Článek
Herečka Zuzana Kronerová (73) Vyrůstala v rodině dvou velkých slovenských hereckých osobností – jejím tatínkem byl Jozef Kroner (†74) a maminkou Terézia Hurbanová-Kronerová (†75). Divadlo ji obklopovalo od malička, dokonce jednu dobu bydleli přímo v divadelní šatně – to když rodiče přešli z Martina do angažmá v Bratislavě a čekali na byt. Tam se nejspíš nadýchala „divadelního bacilu“, který tak může za to, že i ona divadlu propadla a stalo se její celoživotní láskou.
Táta ji uměl rozplakat
Jako holčička se ale herečkou ještě stát nechtěla. Nicméně toužila být členkou dětské rozhlasové družiny, protože byla oddanou posluchačkou jejích pořadů v rozhlase. Doma jí ale herectví rozmlouvali, a to docela drsným způsobem, protože tvrdili, že v družině děti mučí, nedávají jim jíst a pít, v noci jsou potmě a když něco pokazí, dostanou výprask.
Na druhou stranu to byl právě tatínek, který zavinil, že jí herectví postupně víc a víc lákalo, protože si s ní doma „hrál“ na divadlo: „Ještě, když jsem byla malá, nastudoval se mnou několik rolí. Třeba moji nejoblíbenější pohádku Sůl nad zlato. Máma vařila a my hráli. On hrál vždy krále a ty dvě nehodné starší sestry, já byla samozřejmě Maruška. A pokaždé došlo na tu vypjatou scénu, kdy se král ptá, jak ho má dcera ráda a ona odpoví, že jako sůl. A on zahřímal, že jsem dcera nezdárná, ať odejdu z království. V ten moment jsem se usedavě rozplakala, rodiče mě nemohli utěšit. Ale za týden jsem to chtěla hrát znovu,“ popisuje dojemnou historku herečka.
Herecký osud nakonec zvítězil
Když odmaturovala, vypadalo to, že uposlechla rodičovského humorného varování a s herectvím se míjela. Přihlásila se proto na lingvistiku a divadelní dramaturgii. Ale jak se říká, před osudem člověk neuteče: „Ve stejný čas, kdy bylo druhé kolo zkoušek na dramaturgii, byly i zkoušky na herectví. Ani nevím, jak mě tam nohy zanesly, ale šla jsem se zeptat tajemnice fakulty, jestli bych to taky nemohla zkusit. A ona mě tam zapsala. přihlásila jsem se bez vědomí rodičů, kteří byli zrovna v Praze. A vzali mě.“ Otec, který byl přísným kritikem jejího hraní, jí pak ještě dlouho zlobil tím, že se tvářil, že vlastně žádná herečka není.
Bába z ledu z ní udělala otužilce
Zuzana Krónerová stále patří mezi slovenské herce, které dobře znají i čeští diváci. Často u nás hostuje v některém z divadel a velmi často bývá obsazována v českých filmech, někdy dokonce častěji než do těch slovenských. Hodně spolupracovala s režisérem Bohdanem Slámou (58), za roli v jeho Divokých včelách dokonce získala Českého lva. A za roli ve snímku Bába v ledu byla na lva znovu nominována. Když herečka tuto nabídku přijímala, netušila, jak ovlivní její život.
Musela se skutečně naučit se otužovat, a třebaže přiznává, jak těžké to zpočátku bylo, otužuje se dodneška a zlákala k této aktivitě i většinu své rodiny. A z jejího manžela se stal ještě poctivější otužilec, než je ona. „Otužování je zázračný sport a velmi demokratický. Může ho dělat každý člověk, bez ohledu na věk,“ pochvaluje si jeho přednosti. Díky němu také získala mnoho nových přátel mezi jeho vyznavači, a to jak doma v Bratislavě, tak v Praze.
Bez bouřek je každý vztah nuda
Kdo Zuzanu Kronerovou zná, tak potvrzuje, že z ní neustále čiší energie a mladický elán. S přibývajícím věkem si hlavu nedělá, říká, že je pro ni spíše výhodou, protože hraje většinou potvory nebo zlé ženské: „Já jsem vždycky věděla, že nejsem krasavice, že si princezny nejspíš nezahraju, spíše ježibaby,“ glosuje herečka se svým typickým laskavým i trochu ironickým humorem. Přistupuje tak k celému životu a nejspíš proto má pořád mladou duši.
Tak to prý bylo vždycky, protože se vdávala docela pozdě, prý se ani ve třiceti na manželství necítila. S manželem Martinem, který je matematik, si jsou pořád blízcí jako v době svého seznámení a společně vychovali dceru Terezu a syna Adama. A její recept na šťastné manželství? „My se spolu stále hodně smějeme. Ale samozřejmě, ve vztahu musí být i bouřky, jinak by to byla pěkná nuda.“
Zdroje: extra.cz, novinky.cz, idnes.cz, zeny.iprima.cz
