Článek
Ráno 20. září 1988 začalo pro Taru Calico stejně jako mnoho předchozích dnů. Devatenáctiletá studentka z města Belen v Novém Mexiku si oblékla sportovní oblečení, vzala své růžové kolo značky Huffy, walkman a vydala se na pravidelnou trasu podél silnice New Mexico State Road 47. Její rodina věděla, že se z podobných vyjížděk vrací přibližně za dvě hodiny. Tentokrát se však domů už nikdy nevrátila.
Matka našla jen kazety
Když se začal blížit čas jejího návratu, matka Patty Doel znervózněla. Dobře věděla, že Tara byla spolehlivá a vždy dodržovala domluvený čas a sama přitom měla z této silnice dlouhodobě špatný pocit. Několikrát jí připadalo, že ji při jízdě na kole sleduje neznámý muž v automobilu, a právě proto po stejné trase přestala jezdit. Dceru opakovaně nabádala, aby si s sebou brala pepřový sprej nebo změnila trasu. Tara ale měla za to, že jde o zbytečné obavy.
Po několika hodinách začala matka projíždět trasu sama. Na krajnici našla pouze části magnetofonové kazety, kterou měla Tara v walkmanu. Později byly nalezeny ještě další úlomky kazety roztroušené podél silnice. Vyšetřovatelé se domnívali, že mohly z přehrávače vypadávat během zápasu nebo ve chvíli, kdy se Tara pokoušela zanechat za sebou stopu. Samotné kolo, walkman ani osobní věci se však nikdy nenašly.
Důkazy zoufale chyběly
Případ od samého počátku působil zvláštně. Neexistovaly žádné známky dobrovolného útěku ani důkazy o tom, že by si mladá žena chtěla začít nový život. Rodina i přátelé shodně vypověděli, že měla plány do budoucna, studovala, měla přátele a nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěla zmizet.
První důležité informace přinesli svědci. Několik lidí uvedlo, že Taru během jízdy předjížděl nebo následoval světlý pickup, pravděpodobně značky Ford, s obytnou nástavbou. Popisy vozidla se v detailech lišily, což ztěžovalo jeho identifikaci, ale většina svědků se shodovala, že automobil jel podezřele pomalu a opakovaně se pohyboval v Tarině blízkosti. Nikdo však neviděl samotný okamžik jejího zmizení.
Nedostatek přímých důkazů se stal největším problémem vyšetřování. Policie prověřila stovky tipů, vyslechla desítky svědků a prohledala široké okolí. Nasazeny byly vrtulníky, psi i dobrovolníci. Přesto se nepodařilo objevit jedinou stopu vedoucí k Taře nebo jejímu kolu.
Záhadná fotka vše změnila
Případ by možná postupně upadl do zapomnění, kdyby se o deset měsíců později nestalo něco, co z něj udělalo jednu z největších záhad moderní kriminalistiky. Dne 15. června 1989 zaparkovala žena před obchodem Junior Food Store ve floridském městečku Port St. Joe. Na zemi objevila polaroidovou fotografii, která zřejmě vypadla z dodávky stojící krátce předtím na stejném místě. Když snímek zvedla, uviděla děsivou scénu.
Na fotografii ležela mladá žena a malý chlapec na matraci v zadní části dodávky. Oba měli ruce svázané za zády a ústa přelepená lepicí páskou. Chlapec hleděl přímo do objektivu, žena měla hlavu lehce natočenou ke straně. Nebylo možné určit, zda jsou živí, nebo mrtví. Policie zjistila, že fotografie byla pořízena krátce před jejím nalezením. Vyšetřovatelé proto začali pátrat po bílé dodávce Toyota, kterou svědci na parkovišti viděli. Vozidlo se ale nikdy nepodařilo dohledat.
Jakmile byl snímek zveřejněn, okamžitě se rozběhla vlna spekulací. Tarina matka byla přesvědčena, že žena na fotografii je její dcera. Upozorňovala na podobný tvar obličeje, výrazné nohy i jizvu na stehně, kterou Tara utrpěla při autonehodě. Dalším detailem byla kniha My Sweet Audrina od spisovatelky V. C. Andrewsové ležící vedle ženy. Podle rodiny šlo o jednu z Tariných oblíbených knih. Jenže odborníci se neshodli.
Experti ze Scotland Yardu po analýze fotografie uvedli, že je pravděpodobné, že na snímku skutečně je Tara Calico. Naproti tomu specialisté z Los Alamos National Laboratory dospěli k opačnému závěru a tvrdili, že podobnost není dostatečně průkazná. FBI nakonec uzavřela, že identitu osoby na fotografii nelze potvrdit ani vyvrátit. Tento rozpor se stal jedním z největších problémů celého případu. Veřejnost začala fotografii považovat téměř za důkaz, zatímco kriminalisté ji nikdy za potvrzenou stopu nepřijali.
Kdo byl chlapec na fotografii?
Stejnou pozornost vyvolal i chlapec na fotografii. Nějakou dobu panovalo přesvědčení, že by mohlo jít o devítiletého Michaela Henleyho, který zmizel při rodinném výletu v Novém Mexiku jen několik měsíců před Tarou. Teorie ale dostala vážnou trhlinu poté, co byly v roce 1990 nalezeny Michaelovy ostatky asi jedenáct kilometrů od místa jeho zmizení. Vyšetřovatelé dospěli k závěru, že zemřel po ztrátě orientace v horském terénu. S fotografií tak s největší pravděpodobností neměl nic společného.
V následujících letech se objevilo ještě několik dalších fotografií a videozáznamů, které měly Taru zachycovat. Jeden snímek ukazoval ženu sedící ve vlaku, jiný zachycoval tvář vykukující z okna autobusu. Ani jeden z těchto materiálů se však nikdy nepodařilo ověřit a většina odborníků je považuje za náhodné podobnosti nebo podvrhy.
Zároveň vznikaly stále nové teorie. Jedna z nich předpokládala, že Taru unesl náhodný pachatel projíždějící kolem. Jiná pracovala s možností, že ji srazilo auto skupiny mladíků, kteří se následně rozhodli nehodu utajit. Objevily se také spekulace o sériovém vrahovi či organizovaném únosu. Žádná z těchto teorií však nikdy nebyla podložena dostatkem důkazů.
Opravdu zjistili, co se stalo?
Významný posun nastal až po více než třiceti letech. V roce 2021 provedli vyšetřovatelé domovní prohlídku na základě zapečetěného soudního příkazu. Podrobnosti nebyly zveřejněny, ale policie potvrdila, že pracuje s novými informacemi. Ještě větší pozornost vzbudilo prohlášení šerifky okresu Valencia Denise Vigil z roku 2023. Oznámila, že vyšetřovatelé identifikovali osoby, které jsou podle nich za zmizení Tary odpovědné. Důkazní materiály byly předány státnímu zástupci. Jména podezřelých však nebyla zveřejněna a dosud nebylo vzneseno žádné obvinění.
Podle některých amerických médií se vyšetřování stále více přiklání k názoru, že pachatelé pocházeli přímo z okolí Belen a Taru znali. Pokud je tato hypotéza správná, znamenalo by to, že slavná polaroidová fotografie nemusela se zmizením vůbec souviset. Mohla zachycovat úplně jiné osoby a celý případ na desítky let odvedla špatným směrem.
Její případ je dosud nevyřešený
To činí zmizení Tary Calico mimořádně zajímavým i z pohledu kriminalistiky. Vyšetřování totiž ukazuje, jak jediný mediálně známý důkaz může ovlivnit nejen veřejné mínění, ale i směr policejního pátrání. Polaroid se stal ikonou nevyřešených případů a jeho symbolická síla často zastínila ostatní důkazy.
Dnes, téměř čtyři desetiletí po zmizení, zůstává osud Tary Calico neznámý. Přesto vyšetřovatelé tvrdí, že případ není odložený. Moderní forenzní metody, nové výslechy svědků i pokročilé analýzy starých důkazů dávají naději, že by jedna z nejslavnějších amerických záhad mohla být jednou přece jen objasněna.
Časová osa zmizení Tary Calico
- 20. září 1988 – Tara Calico vyráží na ranní projížďku na kole a beze stopy mizí.
- Září 1988 – Svědci popisují světlý pickup, který měl Taru sledovat.
- 15. června 1989 – Na Floridě je nalezena slavná polaroidová fotografie svázané ženy a chlapce.
- 1989 – Scotland Yard připouští, že žena na fotografii může být Tara, jiní experti to zpochybňují.
- 1990 – Jsou nalezeny ostatky Michaela Henleyho, který byl považován za možného chlapce z fotografie.
- 1998 – Soud prohlašuje Taru Calico za právně mrtvou.
- 2019 – FBI znovu upozorňuje na případ a nabízí odměnu za informace.
- 2021 – Policie provádí novou domovní prohlídku v souvislosti s případem.
- 2023 – Vyšetřovatelé oznamují, že identifikovali možné pachatele a předali důkazy státnímu zástupci.
- Současnost – Případ zůstává nevyřešený, ale vyšetřování pokračuje.
Zdroje: autorský článek s využitím
