tvrdil. Některé postavy se na herce zkrátka nalepí a už s nimi zůstávají. Toto je naprosto ukázkový příklad.
Jeho cesta k herectví přitom vůbec nebyla samozřejmá. Jako kluk chtěl hrát na bicí, jenže doma to neprošlo, a tak skončil u klavíru. Ten ho ale příliš nebavil a dlouho to vypadalo, že se vydá úplně jiným směrem. Lákalo ho třeba zlatnictví nebo geologie. Představa, že bude hledat kameny někde daleko v horách, ho tehdy docela držela.
Na Oscary odjížděl s despektem
Zlom přišel až na gymnáziu, kdy se dostal k pantomimě a pohybovému divadlu. Tehdy ho hodně ovlivnil Bolek Polívka a postupně mu došlo, že právě tady by mohl najít svoje místo. Z herců měl vždycky blízko k Vlastovi Burianovi. „Už v dětství, když byly filmy pro pamětníky, jsem musel být doma, abych se koukal,“ vysvětloval, kde měl dlouho své umělecké srdce.
Vladimír Javorský na svůj vzhled nijak zvlášť nedbá
Zajímavé je, že se nakonec dostal i do úplně jiného světa, díky jedné z hlavních rolí v krátkému americkém filmu Most se ocitl až na Oscarech v Los Angeles. „Na Oscary jsem jel vlastně s jakýmsi despektem, protože jsem podobné vyhlašování zažil v Ženevě někdy v roce 1986 s filmem Krajina s nábytkem, kde se vyhlašovaly Hvězdy zítřka. Bylo toho tam na mě nějak moc, nablýskané mercedesy, červené koberce a diamanty… Já jsem obyčejný kluk ze dvora z Ostravy,“ zavzpomínal. Ovšem Hollywood na něj zapůsobil, vše bylo dle jeho slov perfektně připravené. „Spadla mi brada, protože vše bylo profesionálně dokonalé. Obrovský zážitek.“
Okázalost a pozlátko tedy sice nejsou nic pro něj, doma si ale uznání získal naplno. Za film Poupata dostal Českého lva a definitivně tím potvrdil, že rozhodně není jen „ten Kyslík“. Naopak, že patří k hercům, kteří dokážou být naprosto přesní a přirození, bez zbytečného tlačení na efekt.
Stříhají ho jen v televizi
V soukromí zůstává spíš nenápadný. Večírky a společenské akce ho nelákají, dává přednost klidu. Alkohol prakticky nepije, spíš si dá čaj a v klidu si projíždí texty. O svůj vzhled se nijak zvlášť nestará. „Mě stříhají vždycky jenom v televizi nebo ve filmu podle toho, jak to potřebují, a když dlouho nic nedělám, mám dlouhé vlasy a vousy,“ uvedl před časem. Své soukromí si Javorský hlídá a o rodině mluví jen minimálně. Je znát, že si tuhle část života nechává pro sebe a nemá potřebu ji sdílet.
Vedle herectví má ještě jednu silnou stránku, a to jazyky. Domluví se hned pěti plynně (anglicky, německy, francouzsky, rusky a polsky), do toho má základy čínštiny. Není to něco, co by dával na odiv, ale v jeho profesi je to znatelná výhoda.
Zdroje: ct24. ceskatelevize.cz, svetzeny.cz, tyden.cz, vlasta.cz, novinky.cz
