Článek
Pro většinu českých diváků je Popelka navždy spojená s Libuší Šafránkovou. Její výkon ve filmu Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 z ní udělal legendu a dodnes patří k neodmyslitelným symbolům českých Vánoc. Jenže pohádkový příběh se na československých obrazovkách objevil už o několik let dříve. V roce 1969 si Popelku v televizní inscenaci zahrála tehdy sedmnáctiletá Eva Hrušková.
Šafránková vytvořila nesmrtelnou pohádku
Ačkoli její černobílá verze dnes stojí poněkud ve stínu slavnější filmové adaptace, Hrušková se díky ní zapsala do historie jako první československá televizní Popelka. Dodnes na ni fanoušci vzpomínají s nostalgií a sama herečka je důkazem, že noblesa ani přirozený šarm nepodléhají času. „Nedělala jsem žádný konkurz, protože paní režisérka mě znala. Když se rozhodla, že bude dělat Popelku, napadla jsem ji jako první. Říkala mi, že mohla vybrat Janu Preissovou nebo někoho jiného, ale chtěla úplně novou tvář,“ vzpomínala Hrušková.
Eva Hrušková s Janem Přeučilem tvoří úžasný pár
Na druhou stranu popularita Libuše Šafránkové je pochopitelná. Film režiséra Václava Vorlíčka se stal světovým fenoménem a pravidelně se vysílá nejen v Česku a na Slovensku, ale také v Německu, Norsku nebo Švýcarsku. Jjejí přirozený projev, humor a odvážnější pojetí pohádkové princezny udělaly z Popelky jednu z nejslavnějších filmových postav české kinematografie. Ani to ale nic nemění na tom, že první televizní Popelka měla tvář Evy Hruškové. Herečka se po této roli objevila v řadě dalších filmů, seriálů i televizních inscenací a herectví zůstala věrná dodnes.
Pohádkového prince našla až napočtvrté
Zatímco na obrazovce našla Popelka své štěstí během několika minut, skutečný život Evy Hruškové byl mnohem složitější. Než potkala osudového partnera, prošla několika manželstvími a vychovala tři syny. Rodina pro ni vždy představovala pevný bod a právě děti považuje za svou největší životní radost.
Životní harmonii nakonec našla po boku herce Jana Přeučila. „My jsme v jednom domě proti sobě bydleli už nějakých dvacet let. Byla jsem vdaná, s panem Přeučilem jsme si vždycky jen řekli: ‚Dobrý den, Evo, jak se máte?‘ A šli jsme každý svou cestou,“ vzpomínala Hrušková. Dnes tvoří jeden z nejstabilnějších párů českého kulturního světa a společně už řadu let objíždějí republiku s loutkovým divadlem pro děti. Práce s nejmenšími jim dodává energii i optimismus.
Láska nepřišla hned
Zlom v jejich vztahu přišel až po smrti Přeučilovy první manželky Štěpánky Haničincové. Herečka za ním tehdy přišla s domácí bábovkou a čajem, aby mu alespoň trochu zpříjemnila těžké období. Z tohoto přátelského gesta postupně vyrostl vztah.
Nejprve spolu začali vystupovat pro děti, dlouho si dokonce vykali. „Až skoro po roce mi Honzíček navrhl, abychom spolu začali hrát pro děti. Já tehdy měla doma text Šípkové Růženky, tak jsme se do něj pustili.“ Až během společné cesty do Říma přešli na tykání a později následovala svatba. Dodnes působí jako pár, který si i po letech zachoval vzájemný respekt a humor.
Štěpánka Haničincová, první manželka Jana Přeučila
Na obrazovkách rozhodně neskončila
Přestože ji většina diváků spojuje hlavně s pohádkami, Eva Hrušková rozhodně nezmizela z hereckého světa. Objevila se například ve filmech Krtkův svět, Láska na zakázku, Abstinent nebo v pokračováních série Bastardi. Zahrála si také v seriálech Modrý kód, Bakaláři nebo Čechovi. Vedle herectví se věnuje především divadlu pro děti, které považuje za své poslání.
Velkým kontrastem je její sestra Jana Yngland Hrušková. Ta se v minulých letech zviditelnila svými výraznými politickými názory i působením na sociálních sítích. Přestože mají každá úplně jiný styl vystupování, rodinné vztahy to nenarušilo. Naopak spolupracují i pracovně a Jana se zapojila i do loutkového divadla.
Buď jak buď, zatímco pro jedny bude navždy jedinou Popelkou Libuše Šafránková, jiní si rádi připomenou, že kouzelný střevíček si na československé obrazovce obula jako první právě Eva Hrušková. A stejně jako kdysi působí i dnes elegantně, přirozeně a s úsměvem, který k pohádkovým princeznám neodmyslitelně patří.
Zdroje:
