Článek
Manželství herečky Veroniky Freimanové a kameramana Jaroslava Brabce nikdy nebylo zrovna idylické. Na začátku vztahu se sice milovali, na jeho konci se ale v podstatě nenáviděli. Byli spolu téměř třicet let, na svět přišly dcery Tereza a Markéta. A i když na veřejnosti se o jejich manželství hovořilo jako o jednom z nejpevnějších v českém showbyznysu, za „zavřenými dveřmi“ to vřelo. Veřejnost tak jejich rozchod vesměs hodně zaskočil.
Rodinu zachránit nedokázala
Pomalu však začaly vyplouvat na povrch skutečnosti, o kterých nikdo neměl ani tušení. Dlouho se probíraly všechny možné varianty, až se začalo ukazovat, že Brabec nepatřil mezi nejvěrnější partnery. A pomyslnou poslední kapkou bylo, když manžel herečky zplodil dítě s Olgou Menzelovou. Navíc v době, kdy byla provdaná za známého režiséra Jiřího Menzela. To se psal rok 2018. Dceru Aničku s ním Menzelová vychovávala rok a půl, nakonec se ale stejně rozešli. V té době už však bylo manželství Freimanové a Brabce dávno minulostí. Nutno říct, že jedna z nejoblíbenějších tuzemských hereček se vztah snažila dlouho udržet.
Oči však Freimanové otevřela až její sestra. „Položila mi jednou otázku, co by se podle mě stalo, kdyby moje manželství s Jaroslavem skončilo. A mně došlo, že vlastně nic. Najednou jsem zjistila, že už s námi docela dlouho nežije,“ vysvětlovala sympatická bruneta. Podle ní bylo velmi vysilující žít s mužem, pro kterého žádná rodinná událost není dostatečným důvodem k tomu, aby změnil svůj osobní program. „Děláte vše proto, aby rodina fungovala, ale pak se dostanete do určitého kulminačního bodu. Ohlédněte se a zjistíte, že už to takhle dál nejde, že už nemůžete.“
V architektovi Vladimíru Boučkovi našla Freimanová své štěstí
Začali si povídat a povídají si dodnes
Možná si v té době myslela, že už toho pravého muže nikdy nepotká, že se jí láska bude vyhýbat a ona zůstane navždy sama. Naštěstí se ale spletla. Lásku našla po padesátce, když jí osud do cesty zavál architekta z Písku Vladimíra Boučka. „Ještě tehdy zadaní jsme do sebe vrazili na koncertě. A po deseti letech jsme se potkali zase na koncertě, a to už jsme byli volní,“ vzpomínala herečka. Architekt k tomu dodal, že si začali povídal a vlastně si povídají dodnes. Právě to je jedna z věcí, která dělá jejich vztah naprosto dokonalý. Mají si pořád co říct, nebojí se spolu mluvit prakticky o ničem. A jsou spokojeni.
Freimanová jakoby po boku svého vyvoleného nestárla. Vypadá v podstatě skoro stejně jako ve filmu Sněženky a machři v roce 1982. Ostatně, dá se předpokládat, že na světě budě „běhat“ ještě hodně dlouho, vždyť její babička se dožila 104 let. „Jsme koncipované na delší trať. Budu se snažit, aby mě to bavilo,“ odpověděla před časem na otázku, co bude ona dělat, až oslaví stovku. A má ještě jednu velkou výhodu, díky které vypadá tak skvěle: „Mám takový úžasný organismus, který mi přesně řekne, co nesmím. Okamžitě vypne, jakmile sáhnu po něčem nezdravém.“
Na okázalosti si nepotrpí
Herečka ani její umělec si nepotrpí na okázalosti, nepotřebují dávat světu na odiv, že se mají rádi apod. Nakonec, když se před dvanácti lety brali, svatbu měli komorní, pozvali pouze dvanáct hostů. Obřad se uskutečnil v historickém muzeu v Písku. Takže žádný zámek, vrtulník a kdo ví, co ještě. Faktem je, že něco takového by se k nim vlastně ani nehodilo.
Veronika Freimanová je důkazem, že i když člověk neprožije pěkné roky a v lásce se zklame tak, že to fyzicky bolí, není to důvod k tomu házet flintu do žita. Ne nadarmo se říká, že láska na každého někde čeká. A že ji klidně může najít „až“ po padesátce.
Zdroje: zeny.iprima.cz, dotyk.cz, kafe.cz, ahaonline.cz, dvojka.rozhlas.cz
