Šifra mistra Leonarda: Hankse původně nechtěli, Bettany se opravdu bičoval a spousta zákazů

Když se v lednu 2005 potvrdilo, že štáb Šifry mistra Leonarda dostane povolení natáčet v Louvru, šlo o důležitý krok pro celý film. Muzeum se do té doby k Brownovu románu stavělo spíše odmítavě. Kniha sice přivedla do Paříže řadu turistů, její příběh ale vedení instituce nepovažovalo za něco, čemu by chtělo věnovat pozornost.

Nakonec se tedy kamery do muzea dostaly. Natáčení probíhalo v noci, kdy byly galerie zavřené pro veřejnost. Štáb musel počítat s omezeními při práci s technikou a nesměl zasahovat do prostředí, které chránilo cenná umělecká díla.

Největší pozornost se pochopitelně soustředila na Monu Lisu. Slavný obraz Leonarda da Vinciho nemohl být vystaven riziku kvůli filmovým záběrům, a tak tvůrci použili jeho kopii. S originálem se nesmělo zacházet podle potřeb scénáře a filmaři museli respektovat podmínky, které muzeum stanovilo.

Ani samotná úvodní vražda správce muzea se nenatáčela celá na místě. Umělá krev a další rekvizity mohly poškodit historickou podlahu, proto se část scén přesunula do britských studií Pinewood. Tam filmaři mohli pracovat bez obav, že zanechají na vzácném interiéru nechtěné stopy.

Pařížský kostel Saint-Sulpice patří k místům, která jsou v příběhu Dana Browna důležitá. Ve filmu se v něm Sophie Neveu snaží najít další stopu, která by ji přivedla k tajemství Svatého grálu. Jenže skutečný kostel natáčení uvnitř nepovolil. Produkce tak musela hledat jiné řešení. Část prostředí vznikla v ateliéru a výslednou podobu kostela doplnili tvůrci digitálně. Nešlo jen o jednoduché vložení fotografie do pozadí. Vizuální efekty musely odpovídat pohybu kamery i tomu, jak se herci v prostoru pohybovali.

Podobné problémy měli filmaři také s Westminsterským opatstvím. To odmítlo natáčení kvůli náboženskému obsahu Brownova příběhu. Tvůrci proto využili katedrálu v Lincolnu, která ve filmu zastupuje slavnou londýnskou památku. Natáčení v Lincolnu se neobešlo bez zásahu do běžného provozu. Historický zvon katedrály, který pravidelně odbíjel hodiny, kvůli filmovému štábu na čas utichl. Bylo to poprvé od konce druhé světové války.

Závěr filmu se odehrává ve skotské kapli Rosslyn, která je pro příběh zásadní. Dan Brown ji vybral jako místo, kde se Langdonovo pátrání dostane k poslednímu rozuzlení. Natáčení se zde skutečně uskutečnilo v září 2005. Jenže kaple tehdy procházela opravami a její vnější podobu zakrývalo lešení.

Filmaři si proto nechali vytvořit model budovy v měřítku jedna ku šesti. Ten posloužil pro vzdálenější záběry, které ve filmu ukazují kapli z výšky. Interiéry se naopak natáčely přímo na místě. Aby lešení nebylo vidět ani v záběrech zevnitř, vznikly dočasné kopie některých částí stěn. Rosslynská kaple se po uvedení filmu dostala do povědomí lidí po celém světě.

Robert Langdon mohl mít úplně jinou tvář. Ron Howard nejprve počítal s Billem Paxtonem, jenže ten dal přednost práci na seriálu Big Love a nabídku nepřijal. Ve hře byl poté Russell Crowe, ani s ním ale „námluvy“nevyšly. Roli tak nakonec dostal Tom Hanks, který se pro profesora zabývajícího se symboly a náboženskými záhadami stal ideální volbou.

Sophie Neveu pak ztvárnila Audrey Tautou. Francouzská herečka se ve filmu potkává s Langdonem při vyšetřování vraždy v Louvru a postupně se ukazuje, že má pro pátrání vlastní důvody. Není jen jeho průvodkyní po záhadách příběhu. Díky znalosti šifer a vlastnímu rodinnému tajemství se stává pro rozluštění celé záhady stejně důležitou jako samotný profesor.

Jednou z nejdrsnějších scén filmu je sebemrskačství mnicha Silase, kterého hraje Paul Bettany. Jeho postava se snaží potlačit vlastní tělesné touhy a věří, že bolest mu pomůže dosáhnout duchovní čistoty. Bettany se rozhodl scénu zahrát bez zbytečného předstírání. Podle dostupných informací se při natáčení skutečně bičoval a záběr zvládl na jediný pokus. Režisér Ron Howard tak získal záběr, v němž hercova bolest nepůsobí jako pouhá filmová iluze.

Silas je jednou z nejvýraznějších postav filmu. Jako člen Opus Dei plní příkazy bez ohledu na následky a jeho víra se mění v posedlost. Knižní předloha věnuje jeho minulosti více prostoru, film se soustředí hlavně na jeho činy a roli v Langdonově pátrání. I tak patří jeho dějová linka k nejtemnějším částem příběhu.

Do příprav filmu se zapojil také tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac. Producent Brian Grazer a režisér Ron Howard dostali pozvání do Elysejského paláce, kde s prezidentem strávili přibližně hodinu.

Chirac se o film zajímal a podle producenta Briana Grazera nabídl pomoc při získávání povolení k natáčení v muzeích. Francie mohla díky Brownovu příběhu přilákat další návštěvníky a zviditelnit místa, která se ve filmu objevila.

Leigh Teabing, kterého ve filmu hraje Ian McKellen, není jen bohatým historikem posedlým pátráním po Svatém grálu. Zajímavé je už jeho jméno. Dan Brown ho sestavil jako přesmyčku jmen Richarda Leigha a Michaela Baigenta, autorů, kteří se zabývali teoriemi o Ježíši a jeho potomcích. McKellen se při přípravě role zaměřil také na Teabingův osobní život. V jeho pracovně se proto objevil portrét zesnulé manželky, který měl naznačit, že za učeným mužem stojí i vlastní minulost a osobní ztráta.

Při sledování filmu se vyplatí všímat si také detailů v pozadí. Některé odkazují k Langdonovým vzpomínkám, jiné mají spojitost s historickými motivy, na kterých Brown vystavěl celý příběh. Ne všechny jsou na první pohled zřejmé.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://www.theguardian.com/world/2005/jan/22/books.arts

https://www.awn.com/vfxworld/cracking-da-vinci-codes-crafty-vfx

https://www.rosslynchapel.com/about/the-da-vinci-code-at-rosslyn/

https://www.mckellen.com/cinema/davinci/

https://www.hollywood.com/general/big-sir-ian-mckellen-helps-howard-and-hanks-crack-the-da-vinci-code-57171524

https://www.awn.com/vfxworld/cracking-da-vinci-codes-crafty-vfx

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-2006-may-15-et-davinci15-story.html