Článek
Dnes už je těžké představit si dobu, kdy televizní moderátoři byli téměř národními ikonami. V éře omezeného počtu kanálů a společného sledování večerního vysílání měla každá známá tvář mnohem větší váhu než dnes. A právě do téhle kategorie patřila i Olga Čuříková (†83). Žena s kultivovaným projevem, přirozeným šarmem a zvláštní schopností působit nenuceně i v přísně kontrolovaném mediálním prostředí.
Vlaštovka odstartovala její kariéru
Narodila se v roce 1932 a její profesní směřování nebylo od začátku úplně jednoznačné. Zvažovala herectví a studium na DAMU, což by odpovídalo její přirozené schopnosti práce s hlasem i výrazem. Nakonec ale dala přednost rozhlasu. A právě mikrofon se stal jejím prvním skutečným „domovem“. Rozhlas jí umožnil rozvíjet to, co ji definovalo nejvíc, tedy kultivovaný, klidný projev bez zbytečné teatrálnosti.
Na konci padesátých let přešla do Československé televize, která tehdy zažívala dynamický rozvoj. Zásadní zlom přišel v roce 1964, kdy začala moderovat pořad Vlaštovka. Ten byl určený dětem a mládeži, vysílal se živě a nesl silný ideologický náboj, což byla realita tehdejší televizní tvorby. Přesto se Čuříkové dařilo do něj vnést lidskost a přirozenost, díky nimž si získala široké publikum.
Komunisté jí vystavili stopku
Z dnešního pohledu je zajímavé, jak moderně působí některé tehdejší formáty. Například pořad Pokus pro dva, který moderovala společně s Eduardem Hrubešem, by se dal bez nadsázky označit za předchůdce dnešních seznamovacích reality show. Práce s emocemi, lidskými příběhy i napětím mezi účastníky, to všechno tam už v zárodku bylo.
Její kariéra ale nebyla bez zlomů. Po roce 1968, kdy se otevřeně postavila proti okupaci, přišel tvrdý střet s režimem. Komunisté se s ní nemazali. „Osmičky jsou v mém životě důležité: rok 1938, 1958 i nešťastný rok 1968, který určil moje další nedobrovolné směřování,“ vzpomínala později.
Nejdřív musela opustit obrazovku, později přišla i o možnost pracovat v televizi úplně. V roce 1972 dostala výpověď a zákaz veřejného vystupování. Typický osud mnoha lidí, kteří se v té době rozhodli zachovat si vlastní názor.
Po revoluci se mohla vrátit
Následující roky tak strávila mimo hlavní mediální proud. Působila například v pražském Divadle hudby Lyra Pragensis, kde se uplatnila jako konferenciérka. Nebyla to možná tak viditelná práce jako televize, ale umožnila jí zůstat v kontaktu s publikem, a hlavně se profesně nevzdat. Zajímavou epizodou její kariéry je i malá filmová role ve snímku Kamarád do deště z roku 1988. Nešlo o zásadní herecký výkon, spíš o drobný návrat k původním ambicím, které kdysi zvažovala.
Po roce 1989 se mohla vrátit na televizní obrazovky. Moderovala pořady jako Album nebo Barvy života, zaměřené především na starší diváky. Nebyla to už role hlavní hvězdy, spíš důstojný návrat zkušené profesionálky, která měla co nabídnout a zároveň už neměla potřebu cokoliv dokazovat.
Olga Čuříková neměla vždy jednoduchý život
Život ve čtyřech jim vyhovoval
Její osobní život byl možná méně okázalý, ale o to zajímavější. Dlouholetý vztah s hercem Jiřím Pleskotem vyústil ve svatbu až po patnácti letech. Zajímavostí je, že Pleskot byl předtím ženatý s Jiřinou Jiráskovou a vztahy mezi všemi zúčastněnými zůstaly překvapivě dobré. Dokonce natolik, že Jirásková šla Čuříkové za svědka.
Tohle „čtyřlístkové“ přátelství, doplněné ještě režisérem Zdeňkem Podskalským, působí dnes skoro neuvěřitelně. Společné pobyty na chalupě v Malenicích nebo dlouhodobé udržování blízkých vztahů ukazují, že i v komplikovaných osobních situacích může fungovat respekt a nadhled.
Olga Čuříková neměla děti, ale její profesní odkaz je svého druhu rodinou sám o sobě. Patří ke generaci, která formovala podobu československého vysílání v době, kdy média měla úplně jiný význam než dnes. Zemřela 17. března 2016 ve věku 83 let. Možná už nepatřila k nejčastěji připomínaným jménům, ale pro ty, kdo ji zažili na obrazovce, zůstává symbolem kultivovaného projevu a profesionality.
Zdroje: ct24.ceskatelevize.cz, idnes.cz, blesk.cz, vlasta.cz, dotyk.cz, krajskelisty.cz
