Článek
Na první pohled jde o komorní příběh z venkova. Manželský pár pečuje o malé zahradnictví, žije stranou ruchu a svůj svět si buduje vlastníma rukama. Idylu ale naruší příchod nového majitele nedalekého zámeckého areálu. Vlivný a bohatý soused má s krajinou vlastní plány a zahradnictví mu stojí v cestě. Zpočátku jde o drobné naschvály, postupně však tlak sílí. Mizí přístupová cesta, přibývají překážky i zastrašování a hlavní hrdina zjišťuje, že na pomoc úřadů nebo policie se spoléhat nemůže. Místo velkých gest tak film sleduje obyčejného člověka, který se odmítá vzdát místa, kde celý život pracoval.
Skutečný příběh z Dolní Olešnice
Film Zahradníkův rok nevznikl jen z fantazie scenáristů. Inspirací se stal osud zahradníka Reného Mandyse z Dolní Olešnice, který se po roce 2007 dostal do vleklého sporu s novým vlastníkem místního zámku. Poté, co odmítl prodat svůj pozemek, začala série nátlakových akcí, které postupně přerostly ve fyzické násilí. „Na začátku jsme za panem Mandysem i vyjeli. Mělo to dlouholetý vznik, postupně se do toho infiltrovaly jiné příběhy,“ vzpomínal režisér Havelka.
Skutečný zahradník se „provinil“ pouze tím, že nechtěl ustoupit novému ruskému majiteli zámku. Začalo to zablokováním příjezdové cesty, poškozením skleníků a pokračovalo brutálním napadením zahradníka, který utrpěl vážná zranění. Později jeho hospodářství zasáhl také požár. Kauza přiměla Jiřího Havelku přemýšlet o příběhu člověka, který se ocitne proti mnohem silnějšímu soupeři. Jak ale režisér zdůraznil, tak nejde o doslovnou rekonstrukci. Scénář postupně obohatil. „Zvažovali jsme i dokumentární zpracování této kauzy, ale já jsem od začátku cítil, že to je příběh tíhnoucí spíše k metaforickému vyznění, skoro jako mýtus nebo řekněme pohádka,“ doplnil Havelka.
Štěpán Kozub hrál ve filmu Zahradníkův rok sekuriťáka, který hlídá pozemek nového majitele
Oldřich Kaiser téměř nemluví
Jedním z největších překvapení filmu je způsob, jakým Jiří Havelka vystavěl hlavní postavu. Zahradník během celého děje prakticky nepromluví. Jeho emoce, vzdor i bezmoc divák čte z výrazů tváře, gest a drobných reakcí, zatímco příběh doprovází hlas vypravěče. Tato netradiční forma dává Oldřichu Kaiserovi prostor pro mimořádně civilní herecký výkon. „Nemusel jsem se učit text, o to to pro mě bylo výhodnější, ale zase velmi znevýhodněné tím, že jsem nemohl reagovat na kolegy,“ zamýšlel se herec.
Manželku zahradníka ztvárnila Dáša Vokatá, která se tak před kamerou objevila po boku svého skutečného partnera. Pro známou písničkářku šlo o první velkou filmovou roli. Přestože sama přiznává, že zahradničení nikdy nepatřilo mezi její záliby, kvůli natáčení absolvovala praktickou přípravu a učila se práci kolem skleníků i záhonů. „Nejsem herečka a určitě bych se neodvážila hrát, kdybych nebyla pod kuratelou Oldřicha Kaisera a Jiřího Havelky,“ usmívala se.
Rok natáčení podle skutečných ročních období
Tvůrci se rozhodli vyhnout obvyklému filmovému triku, kdy se jednotlivá roční období dotáčejí odděleně. Zahradníkův rok proto vznikal skutečně během jednoho roku, aby proměny přírody odpovídaly reálnému času. Díky tomu působí práce na zahradě i střídání sezón velmi přirozeně. Režisér zároveň využil venkovské prostředí, které dodává filmu autentickou atmosféru. Důležitou roli v příběhu hraje také zámecké sídlo, jehož okázalost ostře kontrastuje se skromným životem hlavních hrdinů.
Zahraníkův rok se setkal s kladnými, ale i poněkud rozporuplnými reakcemi
Pro Jiřího Havelku nejde o první film inspirovaný realitou. Už úspěšní Vlastníci nebo Mimořádná událost vycházeli ze skutečných událostí. Ani tentokrát ale neusiloval o dokumentární rekonstrukci. Spíše ho zajímalo, jak snadno se může obyčejný člověk dostat do situace, kdy proti síle peněz, vlivu a nefunkčního systému zůstane téměř sám.
Díky této kombinaci nadstandardních hereckých výkonů, střídmého humoru a skutečné inspirace patří Zahradníkův rok k nejdiskutovanějším českým filmům posledních let. Nesází na velká gesta ani okázalé dialogy. Místo toho ukazuje, že i tiché příběhy mohou mít mimořádnou sílu.
Zdroje:
