Článek
Když se v roce 2018 dostalo do kin Čertí brko režiséra Marka Najbrta, mnozí diváci ocenili nejen originální příběh, ale také netradiční podobu pekla. Tvůrci se totiž rozhodli opustit klasické pohádkové schéma plné ohně, síry a strašidelných čertů. Místo toho vytvořili svět, který připomíná dobře fungující úřad, kde jsou lidské hříchy pečlivě evidovány a kontrolovány. Právě tento nápad odlišuje Čertí brko od většiny českých pohádek posledních desetiletí.
Když se peklo zadrhne, vznikne chaos
Peklo zde není pouze místem trestů, ale svéráznou institucí s vlastními pravidly, administrativou a hierarchií. „Myslím, že ten film je skvělý. Je zábavný, okouzlující, zahraný s lehkostí, opravdu jsem si ho užil,“ nešetřil chválou třeba americký režisér John Stevenson, který stojí za hitem Kung Fu Panda. Děj zavádí diváky do městečka Pytlov, kde se zdánlivě nic zvláštního neděje. Místní obyvatelé netuší, že jejich skutky sleduje pekelná pobočka pomocí kouzelného pera vyrobeného z brku tajemného kohouta.
Když se systém zadrhne a brko přestane fungovat, začnou se hříšníci cítit beztrestně. „V našem příběhu existuje ústřední peklo s Luciferem a další podpekla, což jsou jakási detašovaná pracoviště, jako když máte v malém městě policejní stanici, a tato podpekla řeší hříšníky v daném okrsku,“ vysvětloval Marek Najbrt. Do světa lidí je proto vyslán mladý a poněkud nezkušený čert Bonifác.
Marek Najbrt a Judit Bárdos
Jeho úkol je jednoduchý: doručit nové brko. Jenže situace se rychle zkomplikuje a z obyčejné pochůzky se stane boj o záchranu pekla i samotného Pytlova. Přestože jde o klasickou pohádku, pod povrchem nabízí i nenápadnou satiru na byrokracii, moc a lidskou vypočítavost. Právě díky tomu si film získal pozornost nejen dětských diváků.
Čerti bez rohů? Tvůrci dlouho váhali
Jednou z prvních otázek, které tvůrci řešili, byla podoba čertů. V počátečních návrzích dokonce padla myšlenka, že by se čerti obešli úplně bez rohů. Cílem bylo vytvořit modernější a civilnější pohádkové postavy. Nakonec však zvítězila tradice. Rohy sice zůstaly, ale v mnohem decentnější podobě, než bývá u českých pohádek zvykem. Výsledný vzhled působí nenápadněji a lépe zapadá do konceptu pekla jako organizované instituce.
Zajímavostí je také práce se slovenskou herečkou Judit Bárdos, představitelkou Markétky. Protože čeština není jejím rodným jazykem, spolupracovala během natáčení s jazykovou koučkou Janou Postlerovou. Tvůrci chtěli, aby její projev působil naprosto přirozeně a diváka nerušil.
Peklo vzniklo ve skutečném dole
Největší pozornost si dodnes získává filmové peklo. Na rozdíl od mnoha jiných pohádek nevzniklo převážně ve studiu, ale ve skutečných podzemních prostorách bývalého kaolinového dolu v Nevřeni na Plzeňsku. Právě tam filmaři našli prostředí, které dokonale odpovídalo jejich představám.
Natáčení v podzemí ale nebylo jednoduché. Některé prostory bylo nutné upravit a vytvořit nový vstupní portál, protože původní přístup do dolu nebyl pro filmové účely vhodný. Výsledkem byl monumentální Luciferův sál umístěný přibližně 26 metrů pod zemí, který patří k vizuálně nejsilnějším scénám celého filmu. Dnes je lokalita známá i mezi fanoušky českých pohádek a často bývá cílem výletů.
Čertí brko nevznikalo pouze v podzemí. Filmový štáb procestoval velkou část republiky a vybíral místa, která působí autenticky a nejsou ve filmech okoukaná. Objevuje se například okolí Ledče nad Sázavou, historická zákoutí Kutné Hory, Voděradské bučiny nebo lomy Alkazar a Kobyla. Některé venkovské scény vznikaly také v obcích Kozlov, Moravské Křižánky či Světnov. Tvůrci využili i skanzen Vychylovka, který pomohl vytvořit dojem tradičního pohádkového světa.
Hvězdou natáčení byl černý kohout
Přestože ve filmu vystupuje řada známých herců, jednou z největších hvězd natáčení se stal kohout. Nešlo totiž o obyčejného opeřence, ale o vzácné indonéské plemeno Ayam Cemani. Toto plemeno je známé tím, že má černé nejen peří, ale také kůži, zobák, hřebínek, maso a dokonce i kosti. Právě z jeho brku podle filmového příběhu vzniká kouzelné pero zapisující lidské hříchy. Aby kohout zvládl požadavky filmařů, musel projít speciálním výcvikem. Několik týdnů se učil zůstávat v klidu na určeném místě a reagovat na pokyny trenérů. Podle dostupných informací trvala příprava přibližně dva měsíce.
Ondřej Vetchý si natáčení užíval
Velkou pozornost vzbudilo obsazení Ondřeje Vetchého do role Lucifera. Pro herce šlo o zajímavý návrat do pohádkového světa čertů více než tři desetiletí po legendární pohádce S čerty nejsou žerty. Režisér si Vetchého vybral především kvůli jeho přirozené autoritě. Lucifer v Čertím brku totiž neměl být karikaturou ani strašidlem, ale respektovaným vládcem, který dokáže být přísný i lidský zároveň.
Právě Vetchého výkon bývá dodnes označován za jednu z nejsilnějších stránek filmu. „Moc bych přál téhle pohádce, aby se zařadila mezi ty, na kterých jsme vyrostli a které jsme milovali a neseme si je v sobě po celý život,“ přál si herec. A s odstupem času je možné říct, že se mu přání splnilo.
Pohádka zaujala i v zahraničí
Pro slovenského herce Mariána Geišberga znamenalo Čertí brko jednu z posledních velkých filmových rolí. Ve filmu ztvárnil hostinského a otce Markétky. Krátce před premiérou však herec zemřel. Když se pohádka dostala k divákům, nesla už i určitý emocionální rozměr, protože šlo o jednu z posledních příležitostí vidět oblíbeného herce na filmovém plátně.
Ačkoliv je Čertí brko ryze českou pohádkou, nezůstalo bez povšimnutí ani za hranicemi. Pozitivní ohlasy zazněly například během festivalových projekcí. Svědčí o tom i výše uvedená reakce Johna Stevensona, který ocenil hravost filmu, humor i herecké výkony. Možná právě v tom spočívá největší síla Čertího brka. Nehraje si na moderní blockbuster ani nesází na přehnané digitální efekty. Místo toho staví na chytrém scénáři, silném hereckém obsazení a originálním nápadu, který českým pohádkám dodal svěží vítr.
Zdroje: autorský článek s využitím
