Článek
Jana Boušková (72) patří k herečkám, které si diváci spojují s výraznými filmovými, televizními i divadelními rolemi. Méně známá už je skutečnost, že její starší sestra Eva se vydala stejnou profesní cestou. Narodila se 2. května 1951 v Kladně, Jana přišla na svět o tři roky později. Obě sestry si už jako děti hrály na divadlo a právě Eva se později stala pro mladší Janu důležitým vzorem.
Eva ukázala Janě cestu k herectví
Jana přitom původně herečkou být nechtěla. Když její sestra nastoupila na konzervatoř, sama ještě studovala gymnázium a představovala si úplně jinou budoucnost. Lákala ji práce zubní laborantky. Pak ale začala Evu navštěvovat ve škole a svět herectví ji postupně zaujal. „Sestra byla o tři roky starší, studovala hudebně dramatické oddělení konzervatoře, skvěle tancovala, a když končila, chodila jsem za ní do školy a moc se mi tam líbilo. Jednou jsem ji zas tak obdivně okukovala a Vlastík Zavřel mě vybídl, ať herectví zkusím,“ vzpomínala Jana Boušková.
Tato zkušenost ji přesvědčila, že by se herectví mohla věnovat. Na konzervatoř se následně dostala a gymnázium už nedokončila. Její kariéra se poté rozjela rychle. Už během studia získala filmovou příležitost ve Dívce na koštěti a postupně se z ní stala výrazná televizní a divadelní herečka.
Eva mezitím budovala vlastní kariéru. Neusilovala však o takovou popularitu jako její mladší sestra. Výraznou část profesního života spojila s pražským Divadlem Jiřího Wolkera. Před kamerou dostávala spíše menší role, ale objevila se například v televizních inscenacích Její pastorkyňa, Ples v opeře nebo Prstýnek ze zlata kočičího. Zahrála si také v Bakalářích. Zajímavou kapitolou její práce byl také dabing. V roce 1971 propůjčila hlas Matyldě v epizodě seriálu Columbo nazvané Prázdný rám. O rok později se objevila v televizním Vinobraní.
Manželství s režisérem skončilo tragédií
Jana později na sestru nevzpomínala jen jako na člověka, který ji přivedl k herectví. V knize Blanky Kovaříkové Lásky za oponou mluvila o jejich blízkém vztahu a prozradila i sestřinu přezdívku. „Měly jsme se moc rády. Eva mi říkala Medvídku a mně se zase líbily její ruce, o které hodně dbala,“ tvrdila. Obě přitom už od dětství rády vystupovaly před příbuznými a známými.
Evino soukromí ale bylo mnohem složitější než její relativně nenápadná kariéra. Provdala se za divadelního režiséra Ivana Weisse a narodila se jim dcera Tereza. Manželství však nevydrželo. Eva se po několika letech rozhodla vztah ukončit. Weiss její rozhodnutí psychicky nezvládl a v roce 1976 si vzal život. Eva ho podle pozdějších vzpomínek Jany našla. „Jejich rozchod řešil svou smrtí. Eva ho našla a myslím, že se v ní stalo něco, co se už pak nikdy nedalo úplně vymazat nebo napravit,“ řekla Jana Boušková.
Tragická zkušenost se přitom měla později dotknout i samotné Jany. Ta se provdala za herce Petra Svojtku, se kterým měla syna Jana. Svojtka zemřel v roce 1982 po tragické nehodě mezi tramvajovými vozy, Janě bylo tehdy pouhých 28 let. Osudy obou sester se tak v tomto ohledu nepříjemně propojily. Obě se staly vdovami a každá z nich měla dítě.
Václav Vydra byl vždy Janě Bouškové oporou
Jana nakonec vychovávala i Evinu dceru
Nejtěžší období ale mělo teprve přijít. Eva se dlouhodobě potýkala s vážnou nemocí a její stav se postupně zhoršoval natolik, že už se nemohla plně starat o svou malou dceru. Terezce bylo v té době zhruba šest let. Jana se proto rozhodla, že se o neteř postará. s Václavem Vydrou vychovávala až do dospělosti. Eva Boušková zemřela v roce 2004 po dlouhé nemoci, bylo jí pouhých 53 let. Její dcera Tereza se stala součástí rodiny Jany Bouškové a dnes má dvě vlastní děti, Tomáše a Karolínu, kteří Bouškovou a Vydru vnímají jako své prarodiče.
Ostatně Václav Vydra byl po Janině boku už dlouho před jejich svatbou. Vzali se až v roce 2006, přestože spolu žili řadu let. Společné děti nakonec neměli. Pokus o těhotenství skončil vážnými komplikacemi a mimoděložním těhotenstvím. „Jana u toho málem umřela, tak jsme si pak řekli, že to už nebudeme zkoušet,“ vysvětlil herec později.
Jana přitom v minulosti přiznala, že sňatek s Vydrou nakonec iniciovala sama. „Já jsem si řekla o ruku, protože on to furt neříkal,“ vzpomínala. K rozhodnutí ji přivedla i vlastní zkušenost po pádu z koně a následném pobytu v nemocnici. Uvědomila si tehdy, že chce mít jistotu, že její rodina bude v případě nejhoršího zabezpečená.
Zdroje: autorský článek s využitím
Kniha Láska za oponou - Blanka Kovaříková
