Článek
Peter Freuchen byl muž, který se do dějin nezapsal jen jako cestovatel. Byl zároveň antropologem, novinářem, spisovatelem, filmovým poradcem i odbojářem. Měřil téměř dva metry, vážil přes sto kilogramů a mezi kolegy byl známý svou mimořádnou fyzickou odolností i schopností improvizovat v situacích, které by většina lidí nepřežila. Přesto právě jedna historka zastínila téměř vše ostatní, čeho během života dosáhl.
Příběh je jednoduchý a právě proto tak přitažlivý. Freuchen při jedné z expedic údajně uvízl pod vrstvou ztvrdlého sněhu a ledu. Neměl po ruce žádný nástroj, kterým by se mohl prokopat ven. Rozhodl se proto vytvořit improvizované dláto ze zmrzlých výkalů, jímž měl postupně rozbíjet ledovou krustu nad sebou. Po několika hodinách se měl dostat na svobodu a doplazit zpět do tábora. Otázka ale je, co je pravda.
Z dláta se stal nůž
Ve své autobiografii Vagrant Viking z roku 1953 Freuchen popisuje nástroj připomínající dláto nebo sekáč. Díky němu se měl dostat z ledové pasti. Jeho účelem nebylo něco řezat, ale odsekávat tvrdý sníh a led. V angličtině používá výraz chisel, nikoliv knife, tedy nůž, jak se někde nesprávně interpretuje. Jenže během dalších desetiletí se však tento detail postupně zjednodušil a atraktivnější označení „poop knife“ začalo vytlačovat původní verzi příběhu.
Peter Freuchen byl zajímavá, ale také rozporuplná osobnost
Na první pohled jde o drobnost. Ve skutečnosti ale rozdíl zásadně mění pravděpodobnost celé události. Nůž musí mít ostrou a pevnou čepel, která odolá tlaku při řezání. Dláto naopak pracuje jiným způsobem. Je určeno k odsekávání nebo prorážení materiálu. Pokud by zmrzlá hmota měla vydržet jen několik úderů do sněhu, její mechanické vlastnosti mohou být zcela jiné než při řezání masa nebo kůže. Tento detail bývá v populárních článcích téměř vždy opomíjen.
Znal Arktidu lépe než většina vědců
Freuchen nebyl dobrodruh, který se do Grónska vydal jednou za život. V Arktidě strávil mnoho let. Už v roce 1906 se zúčastnil první expedice do Grónska a později se stal jedním z nejbližších spolupracovníků legendárního polárníka Knuda Rasmussena. Společně založili obchodní stanici Thule, která se stala výchozím bodem řady expedic napříč severním Grónskem. Freuchen se naučil jazyk místních Inuitů, oženil se s inuitskou ženou Navaranou a dlouhá léta žil stejným způsobem jako oni. Nepřijímal jejich kulturu jen jako pozorovatel. Stala se součástí jeho života.
Díky tomu získal zkušenosti, které Evropanům často chyběly. Dobře věděl, jak se chová sníh při různých teplotách, jak stavět přístřešky i jak improvizovat v prostředí, kde jediná chyba znamenala smrt. Proto nelze jeho příběhy nelze automaticky odmítat jen proto, že dnes znějí neuvěřitelně.
Když věda otestovala slavnou legendu
V roce 2019 se skupina archeologů z Kent State University rozhodla, že jednu z nejslavnějších polárních historek experimentálně prověří. Inspirovala je nejen Freuchenova autobiografie, ale také stará inuitská legenda o noži vyrobeném ze zmrzlých výkalů. Výzkumníci několik dní drželi dietu podobnou té, kterou měli obyvatelé Arktidy. Poté vytvořili z lidských výkalů několik nožů, nechali je zmrznout při teplotách kolem −20 °C a před samotným testem je ještě ochladili na přibližně −50 °C. Následně se pokoušeli řezat zvířecí tkáň.
Výsledek byl jednoznačný. Žádný z improvizovaných nožů nefungoval. Místo aby pronikal materiálem, začal se vlivem tlaku deformovat a zanechával na povrchu pouze hnědé stopy. Jeden z autorů experiment později přirovnal ke kreslení měkkou voskovkou. Média po celém světě okamžitě začala psát, že vědci „vyvrátili slavný příběh“. Jenže to není úplně pravda.
Experiment měl zásadní omezení
Samotní autoři studie upozorňují, že jejich výzkum netestoval přesně totéž, co popisoval Freuchen. On netvrdil, že si vyrobil nůž schopný porcovat maso. Tvrdil, že vytvořil nástroj, kterým prorážel ztvrdlý sníh. Rozdíl zdůraznili i další odborníci. Antropolog a etnograf Wade Davis například upozornil, že experiment probíhal v laboratorních podmínkách a zaměřoval se na jiný způsob použití nástroje, než jaký popisoval dánský polárník.
Podle něj proto nelze výsledky automaticky považovat za definitivní vyvrácení Freuchenovy historky. To ovšem neznamená, že se příběh skutečně stal. Pouze to znamená, že experiment nedokázal přesně napodobit situaci, kterou Freuchen popisoval.
Největší slabinou celé historky zůstává skutečnost, že ji nelze nezávisle ověřit. Neexistují deníky dalších členů expedice, fotografie ani jiné dobové dokumenty, které by událost potvrzovaly. Celý příběh pochází výhradně z Freuchenovy autobiografie, kterou vydal téměř třicet let po údajné události. Freuchen navíc rád vyprávěl poutavé historky. Po návratu z Arktidy se stal úspěšným spisovatelem, vystupoval v rozhlase, objevil se i v několika filmech a v USA dokonce vyhrál populární televizní soutěž The $64,000 Question. Dobře věděl, jak publikum zaujmout.
Skutečný život byl možná ještě neuvěřitelnější
Zajímavé je, že Freuchen žádné přikrášlování vlastně nepotřeboval. V roce 1926 utrpěl těžké omrzliny, kvůli nimž přišel o část levé nohy. Přesto se nevzdal expedic ani cestování. Za druhé světové války se aktivně zapojil do dánského odboje proti nacistům. Po zatčení se mu podařilo uprchnout do neutrálního Švédska a později odešel do Spojených států.
Celý život dokazoval, že mimořádná odolnost nebyla součástí jeho image, ale každodenní reality. Právě proto řada badatelů upozorňuje, že i zdánlivě neuvěřitelné historky by se neměly automaticky odmítat jen proto, že odporují běžné zkušenosti.
Kde končí fakta a začíná legenda?
Příběh o zmrzlém dlátu dnes představuje učebnicový příklad toho, jak se historická událost může během desetiletí proměnit. Nejprve existovalo osobní svědectví polárníka. Později se z dláta stal nůž. Nakonec se začalo tvrdit, že věda celý příběh definitivně vyvrátila, přestože samotní autoři studie nic takového nenapsali.
Jisté je pouze to, že Peter Freuchen skutečně patřil mezi nejzkušenější polárníky své doby a během života přežil řadu extrémních situací. Stejně jisté je i to, že experiment z roku 2019 ukázal nefunkčnost nožů ze zmrzlých lidských výkalů. Zda se ale Freuchen opravdu vyprostil z ledové pasti pomocí improvizovaného dláta, zůstává otevřenou otázkou, důkazy chybějí na obou stranách. Ale i proto tento příběh fascinuje už více než sedmdesát let.
Časová osa života Petra Freuchena
- 20. února 1886 – V dánském Nykøbingu se narodil Peter Freuchen.
- 1906 – Poprvé odjíždí na expedici do Grónska.
- 1910 – S Knudem Rasmussenem zakládá obchodní stanici Thule.
- 1912–1933 – Účastní se sedmi slavných thulských expedic.
- 1926 – Podle vlastních vzpomínek uvízne pod ztvrdlým sněhem a zachrání se improvizovaným dlátem ze zmrzlých výkalů.
- 1926 – Kvůli omrzlinám přichází o část levé nohy.
- 1940–1944 – Zapojuje se do dánského protinacistického odboje.
- 1953 – V autobiografii Vagrant Viking zveřejňuje příběh o ledové pasti.
- 2. září 1957 – Umírá během pobytu na Aljašce.
- 2019 – Experimentální studie testuje možnost výroby nožů ze zmrzlých lidských výkalů a dochází k závěru, že jako nože nefungují.
Zdroje: autorský článek s využitím
