Článek
Když měl v roce 1992 premiéru Základní instinkt (Basic Instinct), okamžitě se stal jedním z nejdiskutovanějších filmů desetiletí. Režisér Paul Verhoeven spojil detektivní zápletku s erotickým thrillerem a vytvořil snímek, který vydělal po celém světě více než 350 milionů dolarů, přestože jeho výroba stála přibližně 49 milionů. Velkou zásluhu na úspěchu měl scenárista Joe Eszterhas. Scénář napsal během necelých dvou týdnů a Hollywood za něj tehdy zaplatil rekordní tři miliony dolarů. O práva se rozpoutala dražba mezi několika studii a šlo o jednu z nejsledovanějších transakcí začátku devadesátých let.
Forman měl zájem, Stone nebyla první volba
Málokdo ví, že Eszterhas si původně přál, aby film natočil český režisér Miloš Forman. Scénář mu poslal ještě před definitivním podpisem smlouvy se studiem a Forman se o projekt zajímal. Jenže producenti mezitím uzavřeli dohodu s Paulem Verhoevenem, který měl za sebou úspěchy s filmy RoboCop nebo Total Recall. Forman se tak k projektu už nedostal a Verhoeven vtiskl filmu svůj charakteristický styl plný napětí, erotiky a odkazů na klasické hitchcockovské thrillery.
Kdo ví, jak by snímek vypadal, kdyby se ho ujal Miloš Forman
Překvapivé je, že ve filmu původně vůbec neměla hrát Sharon Stone. Ve skutečnosti ale byla až jednou z posledních možností, roli totiž odmítla celá řada tehdejších hvězd. Hovořilo se například o Michelle Pfeiffer, Meg Ryan, Julii Roberts, Geene Davis, Kim Basinger nebo Kathleen Turner. Většina hereček se obávala, že explicitní erotické scény poškodí jejich kariéru.
Michael Douglas navíc chtěl hrát po boku zavedené hvězdy. Verhoeven ale několik měsíců přesvědčoval studio, že právě Sharon Stone je ideální volbou. V té době měla za sebou několik vedlejších rolí, ale žádný skutečný průlom. Nakonec se ukázalo, že šlo o jedno z nejlepších castingových rozhodnutí devadesátých let. Stone byla za výkon nominována na Zlatý glóbus a stala se jednou z nejžádanějších hereček Hollywoodu.
Překřížení nohou vstoupilo do dějin
Nejslavnější okamžik filmu trvá jen několik vteřin. Přesto patří mezi nejznámější scény světové kinematografie. Dodnes se však vedou spory o tom, jak vlastně vznikla. Paul Verhoeven dlouhodobě tvrdí, že Sharon Stone přesně věděla, co kamera zabírá. Herečka ale ve své autobiografii The Beauty of Living Twice popsala jinou verzi. Tvrdí, že ji štáb požádal pouze o sundání spodního prádla, protože jeho bílá barva odrážela světlo. Prý jí bylo řečeno, že na plátně nebude nic vidět.
Když pak scénu poprvé spatřila na projekci, byla podle svých slov šokovaná. Ve své knize dokonce píše, že po promítání Verhoevena konfrontovala a dala mu facku. Nakonec ale souhlasila, aby záběr ve filmu zůstal, protože podle ní odpovídal charakteru Catherine Tramellové. „Po několika dnech jsem si uvědomila, že měl pravdu. Nenáviděla jsem, že ta scéna existuje, ještě víc jsem nenáviděla, že mi tu možnost volby vzal. Ale pro ten film měla smysl,“ vzpomínala herečka. Právě tato scéna se stala symbolem celého filmu a dodnes bývá označována za jednu z nejikoničtějších scén devadesátých let.
Slavné překřížení nohou Sharon Stone je jedním z nejdiskutovanějších momentů ve světové filmografii
Natáčení intimních scén
Přestože Základní instinkt působí spontánně, erotické pasáže byly pečlivě připravené. Verhoeven nechal vytvořit detailní storyboardy a jednotlivé pohyby herců byly předem přesně naplánované. Cílem bylo předejít sporům se studiem i případným problémům s cenzurou. Michael Douglas i Sharon Stone natáčeli bez dublérů. Kvůli hygienickým pravidlům a tehdejší obavě z přenosu viru HIV používali při některých scénách speciální ochranné pomůcky. Douglas zároveň odmítl úplnou čelní nahotu.
Atmosféra mezi oběma herci přitom nebyla vždy přátelská. Sharon Stone později přiznala, že postava Catherine Tramellové ji fascinovala i děsila zároveň. „Když jsem Catherine hrála, děsila mě i nadchla zároveň. Díky té roli jsem pochopila, jak obrovskou moc má film nad tím, jak vás lidé vnímají,“ uvedla Sharon Stone.
Protesty provázely téměř každý natáčecí den
Velké emoce nevyvolal film až po premiéře. Kontroverze doprovázely už samotné natáčení v ulicích San Francisca. Protestovali především aktivisté z LGBT komunity, kterým vadilo, že film spojuje bisexuální postavy se sériovými vraždami. Demonstranti pískali na štáb, troubili, svítili reflektory do kamer a snažili se narušovat natáčení. Produkce proto často měnila lokace na poslední chvíli nebo záměrně zveřejňovala falešný harmonogram natáčení, aby protestující zmátla. Na některých místech dohlížely desítky policistů.
Přestože byl Michael Douglas už tehdy držitelem Oscara a jednou z největších hollywoodských hvězd, ani on netušil, jak silné reakce film vyvolá. Po premiéře se Základní instinkt stal kulturním fenoménem. Kritici se rozdělili na dva tábory, jedni film označovali za brilantní thriller, druzí za lacinou provokaci. Diváci ale měli jasno. Snímek ovládl kina po celém světě a dodnes patří mezi nejvýdělečnější erotické thrillery historie.
Zdroje: autorský článek s využitím
autobiografie The Beauty of Living Twice
