Článek
Když měl snímek Přednosta stanice v roce 1941 premiéru, málokdo tušil, že se z něj stane jedna z nejreprízovanějších českých komedií. Režisér Jan Sviták natočil film podle divadelní předlohy, kterou měl Vlasta Burian dlouhé roky úspěšně na repertoáru svého divadla. Humor „krále komiků“ přitom nestál jen na scénáři, velká část nejlepších momentů vznikla přímo během natáčení.
Krutý osud režiséra
Režisér Jan Sviták je bohužel smutnou postavou celého filmu. Lépe řečeno jeho budoucnost. Během nacistické okupace byl totiž producentem, vedoucím filmového klubu v pražské Lucerně a působil také ve vedení filmové ústředny Filmprüfstelle. Na konci války byl obviněn z kolaborace přesto, že chyběly jakékoli důkazy. Ať to bylo jakkoli, během Pražského povstání byl příslušníky Revolučních gard odvlečen ze svého bytu na policejní ředitelství a vyslýchán.
Co se dělo, není jasné. Jisté však je, že následujícího dne byl doslova vyhozen na ulici ve spodním prádle, kde se ho „ujal“ dav. Bez lítosti byl lynčován a nakonec zastřelen sovětským vojákem. Komedie Přednosta stanice tak má i tuto hodně smutnou stopu. Teď už ale raději k té humornější stránce snímku.
Marvanův zážitek a improvizace Buriana
Jedna z nejslavnějších scén vznikla díky skutečné příhodě Jaroslava Marvana. Ještě před hereckou kariérou totiž několik let pracoval u pošty na Podkarpatské Rusi. Právě tam narazil na zaměstnance, který při přijímání telegramů doslova diktoval interpunkci slovy „tečka, čárka, čááárka, tečka“. Marvan historku vyprávěl kolegům a nápad nakonec skončil přímo ve filmu. Díky podobným drobnostem působí řada scén přirozeně a dodnes baví svou absurditou.
Vlasta Burian byl známý tím, že se scénáře držel jen tehdy, když sám chtěl. Režiséři s tím počítali a nechávali mu velký prostor. Tak vznikla i dnes legendární scéna, ve které vytahuje pečené kuře ukryté v bochníku chleba. Tento gag ve scénáři vůbec neexistoval.
Stejně spontánně vzniklo také rytmické „odklepávání“ telegramu do melodie známé Verdiho opery. Podobné improvizace byly jedním z důvodů, proč Burianovy komedie působily živěji než většina tehdejších filmů. „Byl to báječný herec a na place měl velké slovo. Byl jediný, kdo kromě režiséra mohl zastavit scénu a říct: Stop!,“ vzpomínala herečka Zita Kabátová.
Dlouhá léta chyběl začátek filmu
Mnoho televizních diváků vůbec netušilo, že komedii desítky let sledovali v neúplné podobě. Z některých televizních kopií totiž zmizela úvodní scéna odehrávající se v Hejhalově restauraci. Kvůli tomu pak působily některé následující dialogy nelogicky. Postavy narážely na levné jídlo nebo předchozí události, které divák vůbec neviděl. Až pozdější digitální verze filmu vrátily snímek do podoby bližší původní premiéře.
Vznik filmu ovlivnila i tehdejší politická situace. Barrandovské i hostivařské ateliéry využívala německá okupační správa, a štáb se proto musel spokojit s podstatně skromnějšími prostory v Radlicích. Přesto se podařilo během krátké doby postavit interiéry nádraží i restaurace tak přesvědčivě, že většina diváků rozdíl nepozná.
Exteriéry vznikaly převážně na nádraží Praha-Jinonice. Zaměstnanci železnice filmařům ochotně pomáhali a upravovali soupravy tak, aby odpovídaly představám tvůrců. Na natáčení se dokonce přijel podívat i tehdejší prezident Emil Hácha.
Ve filmu se objevila i rodinná spojení
Skutečného přednostu stanice Anatola Jelena ztvárnil herec a malíř Antonín Zacpal. Zajímavostí je, že šlo o dědečka Dominiky Gottové, nejstarší dcery Karla Gotta. Krátké objevení před kamerou si odbyl také Milan Sviták, syn režiséra Jana Svitáka. Ve filmu projíždí na kole pod chůdami hlavního hrdiny, který rozdává reklamní letáky.
Ovšem ani jedna z nejslavnějších českých komedií není bez chybiček. V závěru filmu lze v okénku jedoucího vagonu zahlédnout kameramana i s technikou. Jinde se během jediného dne záhadně mění datum na nástěnném kalendáři a v jednom záběru je dokonce vidět ruka člena štábu držící kabel. Podobné drobnosti dnes baví pozorné fanoušky, kteří film znají téměř nazpaměť.
Vlaky jsou samostatnou atrakcí
Milovníci železnice si na filmu užijí i přehlídku historických lokomotiv. Objevují se zde stroje známé pod přezdívkami Kafemlejnek, Všudybylka nebo Ušatá, které dnes patří mezi cenné technické památky. Zajímavostí je i fiktivní stanice Mokré nad Soupravou. Na budově nádraží i jízdních řádech je název uveden ve středním rodě, zatímco samotní herci během dialogů mluví o „Mokré“ jako o ženském rodu. Je to drobná nepřesnost, která ve filmu zůstala.
Přesto nic z toho neubírá snímku na kouzlu. Přednosta stanice zůstává ukázkou toho, jak silnou komedii lze vytvořit i v nelehkých podmínkách. Velkou zásluhu na tom mají především Vlasta Burian a Jaroslav Marvan, jejichž sehraná dvojice patří k tomu nejlepšímu, co česká filmová historie nabídla.
Zdroje: autorský článek s využitím
