S kým žil hajný z Krkonošských pohádek: Manželku podváděl, slavnou milenku pak začal nenávidět

Charismatický sympaťák Zdeněk Řehoř (†74) byl vskutku výjimečným hercem. Proslavil ho především komediální seriál Taková normální rodinka či postava hajného v Krkonošských pohádkách. Avšak zatímco před kamerou byl herec velmi extrovertní, v reálném životě si nepustil nikoho k tělu. Své soukromí si střežil jako oko v hlavě a nemluvil o něm ani se svými kolegy. „Neběhal o něm jediný drb,“ řekla o něm herečka Antonie Hegerlíková (†89).

Po hercově smrti však vyšlo najevo, že k tajnůstkaření měl své důvody. Snažil se totiž ututlat velké tajemství. Herečka Jiřina Švorcová (†83) ve své knize prozradila, že v době kdy byl Řehoř ženatý a ona vdaná, byli milenci. „Byla to nádherná láska, a dokonce jsem se k ní tenkrát přiznala i svému manželovi Jindrovi,“ vzpomínala Švorcová s tím, že se kvůli Zdeňkovi dokonce chtěla rozvést. Její muž se prý ale zachoval velmi moudře a počkal, až její láska ke kolegovi vyšumí. Když se pak vrátila ke svému manželovi, Řehoř ji začal nenávidět. Až do své smrti s ní nepromluvil.

Románek se Švorcovou bral totiž velmi vážně, a dokonce si ji chtěl vzít. „Zdeněk mi to nikdy neodpustil. Z jeho strany to bylo velice vážné, chtěl si mě vzít. A když jsem se potom rozvedla kvůli Jirkovi Valovi, tak mi to už vůbec nemohl odpustit,“ přiznala Žena za pultem. První hercovou manželkou byla Věra Krpálková (†63). Toto manželství ale trvalo pouhé dva roky. Druhou jeho manželkou byla Jana Semrádová. S tou pak vydržel až do konce svého života. Vlastní děti neměli, a tak si spolu adoptovali dceru Žandu. Ta byla pro Zdeňka vším a láskyplně se o ni staral. Brával ji s sebou do divadla a někdy i na natáčení.

Nutno říct, že Zdeněk Řehoř byl abnormálně talentovaný herec. Přitom měl nejprve dělat úplně jinou profesi. Původně z něj měl být totiž učitel, herectví ho ale nakonec okouzlilo natolik, že za něj vyměnil život za katedrou. První angažmá získal už během druhé světové války v Dětském divadle Míly Mellanové, kde si zahrál po boku Rudolfa Hrušínského nebo Antonína Jedličky. V roce 1942 zavítal do mládežnického divadla Větrník, který založili žáci E. F. Buriana, když byl zatčen.

Řehořovi rodiče nejen to nesli nelibě a syna přestali finančně podporovat. Herec se tak ocitl bez prostředků a úplně sám. Nebýt jeho kamarádů z divadla, kteří se mu skládali na jídlo, kdo ví, jak by dopadl. Všechno však nakonec dobře dopadlo. Později si ho začali všímat i producenti a režiséři. Málokdo dnes ale ví, že chybělo málo, aby své nejlepší filmové kousky vůbec nenatočil. Na přelomu let 1944 a 1945 mu šlo doslova o život, když se v plicním sanatoriu v Kostelci nad Černými lesy léčil z tuberkulózy.

V roce 1945 vstoupil do komunistické strany, o deset let později byl dokonce zapsán jako spolupracovník vojenské kontrarozvědky. V roce 1968 však ze strany vystoupil. Jedním z jeho posledních vystoupení před kamerou byla Svatba upírů režiséra Jaroslava Soukupa, v níž ztvárnil postavu potulného mnicha. „Jako vždycky byl jeho výkon výborný. Byl to skvělý herec a člověk. Vzpomínám na něj s úctou a láskou,“ zamyslel se před časem režisér. V té době už přitom bylo jasně patrné, že má Řehoř zdravotní problémy. Zemřel o rok později, konkrétně 8. listopadu 1994 ve věku 74 let.

Zdroje: zeny.iprima.cz, vlasta.cz, lifee.cz, jicinsky.denik.cz, idnes.cz