Článek
Na první pohled byl Erik Pardus (†54) rozený komik, ale na své domovské scéně v brněnském Městském divadle dobře věděli, že je dokonalý v jakékoliv roli, kterou mu režiséři nadělí. Všude ho bylo plno, takže lze jen stěží uvěřit tomu, že jako kluk byl uzavřený a unikal do světa knih, které ho provázely celým dětstvím. Ale svůj přirozený temperament stejně ukrýt nemohl, proto si ho už v dětství vybrali jako dětského herce, takže mu k fotbalu přibyla další aktivita, které naprosto propadl.
Naučte ho někdo česky!
Jednou z jeho prvních rolí byla epizodní záležitost ve slavném televizním zpracování Babičky režiséra Antonína Moskalyka (†75). Erikovi bylo tehdy 14 let a měl v jednom záběru říct: „Co jsem ti říkal, babička nepřijede.“ Ovšem deklamoval to se silným brněnským přízvukem. Moskalyk proto nechal na půl hodiny zastavit natáčení a řekl: „Naučte ho někdo česky.“ Po půl hodině záběr opakovali, ale malý Brňák se stále nezapřel. Moskalyk se potom zamyslel a řekl: „No co, babička bude z Brna.“ Kdo ví, jestli si na to pan režisér vzpomněl, když hledal představitele strážmistra Josefa Zahálky do svých Četnických humoresek. Zdá se totiž, jako by byla ušita na míru právě Pardusovi.
Nejdříve role vznikla, pak teprve režisér Moskalyk poctivě jezdil po moravských divadlech a vybíral herce. Dokonce i na menší role. „K nám do divadla přišel, když jsem hrál Jaga v Othellovi. Usoudil, že když jsem zahrál toho darebáka, ,blba´ Zahálku zahraju taky. Nemyslel to doslova, Zahálka nebyl žádný intelektuál, ale poctivý český fousek, který, když se zakousne, nepustí. Při natáčení seriálu vzniklo milé společenství, které vydrželo deset let. Nás, domácí, určitě obohatilo, mohli jsme třeba okouknout herecké postupy zkušeného Tomáše Töpfera, Pražáci mezi námi také rádi poseděli – dobré to bylo. Krásné spojení Brna a Prahy,“ vysvětloval Pardus v jednom rozhovoru, jak se vlastně octl mezi ostatními členy brněnské četnické pátračky.
Věrný jedné ženě i jednomu divadlu
To už ale měl za sebou desítky malých rolí ve filmu i v televizi a hlavně ve „svém“ divadle, pro které byl jedním z kmenových herců. Nastoupil do něj po absolvování JAMU a zůstal mu věrný po celý život. Na jeho prknech se potkával i se svou manželkou Evou Gorčicovou (†65), která byla nejen jeho hereckou kolegyní, ale především celoživotní oporou. On jí to vracel tím, že se o jejího syna z prvního manželství staral stejně vzorně jako o jejich společného potomka Jana. A oporou byl i pro své kolegy a kamarády, které zklamal nejspíš jenom jednou. To, když před jedenácti lety odešel tak brzy do hereckého nebe. Jen jeho nejbližší věděli, že bojuje s rakovinou plic.
Z nemocnice utíkal hrát do divadla a na zkoušky, dál natáčel. Na plno si užíval si také zcela nedivadelní roli dědečka, protože se mu narodila malá vnučka Anežka. Ale ať dělal, co dělal, nad smrtí se mu nepodařilo zvítězit. Zůstalo po něm velké divadelní a lidské ticho a osiřelo i jeho místo v oblíbeném vinném sklípku, kam občas rád zašel se svým nejlepším kamarádem a kolegou Zdeňkem Junákem (74). O čtyři roky později se za ním na „nebeské“ jeviště vydala i jeho žena Eva, která zemřela na následky akutní operace slinivky.
