Článek
Když se dnes řekne Záhada hlavolamu, většina diváků si vybaví černobílá Stínadla, Rychlé šípy, tajemného Širokka a především Jana Tleskače. Devítidílný seriál Hynka Bočana vznikal v letech 1968 a 1969 podle Foglarových knih Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří. První díl se na obrazovce objevil 24. prosince 1969.
Na seriálu je zajímavé, že původně vůbec nemusel vzniknout jako devítidílný projekt. Bočan se scenáristou Václavem Šaškem nejprve uvažovali o celovečerním filmu a látku nabízeli barrandovskému i gottwaldovskému studiu. Zájem ale nepřišel. Teprve Československá televize se rozhodla Foglarův svět převést na obrazovku. Původní plán počítal se sedmi díly, nakonec vznikly dva další.
Stínadla musela vzniknout v ateliéru
Jedním z největších problémů byla samotná podoba Stínadel. Tvůrci sice využili také skutečné pražské lokace, velká část tajemné čtvrti však vznikla v barrandovském ateliéru číslo 6. Architekt Oldřich „Olin“ Bosák tam nechal postavit rozsáhlou dekoraci, která měla přibližně 50 metrů na délku, 40 metrů na šířku a 20 metrů na výšku. Šlo o jednu z největších dekorací, jaké tehdejší československá televize používala.
Problém byl v tom, že se do ateliéru nedalo jednoduše vměstnat celé město tak, aby mohli filmaři pohodlně natáčet všechny potřebné scény. Proto se části kulis průběžně bouraly a na jejich místě vznikaly další uličky, dvory a zákoutí. Tato metoda vysvětluje, proč se ze Stínadel na obrazovce podařilo vytvořit dojem mnohem většího prostoru, než jaký ve skutečnosti existoval.
Zajímavé je také to, že Bočan nechtěl celý seriál uzavřít pouze do ateliérů. Natáčelo se například na Malé Straně a vznikaly také další dekorace v hostivařských ateliérech, mimo jiné podzemní chodby a klubovna. „Natáčení našeho seriálu mi umožnilo vrátit se zpět do onoho báječného světa plného romantiky a dobrodružství, kde právo a pravda vítězí nad falší a lží,“ vzpomínal Bočan.
Rychlé šípy hledali mezi stovkami chlapců
Obsazení hlavních hrdinů nebylo jednoduché. Bočan chtěl, aby představitelé odpovídali podobě postav známé z ilustrací Jana Fischera. Při výběru proto nehledal jen dobré dětské herce, ale především konkrétní typy. Mirka Dušína nakonec hrál Jiří Lukeš, Jarku Metelku Tomáš Hádl, Rychlonožku Martin Kapoun, Červenáčka Roman Skamene a Jindru Hojera Zdeněk Jánský. Pětice se stala jednou z nejzapamatovatelnějších dětských hereckých sestav československé televize.
Pro některé z nich však Záhada hlavolamu zůstala jednou z mála výraznějších filmových zkušeností. Tomáš Hádl měl přitom s Bočanem zkušenost už z filmu Malý Bobeš a později se jeho profesní cesta vydala mimo herectví. Roman Skamene byl naopak už tehdy zkušenějším dětským hercem a Červenáček patří mezi role, které si s jeho jménem diváci spojují dodnes.
A potom je tu Jan Tříska. Jeho Široko patří k nejvýraznějším postavám seriálu. Maskovaný Vont působí i po desetiletích trochu znepokojivě a právě Třískovo obsazení dodalo postavě vážnost, kterou by dětská dobrodružná série jinak snadno ztratila. Tříska se v seriálu objevuje jako Široko i Velký Vont.
Hanzlík jako Tleskač, Brzobohatý jako vypravěč
Silnou sestavu doplnili také Jaromír Hanzlík v roli Jana Tleskače, Ivan Vyskočil jako Losna, Václav Sloup jako Mažňák a Jaroslav Moučka coby tajemný Em. Vypravěčem se stal Radoslav Brzobohatý, jehož hlas je jednou z věcí, které seriálu dodávají charakteristickou atmosféru. Brzobohatého komentář je jeden z důvodů, proč seriál funguje i dnes. Nehraje si na moderní akční dobrodružství. Tempo je pomalejší, některé dialogy působí na dnešní poměry naivně a dětské herecké výkony nejsou vždy bezchybné. Současně má ale seriál něco, co se napodobuje obtížně – vlastní svět, pravidla a atmosféru.
Bočan se po letech na vlastní práci díval poměrně kriticky. Jednu věc označoval za zásadní chybu: do seriálu se nedostalo Bratrstvo kočičí pracky. Trojice Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš totiž patří k nejvýraznějším postavám foglarovského světa, ale v devíti televizních dílech pro ně nakonec nezbylo místo. Je to trochu škoda. Seriál se totiž soustředí především na tajemství Stínadel a vážnější stránku příběhu. Bratrstvo by do něj přineslo více humoru a určitou protiváhu k temným Vontům.
Pro celý příběh samozřejmě zůstává klíčovým předmětem ježek v kleci. Ten musel být nejen věrohodný na pohled, ale také funkční. Seriál totiž pracuje s jeho mechanismem jako s důležitou součástí zápletky. Hlavolam se postupně stal jedním ze symbolů celého Foglarova světa. Zajímavé je, že televizní verze inspirovala později i další zpracování a modely.
Seriál po premiéře zmizel
Největší paradox přišel až po dokončení. Záhada hlavolamu měla premiéru během Vánoc 1969 a následně se z televizního programu prakticky vytratila. Důvodem byla nastupující normalizace a především skutečnost, že Jaroslav Foglar patřil mezi autory, jejichž dílo bylo v tehdejším Československu politicky problematické. Československá televize přitom divákům poskytovala různá vysvětlení technického charakteru, například že jsou filmové pásy poškozené nebo že některé části seriálu zmizely. Všechno to byly lži.
Stejně jako to, co se šířilo o Janu Třískovi, který v roce 1977 emigroval. Protože byl jedním z nejvýraznějších představitelů seriálu, stal se další překážkou jeho případného návratu na obrazovky. Československá televize uváděla, že Tříska v exilu vystupoval proti režimu. „To nebyla nikdy pravda, já jsem v zahraničí nevystupoval proti nikomu!“ říkal později herec . Nakonec trvalo dlouhé roky, než se Záhada hlavolamu skutečně vrátila. Po několika odkladech se diváci dočkali až na konci roku 1989, tedy v době, kdy se politické poměry v zemi zásadně měnily.
Zdroje: autorský článek s využitím
