Článek
Ivana nikdy nečekala, že bude mít se svým tchánem vážnější problém. Když se s manželem poznali, působil na ni jako přísný, ale férový člověk. Byl zvyklý říkat svůj názor a v rodině měl podle Ivany přirozenou autoritu. Po narození jejich dětí ale začala mít pocit, že tchán svou roli dědečka vnímá poněkud jinak, než by jí bylo příjemné. „On je hodný děda a děti ho mají rády. Jenže má potřebu rozhodovat úplně o všem. Od toho, co mají děti jíst, až po to, kdy mají jít spát. A když mu řeknu, že něco děláme jinak, začne mi vysvětlovat, že on vychoval dvě děti a ví, co funguje,“ popisuje Ivana.
Nerespektuje její rozhodnutí
Zpočátku se snažila jeho rady brát s nadhledem. Říkala si, že prarodiče mají na vnoučata jiný pohled a občas prostě něco okomentují. Jenže postupně podle ní přibývalo situací, kdy tchán nepřestal u pouhé rady, ale očekával, že se jeho názorem budou skutečně řídit. Jedním z prvních větších konfliktů bylo jídlo. Ivana se snaží dětem připravovat pestrou stravu a sladkosti jim nedává bez omezení. Tchán to podle ní považuje za zbytečnou přísnost. „Jednou jsem řekla synovi, že si před obědem bonbon nevezme. Tchán mu ho přede mnou podal a řekl, ať si ho vezme, protože děda mu to dovolí. Úplně mě tím odzbrojil.“
Ivana tehdy nechtěla dělat scénu. Po návštěvě ale manželovi řekla, že jí podobné chování vadí. Očekávala, že si s otcem promluví, manžel to ale odkládal. „Sdělil mi, že táta to určitě nemyslel špatně. A že kvůli jednomu bonbonu přece nebude dělat doma válku. Jenže mně nešlo o bonbon. Šlo o to, že moje rozhodnutí jako rodiče záměrně zpochybnil před dítětem,“ vysvětluje.
Moje děti nejsou jeho děti
Podobné situace se začaly opakovat. Tchán komentoval, jak děti tráví volný čas, co nosí, kolik času věnují tabletům nebo jestli chodí dost ven. Když Ivana něco odmítla, často podle ní následovala věta, že „za jeho časů“ se děti vychovávaly jinak. „Já chápu, že vychovával svoje děti jinak. Ale moje děti nejsou jeho děti. Nemůže přijít a říct, že moje pravidlo neplatí jen proto, že s ním nesouhlasí.“
Problémem však nebyl jen samotný tchán. Ivana postupně zjistila, že mnohem větší potíž představuje reakce jejího manžela. Ten se totiž podle ní otci jen velmi nerad staví na odpor. „Manžel se ho podle mě opravdu bojí. Ne fyzicky, samozřejmě. Spíš má z něj respekt, který je tak velký, že raději ustoupí, než aby se s ním dostal do konfliktu,“ tvrdí Ivana.
Když se například domluvili, že děti půjdou večer spát v určitou dobu, tchán jim při návštěvě dovolil zůstat vzhůru déle. Manžel Ivany jen pokrčil rameny. „Řekl, že jsme přece u dědy a jednou se nic nestane. Jenže pak jsem doma dvě hodiny ukládala přetažené děti a byla jsem ta, která jim něco zakazovala.“
Napětí vyvrcholilo při rodinné návštěvě
Ivana proto začala trvat na tom, že některé hranice musí platit bez ohledu na to, u koho právě jsou. Tchánovi to ale podle ní nebylo příjemné. Začal jí údajně naznačovat, že je příliš přísná a že dětem nedopřává dost svobody. „Jednou mi dokonce řekl, že bych měla být ráda, že se o děti tak zajímá. Já jsem mu odpověděla, že si toho vážím, ale zájem neznamená právo rozhodovat za rodiče.“
Napětí vyvrcholilo při jedné rodinné návštěvě. Dcera si hrála v obývacím pokoji a tchán jí slíbil, že spolu půjdou ven. Ivana ale věděla, že dítě je unavené a potřebuje odpočinek. Když proto řekla, že tentokrát nikam nepůjdou, tchán podle ní před ostatními prohlásil, že „maminka zase všechno komplikuje“. „To mě opravdu naštvalo. Nechtěla jsem se s ním hádat před dětmi, ale bylo mi jasné, že když nic neřeknu, bude se to opakovat,“ vzpomíná. A její manžel? Ani tentokrát se neozval.
Nechce mu brát roli dědy, ale vše musí mít pravidla
Po návštěvě proto přišla hádka mezi manžely. Ivana mu vysvětlila, že nechce, aby před jeho otcem bojoval, ale očekává od něj alespoň základní podporu. „Řekla jsem mu, že nepotřebuju, aby tátovi vynadal. Stačilo by, kdyby řekl: Tati, tohle rozhodujeme my. Jenže on mlčí. A tím vlastně nechává všechno na mně,“ Manžel jí konečně přiznal, že nechce otce rozzlobit. V rodině byl podle něj od dětství zvyklý, že otec má poslední slovo.
Pro Ivanu to bylo důležité zjištění. Došlo jí, že manželova reakce nemusí souviset s tím, že by s tchánovými názory souhlasil. Možná jen neumí vystoupit z role syna, který se svému otci nepřipomíná. „Řekl mi, že jeho táta se celý život snažil všechno dělat správně a že ho nechce zklamat. Jenže teď už není dítě. Má vlastní rodinu a musí umět rozhodovat sám,“ vzpomíná Ivana.
Manžel se následně pokusil s otcem promluvit. Podle Ivany to nebyl nijak dramatický rozhovor, ale poprvé mu řekl, že některá rozhodnutí týkající se dětí jsou pouze na rodičích. Tchán se urazil, ale postupně začal některé hranice respektovat. Ivana dnes nechce jejich vztah přerušit. Naopak si přeje, aby děti měly s dědou hezký vztah. Zároveň ale odmítá, aby za cenu klidu v širší rodině ztrácela jako matka možnost rozhodovat o vlastních dětech. „Nechci tchánovi brát roli dědy. Ať děti rozmazluje, ať s nimi chodí na výlety a ať si spolu užívají věci, které doma třeba neděláme. Ale rodiče jsme my dva. O důležitých věcech musíme rozhodovat my.“
Zdroj: autorský článek
