Píseň padlých celebrit: Které slavné ničily závislosti nejen na alkoholu?

Málokdo tuší, že na samém počátku potíží Evy Holubové (66) byly neléčené deprese. Jako mladá dívka si myslela, že tyto pocity má téměř každý, a protože ji alkohol umožnil alespoň na chvíli zapomenout, uchylovala se k němu čím dál častěji. Nezlepšilo se to, ani když se konečně dostala na vysněnou DAMU. Holubová sice brzy začala dostávat své první role, jenže v osobním životě to nebyla žádná sláva.

Herečce se zdálo, že ti „správní“ muži o ni nestojí a že musí počkat na ty, kteří na ni zbudou. Brzy si myslela, že si musí zvyknout na skutečnost, že se její život bude skládat ze samých zklamání a nešťastných lásek. Neviděla v zrcadle svou zajímavou tvář, a stále ji trápily komplexy méněcennosti. Naštěstí se objevil muž, který její kvality ocenil a Holubová s ním spojila svůj život. Výtvarník Miroslav Zdeněk se do ní zamiloval a neopustil ji, ani když její problémy s alkoholem přerostly únosnou mez. Holubová sice přestala pít, když čekala vymodlená dvojčata Adama a Karolínu, ale abstinence jí dlouho nevydržela.

Brzy pila více, než bylo zdrávo, bylo jí jedno, co si o ní kdo pomyslí a že tím ubližuje svým dětem. Snažila se nevnímat, že není schopná dostát svým pracovním závazkům a že bude platit pokuty za zrušená natáčení a divadelní představení. Není divu, že se jednoho dne cítila k smrti vyčerpaná a unavená. Ve chvíli nejtěžší si ale naštěstí uvědomila, že si musí pomoci sama, protože to za ni nikdo jiný neudělá. Přesto měla ve své blízkosti člověka, na kterého se mohla obrátit. Tím nebyl nikdo jiný, než její dlouholetý kamarád a kolega Jan Kraus. To on ji nakonec odvezl do léčebny, když ho o to požádala. A pod dohledem odborníků konečně zjistila, že deprese se dají léčit. S alkoholem tak nadobro sekla.

Stále půvabná Vilma Cibulková (62) šla už od mládí do všeho vždy takzvaně po hlavě. Zaplétala se s ženatými kolegy a své zklamání v lásce pak pořádně zapíjela. Tak tomu bylo i v době, když se zamilovala do o čtyřicet let staršího herce a divadelního režiséra Miroslava Macháčka. Ten sice na rozdíl od ní nepil a nekouřil, zato měl vážné psychické problémy. Před Macháčkem se Vilma se svým pitím schovávala na záchod, kde měla v tašce schovanou placatici.

Nakonec od něj stejně odešla a to ve chvíli, kdy ji nejvíc potřeboval. V té době se už herečka vinou alkoholu propadala na úplné dno. Jak později sama přiznala, na počátku devadesátých let nedokázala bez poloviny lahve vína po ránu ani přejít ulici. Když už to došlo tak daleko, že bez alkoholu nedokázala hrát, dobrovolně se rozhodla pro léčbu v Bohnicích. Tam prý kouřila přes osmdesát cigaret denně a psaním deníku si čistila bolavou duši. Cibulková už spoustu let abstinuje, a to i navzdory tomu, že se jí v milostných vztazích zrovna nedaří. Když se rozpadlo její manželství s Miroslavem Etzlerem, zvládla to s jasnou hlavou.

Báječný Vladimír Dlouhý (†52) patřil už od dětství k našim nejtalentovanějším hercům. Na jevišti nehrál, ale přímo existoval, a do každé role vkládal celou svou osobnost. Bylo to vyčerpávající a zničující, jenže on si nenechal od nikoho poradit. Měl komplikovanou povahu a už od studentských dob byl známý jako velký bouřlivák.

Jakoby měl neustále strach z lidí a své úzkosti skrýval za maskou drsňáka. A také je řešil pomocí alkoholu, což se mu později bohužel stalo osudným. Nejlépe mu bylo v zakouřených pražských hospůdkách a v některých prý patřil mezi stálé štamgasty. Sám říkal, že má rád hlučnou samotu. Jakoby se uprostřed anonymního davu cítil v bezpečí. V kavárnách a restauracích se také učil texty a schovával se před světem, který ho patrně trochu děsil. Není divu, že si tento životní styl brzy vybral daň na jeho zdraví. Řadu let měl žaludeční vředy a bolest, kterou mu způsobovaly, se staly průvodcem na jeho nelehké životní pouti.

Lékaři mu později odoperovali polovinu žaludku a doporučili mu klidový režim. On se ale jejich radami neřídil. Dál natáčel a na některá představení ho vozili rovnou z nemocnice. Bohužel, premiéry svého posledního filmu se už Dlouhý nedožil. Zemřel 20. června 2010 v nemocnici na Karlově náměstí.

Herec Miroslav Šimůnek (47), jehož zářivou kariéru odstartovala pohádka Z pekla štěstí, měl už od dětství problémy s nespavostí. V noci jen tak dlouhé hodiny ležel v posteli a čekal, zda nepřijde milosrdný spánek. Hlavou se mu honily různé myšlenky a nešly zastavit. Když mu bylo třicet, tak prý poprvé sáhl po lécích na spaní.

Obvyklá dávka mu ale brzy přestala stačit. Z poloviny jednoho prášku to „dotáhl“ až na třicet prášků, což už bylo životu nebezpečné. Nakonec byl skutečně závislý, což jej přímo ohrožovalo na životě. Dokonce několikrát zkolaboval přímo na jevišti a musel být hospitalizován v nemocnici. Byl unavený, neměl sílu dál pracovat a tak se pokoušel postupně snižovat dávky. Nešlo to a i lékaři mu potvrdili, že je to nerovný boj. Herec nakonec pochopil, že potřebuje odbornou pomoc. I tak to ale trvalo několik dalších let, než se odhodlal učinit onen důležitý životní krok. A mohla za to, jak také jinak, velká a osudová láska.

To když Šimůnek potkal svou současnou přítelkyni, která zorganizovala jeho přijetí do léčebny, a bez nadsázky mu tak zachránila život. Vždyť on do té doby existoval jen z hodiny na hodiny a nevěděl, zda se dožije dalšího dne. Nyní je ale všechno zlé pryč a sympatický herec se znovu raduje z každého hezkého dne.

Legendární zpěvák Petr Novák (†51) měl odjakživa velmi křehkou duši a tak si často dodával kuráž právě alkoholem. Zřejmě také trpěl poruchou příjmu potravy, takže vždy víc pil, než jedl. Když se pak oženil s dívkou svých snů, krásnou herečkou Evou Jakoubkovou, bylo na malér zaděláno. Oba byli takoví rozevlátí, a tak jim jejich bohémský životní styl zpočátku vyhovoval.

Dny trávili většinou v okolních hospůdkách a brzy se zdálo, že se vlastně vzájemně ničí. Novák rychle chřadl a jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. Koncerty zvládal pouze s pomocí injekcí proti bolesti a z toho posledního v roce 1997 prý přijel tak unavený, že se dospával ještě druhý den dopoledne. Eva mu proto v tichosti připravovala oběd a když ho chtěla vzbudit k jídlu, zjistila že pokojně odešel ve spánku. Později se hovořilo o tom, že zemřel na celkové vyčerpání organismu. V jeho úmrtním listě však bylo vyjádřeno podezření na otravu neznámou látkou. Jak to tenkrát bylo doopravdy, to se zřejmě nikdy nedozvíme.

Pohledné Šárce Ullrichové (51) se od malička dařilo vše, na co sáhla. Hrála divadlo, v rádiu a v televizi měla vlastní pořad, a dokonce vyhrála konkurz na roli feťačky Zuzany do nekonečného seriálu Ulice. Málokdo tehdy vůbec tušil, že procházela osobní krizí. Sama totiž byla závislá na drogách a na alkoholu. Po natáčení chodila na večírky, kde prý pila jako starý chlap. To vše často proložila extází nebo kokainem.

Už to vypadalo, že Ullrichová kvůli své závislosti přijde o práci i o přátele, když se v jejím životě udála naprosto zásadní věc. Tehdy ji totiž někdo přepadl na pražském Žižkově a ona si nedokázala vybavit tváře útočníků. Probrala se celá zkrvavená až na policejní stanici. Policisté ji odvezli do nemocnice, jenže ona podepsala revers, a zase si to namířila domů. Ráno jí ale bylo tak špatně, že musela zpátky. Ačkoli se při rentgenu zjistilo, že má otřes mozku, znovu se na vlastní riziko nechala propustit. V takhle zuboženém stavu Šárku našli rodiče, kteří ji okamžitě zařídili léčbu na psychiatrické klinice v Bohnicích. Až tehdy se dokázala dát dohromady a je stále „čistá“.

Fotografie ve videu: Nextfoto/koupená licence, Profimedia/koupená licence, Wikimedia Commons/Michal Pavlík/CC-4.0

Hudba ve videu: autorský text za pomocí AI nástrojů, zvuková stopa vytvořena v programu SUNO

Zdroje textu: kafe.cz, lidovky.cz, iglancz.cz, zeny.iprima.cz, tn.nova.cz, kvety.cz, vlasta.cz