Článek
Když Československá televize v osmdesátých letech uvedla seriál Sanitka, málokdo tušil, že se z něj stane jeden z nejúspěšnějších domácích televizních projektů všech dob. Dílo scenáristy Jiřího Hubače a režiséra Jiřího Adamce nabídlo divákům pohled do světa zdravotnické záchranné služby, který byl do té doby pro většinu lidí neznámý. „Mám Sanitku strašně rád jako svůj životní projekt,“ usmíval se Adamec.
Hanzlík jezdil po nocích se záchranáři
Seriál zaujal především věrohodným zobrazením práce posádek sanitek. Tvůrci si zakládali na realismu a při natáčení spolupracovali se skutečnými zdravotníky. „Já jsem vždy v noci po představení chodil na základnu sanitky a jezdil jsem s nimi na ty výjezdy, abych viděl, jak se chovají lékaři i záchranáři,“ vysvětloval například Jaromír Hanzlík. Díky tomu působily zásahy, převozy pacientů i dramatické nehody mimořádně autenticky. Někdy až natolik, že kolemjdoucí považovali natáčené scény za skutečné události a přivolávali opravdovou záchrannou službu.
Pavel Zedníček se objevil v původní Sanitce stejně, jako v jejím pokračování
Popularita seriálu stála také na silném hereckém obsazení. V hlavních rolích se představili přední českoslovenští herci, kteří dokázali přesvědčivě ztvárnit nejen profesionály v náročném povolání, ale i obyčejné lidi řešící osobní problémy. Právě propojení pracovních a soukromých osudů postav vytvořilo příběh, s nímž se mohli diváci snadno ztotožnit.
Cenzura byla drsná, Hudečková skončila
Ovšem asi největším problémem byla komunistická cenzura. Soudruzi mluvili prakticky do všeho, zavánělo to až šikanou. Komunistům se nezdál zejména doktor Mádr, kterého hrál Petr Kostka. Bývalý letec RAF zkrátka tehdejšímu režimu nevoněl. Stejně, jako spoluautor scénáře, spisovatel a dramatik Jindřich Fairaizl. Ten ani nesměl být v závěrečných titulcích.
Evu Hudečkovou cenzura znechutila natolik, že po natáčení ukončila kariéru. „Přístup cenzorů byl paranoidní. Moje role tam byla košatější, ale několik velkých obrazů šlo z hotových dílů ven. Jen kvůli svetru, v němž jsem hrála. Někdo z vedení televize v tom viděl znamení kříže,“ vzpomínala.
Jedním z nejbolestivějších momentů celého seriálu, který čekal na povolení jít na obrazovky několik let než se cenzoři „vyřádili“, byla smrt doktora Skalky. Toho hrál Jiří Bartoška. byl diváky velice oblíbený, jeho odchod tak brali často osobně. „Málem se kvůli tomu vyhlašoval státní smutek,“ prozradil po čase Jiří Adamec.
Ze Sanitky se stal fenomén, „dvojku“ dostal Renč
Natáčení ale kromě cenzorů přinášelo i řadu dalších komplikací. Akční scény s rychlou jízdou sanitek vyžadovaly pečlivou koordinaci a vysokou míru bezpečnosti. Tvůrci často využívali skutečná zdravotnická zařízení a reálné prostředí velkoměsta, což přispívalo k autentické atmosféře. Zároveň však bylo nutné sladit natáčecí plán s běžným provozem nemocnic a ulic.
Sanitku 2 točil Filip Renč
Úspěch seriálu byl každopádně obrovský. Sanitka se stala kulturním fenoménem a mnozí diváci díky ní získali větší respekt k práci zdravotníků. Popularita přetrvala i po letech díky reprízám, které pravidelně přitahovaly nové generace diváků. Mnoho herců spojilo publikum s jejich rolemi natolik silně, že byli na ulici oslovováni jmény svých seriálových postav.
Velkou pozornost vzbudilo také pokračování Sanitka 2, které se na obrazovkách objevilo po více než třech desetiletích od premiéry původního seriálu. Návrat známých postav vyvolal vlnu nostalgie a připomněl, jak významné místo má Sanitka v historii české televizní tvorby. I zde se ale objevily potíže. Režie se se totiž na přání majitele autorských práv, slovenského producenta Jána Kováčika, ujal Filip Renč. Jiří Adamec tak zůstal mimo hru.
Zdroje: autorský článek s využitím
