Článek
Kultovní české filmy bývají spojené s nezapomenutelnými hereckými výkony, legendárními hláškami i hudbou, která zlidověla. Jenže i ty největší klasiky obsahují chyby, kterých si během natáčení nikdo nevšiml, nebo je tvůrci jednoduše nechali být. Dnes patří mezi oblíbené filmové kuriozity a fanoušci je při každém dalším sledování hledají skoro stejně rádi jako samotné dějové momenty.
Noc na Karlštejně
Muzikál Noc na Karlštejně z roku 1973 patří mezi nejmilovanější české filmové klasiky. Režisér Zdeněk Podskalský převedl divadelní hru Jaroslava Vrchlického do podoby velkolepého muzikálu s hudbou Karla Svobody a obsadil hereckou elitu v čele s Vlastimilem Brodským, Janou Brejchovou, Jaromírem Hanzlíkem či Danielou Kolářovou. Dodnes patří film k pravidelným stálicím televizního programu.
Ani tady se ale filmaři nevyhnuli přešlapům. Hned v úvodu lze v pozadí zahlédnout muže jedoucího na jízdním kole v montérkách. Ve středověké slavnosti působí skutečně nepatřičně a jde o jednu z nejznámějších českých filmových chyb. Historické nepřesnosti pokračují i dál. Karel IV. se na konci filmu označí jako „Otec vlasti“, přestože tento titul získal až posmrtně. Jaromír Hanzlík jako Pešek má navíc na kostýmu zip, který se začal běžně používat až na počátku 20. století. Podobných drobných anachronismů si diváci za léta všimli hned několika.
Samotné natáčení přitom nebylo jednoduché. Štáb bojoval s nepřízní počasí a při práci na Karlštejně dokonce nechtěně poškodil část výzdoby slavné kaple svatého Kříže. Režisér Podskalský si všechny komplikace pečlivě zapisoval do svého natáčecího deníku.
Císařův pekař
Historická komedie Císařův pekař – Pekařův císař patřila ve své době k nejdražším československým filmům. Rozpočet kolem 27 milionů korun byl na přelomu 40. a 50. let naprosto mimořádný a produkci provázely personální změny i komplikace během natáčení. Přesto vznikl film, který se stal nesmrtelnou klasikou.
Kostým z filmu Císařův pekař v expozici České televize v bývalém studiu R14 na Kavčích horách
Ani vysoké náklady ale nezaručily stoprocentní bezchybnost. Hebrejský nápis určený k oživení Golema čte jedna z postav zleva doprava, přestože hebrejština se čte opačně. Matěj po pádu do hladomorny během okamžiku záhadně uschne a při prorážení zdi Golemem lze na okraji obrazu zahlédnout člena štábu, který pomáhal s filmovým trikem.
Na úplném konci filmu pak kamera ukáže panorama Prahy, kde nechybí Národní divadlo ani chrám svatého Mikuláše. Jenže děj se odehrává za vlády Rudolfa II., tedy několik století před vznikem těchto staveb. Pozornější diváci navíc objevili i televizní anténu na jedné ze střech.
Seriál Chalupáři
Když se v roce 1975 objevili Chalupáři, málokdo čekal, že se z nich stane jeden z nejsledovanějších českých seriálů všech dob. Chemie mezi Jiřím Sovákem a Josefem Kemrem fungovala dokonale a nezapomenutelné role vytvořili také Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík nebo Josef Vinklář.
Právě Menšíkův autobus ukrývá jednu z nejznámějších chyb. V některých záběrech je patrné, že za volantem ve skutečnosti sedí profesionální řidič. Herec přitom za seriál dostal honorář, který tehdy patřil k nejvyšším.
Všímaví diváci si všimli i toho, že některé postavy se v seriálu objeví hned dvakrát, pokaždé ale v jiné roli. A nechybí ani klasické continuity chyby – Dáša Fuchsová například během jedné cesty záhadně vymění měkký balíček za hranatý a zraněná postava Josefa Bláhy je druhý den bez známek vážnější nehody.
Legendární Pelíšky
Snímek Jana Hřebejka Pelíšky je dodnes považován za jednu z nejlepších českých tragikomedií. Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová nebo Bolek Polívka vytvořili postavy, které doslova zlidověly.
Ani tady však nechybí drobné přešlapy. Ve slavné scéně ve vaně si Šebek všimne kapra až ve chvíli, kdy ponoří hlavu pod vodu, přestože ryba byla po celou dobu dobře viditelná. V jiných scénách se mění poloha kravaty Jiřího Kodeta nebo se samovolně otevírají a zavírají ústa malého Michala při předstírání smrti.Vidět můžete také nohu člena štábu při štědrovečerní večeři nebo svícen se zvonečky, který v jednotlivých záběrech reaguje pokaždé jinak. K tomu lze přidat i několik dobových nepřesností, například automobily či rekvizity, které do roku 1968 ještě nepatřily a další věci.
Černí baroni a technika z budoucnosti
Komedie podle románu Miloslava Švandrlíka baví diváky především nezapomenutelnými hláškami majora Terazkyho. Jenže i zde se našlo několik historických nepřesností.
Jednu z největších chyb má v Ćerných baronech „na svědomí“ Ondřej Vetchý
Vojín Kefalín používá fotoaparát Flexaret Va, který se začal vyrábět až přibližně o deset let později, než se odehrává děj filmu. Při příjezdu vlaku do Prahy navíc na lokomotivě chybí červená hvězda, která tehdy byla povinnou součástí výzdoby, a na sousední koleji stojí modernější vagóny z pozdější doby.
S tebou mě baví svět
Když Marie Poledňáková natočila komedii S tebou mě baví svět, asi netušila, že bude po desetiletí označována za jednu z nejoblíbenějších českých komedií. Příběh tří tatínků na horách funguje dodnes především díky skvělé souhře Julia Satinského, Václava Postráneckého a Pavla Nového.
Ani tady ale nechybějí drobnosti. Pepa položí telefonní sluchátko ještě před spojením s dispečinkem, přesto taxi bez problémů přijede. V jiné scéně odpovídá na rozhovor, který ve skutečnosti nemohl slyšet, protože se nachází o patro níže. A závěr? Když utíká z hotelového pokoje zabalený jen v ručníku, během jediného střihu je najednou kompletně oblečený. Je to maličkost, kterou většina diváků ani nezaregistruje.
S čerty nejsou žerty
Pohádka S čerty nejsou žerty z roku 1984 patří k tomu nejlepšímu, co v české televizní tvorbě vzniklo. Režisér Hynek Bočan se inspiroval pohádkou Boženy Němcové a vytvořil příběh, který se stal nedílnou součástí vánočního vysílání. Ani tahle klasika se ale nevyhnula několika přehlédnutím. Jedno z nejznámějších se odehrává přímo v pekle. Když si Petr obléká kouzelný kabát a Lucifer ho kontroluje, oběma při výdechu stoupá od úst pára. Přitom je během filmu několikrát řečeno, že v pekle panuje nesnesitelné horko, nikoliv mráz.
S čerty nejsou žerty
Filmaři si pohráli i s vojenskými hodnostmi. Kaprál, kterého ve filmu představuje Karel Heřmánek starší, je vykreslen jako nejvyšší velitel vojska, ačkoliv skutečná hodnost kaprála byla výrazně nižší. Další anachronismy se objevují při scéně, kdy Petr zastaví kočár s princeznami. Na prašné cestě jsou totiž patrné stopy pneumatik moderních automobilů. Během vojenské přehlídky se zase v pozadí objeví okno vybavené novodobými žaluziemi, které do pohádkového světa rozhodně nepatří.
Pozorným divákům neunikly ani drobné continuity chyby. Když princezna Adélka podává Petrovi uzlík s jídlem, vyklání se z okna žaláře. O chvíli později mu pod stejným oknem zpívá a najednou je římsa výrazně výš než předtím. Na samotném konci filmu se pak záhadně změní i šperkovnice. Lucifer přiváží k zámku červenou, ale v následujícím záběru ukazuje princezně Angelíně šperky už v černé.
Zdroje: autorský článek s využitím
