Článek
Když se v roce 2012 objevila v talentové show Hlas ČeskoSlovenska, patřila Markéta Poulíčková (38) mezi nejvýraznější tváře ročníku. Do finálové čtyřky se probojovala spolu s Annou Veselovskou, Milošem Novotným a vítězkou Ivannou Bagovou. Přestože na absolutní výhru nedosáhla, zaujala nejen hlasem, ale i pohodovým přístupem. Jenže netrvalo dlouho a v podstatě se po ní slehla zem. Nebo to bylo jen zdání?
Bála se, že ji vnímají jako povrchní holku
Každopádně už tehdy působila jinak než typické „soutěžní hvězdy“. Žádná přetvářka, žádná přehnaná rivalita. Sama otevřeně říkala, že mezi finalisty panovala spíš pohoda než soupeření. „Jsme úplně v pohodě. Žádná rivalita mezi námi není. Myslím, že jsme všichni natolik v pohodě, že víme, o co jde. Je to jenom soutěž, která nám sice život už nějak změnila, ale víc už asi nezmění. Jsme všichni rozumní,“ uvažovala sympatická blondýnka.
Možná i proto na ni řada lidí vzpomíná jako na někoho, kdo si na nic nehrál. Přiznávala také, že řešila, jak ji vnímají ostatní a obávala se, že může působit povrchně. „Doufám tedy, že jsem účastí v soutěži trochu změnila pohled na mě, protože bych byla nerada, abych byla takhle vnímána. Jsem opravdu normální holka a chci si jenom zpívat.“
Z pódia do světa a zpátky jako Maky
Po soutěži se na chvíli zdálo, že se po ní slehla zem. Ve skutečnosti ale jen změnila směr. Místo domácí mediální pozornosti dala přednost koncertování v zahraničí. A nešlo o žádné malé projekty, vystupovala v rámci Rock The Opera po boku jmen jako Joe Lynn Turner nebo Uli Jon Roth.
Právě tohle období ji podle všeho formovalo víc než samotná soutěž. Zkušenosti ze zahraničních pódií, kontakt s profesionály a jiný přístup k hudbě, to všechno se později propsalo do její vlastní tvorby. „Píšu si průběžně pracovní, a potom oslovím textaře Lukáše Dvořáčka, který ho dokončí. Je výborný a dokáže zachovat slova i obraty, které v mém původním textu jsou,“ vysvětlovala.
Když se pak znovu připomněla domácímu publiku, už to nebyla „Poulíčková z Hlasu“. Vrátila se jako Maky. Nové jméno, nový zvuk, ale pořád stejná autenticita. V roce 2020 vydala singl ve spolupráci s producentem Lukášem Chromkem, který stojí i za projekty Ewy Farne.
Svatba byla jen formalita
Její hudba začala být osobnější. Odráží tlak na výkon, psychickou zátěž i momenty, kdy má člověk chuť všechno zastavit. Vedle hudby se ale posunul i její osobní život. Po jedenácti letech vztahu si vzala hudebníka Zbyňka Raušera. Žádná impulzivní romantika, spíš logické vyústění dlouhodobého partnerství. „Alespoň to bylo po zralé úvaze a nikdo nemůže říct, že to bylo ze dne na den. Byla to víceméně taková formalita, protože jsme spolu dlouho,“ usmívala se.
Svědkyní jí byla Lucie Bílá, ke které má dlouhodobě blízko, profesně i lidsky. Pro Maky to nebyla jen „slavná kolegyně“, ale někdo, kdo ji provází už od dospívání. Symbolicky se tak uzavřel kruh: idol z dětství se stal součástí jednoho z nejdůležitějších dnů jejího života.
Někdy je třeba říct si „stop“
Maky dnes není typ celebrit, které zaplavují sociální sítě nebo titulky bulváru. Drží si odstup a soustředí se na práci. Hudba pro ni zůstává hlavní osou, ale zároveň nepůsobí, že by za každou cenu potřebovala být vidět.
A pokud si na Markétu Poulíčkovou vzpomenete dnes, dost možná vám dojde, že vlastně nezmizela. Jen se proměnila. „Společnost od nás neustále očekává maximální výkony, a to se často podepisuje na psychice. Každý známe ten moment, kdy máme chuť zakřičet - stop! Už ne! A o tom je má píseň i klip,“ tvrdila, když vydávala single „Stop“. Ona proti tomu vždycky svým způsobem bojovala. A vlastně bojuje dodnes.
Zdroje: novinky.cz, idnes.cz, extra.cz, musicserver.cz, kafe.cz
