Pamatujete na moderátora Dumbrovského? Už roky nepracuje, má vyděláno a cestuje po světě

Ještě na začátku minulé dekády patřil k nejznámějším tvářím televizního zpravodajství. Pak ale přišel moment, který by dnes málokdo čekal a Pavel Dumbrovský (68) se v roce 2012 jednoduše zvedl a odešel. Bez rozluček, bez emocí na kameru. V padesáti čtyřech letech, tedy v době, kdy většina moderátorů teprve sklízí kariérní maximum. Důvod byl přitom překvapivě prostý. „Vydělal jsem si za dobu práce v médiích tolik, že do důchodu nemusím pracovat,“ naznačil tehdy. A místo další honby za sledovaností si vybral úplně jiný rytmus života.

Zatímco dřív měl pevný režim daný vysíláním, dnes tráví velkou část roku na cestách. Typicky mizí z Česka hlavně v zimě, což je pro něj období, které nikdy příliš nemusel. Cestování pojal po svém: žádný luxusní all inclusive styl, ale spíš zvědavé objevování. Klidně několik týdnů v Jižní Americe, jednoduché ubytování, lokální prostředí. „Bydlíme s manželkou třeba někde v Bolívii za dva dolary, manželka trochu prská, ale co může dělat,“ usmíval se v show Jana Krause.

A právě to je možná největší změna, když místo zprostředkování světa divákům ho dnes zažívá na vlastní kůži. Přestože hodně cestuje, zázemí má stále v Praze. S manželkou Jitkou, která pracuje jako lékařka, tvoří pár už od konce 70. let. Společně vychovali syna Tomáše a dcery Veroniku a Zuzanu, dnes už mají i vnoučata.

Zajímavé je, že média z rodiny úplně nezmizela, jedna z dcer se totiž profesně pohybuje ve stejné branži. Syn se zase vydal akademickou cestou a působí v zahraničí, konkrétně na univerzitě v Kataru. I to je důvod, proč část rodiny žije rozkročená mezi různými kouty světa.

Dumbrovského kariéra přitom nezačala před kamerou, ale spíš klasicky „od píky“. Po studiu žurnalistiky na Univerzitě Karlově nastoupil na začátku 80. let do Československé televize, kde se věnoval reportážím a postupně se dostal k politickému zpravodajství.

Po roce 1989 se stal jedním z viditelných novinářů nové éry. Moderoval pořady zaměřené na politiku a dění ve společnosti a v roce 1991 získal ocenění TýTý pro nejoblíbenějšího moderátora zpravodajství, tehdy poměrně výrazné potvrzení jeho pozice. A samozřejmě má i různé historky „za natáčení“, ta doba jich byla plná. „Asi jsem ho fakt naštval, protože na pravidelné tiskovce, na které jsme jezdili s televizí na vládu, si mě osobně vyvolal a povídá: „Vám, pane Dumbrovský, už neodpovím na žádnou otázku. Na žádnou,“ usmíval se například, když mluvil o Václavu Klausovi.

Zlom přišel v druhé polovině 90. let, kdy přešel na TV Nova. Tam se z něj stal jeden z pilířů hlavní zpravodajské relace. Jeho klidný projev, hluboký hlas a jistota před kamerou z něj udělaly tvář, kterou si diváci spojovali s večerními zprávami.

O to víc překvapilo, jak nenápadně jeho televizní kapitola skončila. Bez potřeby se vracet. Dnes působí dojmem člověka, který si v pravý čas uvědomil, že kariéra není všechno. Místo aby čekal na moment, kdy ho obrazovka „odstaví“, rozhodl se odejít sám, a to hlavně v době, kdy ho práce ještě bavila.

Občas se sice objeví na společenských akcích spojených s televizí, ale spíš jako host než jako někdo, kdo by plánoval comeback. Na jeho příběhu je zajímavé, jak obyčejně vlastně působí. Žádné dramatické zvraty, žádné pády ani skandály. Spíš postupná, poctivě odpracovaná kariéra a rozhodnutí, které dává zpětně smysl. A možná i malá inspirace, že odejít na vrcholu nemusí být klišé, ale reálná volba.

Zdroje: dotyk.cz, idnes.cz, vlasta.cz, blesk.cz, zeny.iprima.cz