Článek
Jana nikdy neměla s tchyní zásadní problém. Od začátku jejich vztahu se snažila vycházet s ní dobře a podle svých slov nemá důvod tvrdit, že je špatný člověk. Tchyně má ráda svého syna i vnoučata a chce s nimi být v kontaktu. Její nadšení pro návštěvy ale začalo Janě postupně vadit. Tchyně totiž nepatří mezi lidi, kteří by před příchodem poslali zprávu nebo zavolali. Když má chuť vidět syna, snachu nebo vnoučata, jednoduše přijde. „Nejdřív mi to tolik nevadilo. Říkala jsem si, že je to přece babička a chce vidět děti. Jenže postupně těch návštěv začalo být víc a víc. A hlavně nikdy nevím, kdy přijde,“ popisuje Jana.
Na jejich plány se neohlíží
Jednou podle ní tchyně zazvonila v sobotu dopoledne, přestože měli s manželem naplánovaný program. Jindy přišla v podvečer, kdy Jana právě ukládala děti ke spánku. V několika případech se dokonce stalo, že tchyně přišla v době, kdy Jana nebyla doma. „Jednou jsem se vracela z obchodu a viděla jsem, že tchyně sedí u nás v kuchyni. Manžel jí otevřel a vůbec mu nepřišlo divné, že mi předem nic neřekl. Já jsem přitom netušila, že někdo přijde.“
Problém podle Jany není v tom, že by tchyni nechtěla vídat. Vadí jí způsob, jakým návštěvy probíhají. Ve svém vlastním bytě chce mít možnost rozhodnout, kdy přijme návštěvu a kdy ne. Někdy je unavená, jindy mají s manželem vlastní program a občas prostě nechce uklízet nebo řešit společnost. „Nemám nic proti tomu, aby k nám chodila. Jen bych chtěla vědět, že přijde. Připadá mi normální napsat třeba: Ahoj, můžu se dnes zastavit? To přece není nic hrozného,“ vysvětluje.
Nerespektuje jejich soukromí
Manžel to ale vidí jinak, považuje matčiny neohlášené návštěvy za naprosto běžnou věc. Vyrůstal v rodině, kde se příbuzní navštěvovali bez předchozí domluvy, a nechápe, proč by se to mělo po jeho svatbě změnit. „Vždycky mi řekne, že je to přece jeho máma. Že k nám nechodí cizí člověk a že bych měla být ráda, že má děti ráda. Jenže já vůbec neříkám, že je cizí. Jen říkám, že i rodiče by měli respektovat naše soukromí.“
Tahle věta se podle ní mezi nimi vrací při každé hádce. Manžel nechápe, proč z něčeho tak obyčejného vzniká konflikt. Jana naopak nechápe, proč by měla své pocity potlačovat jen proto, že jde o jeho matku.
Nejvíc ji podle jejích slov mrzí, že manžel problém často obrátí proti ní. Když mu řekne, že jí návštěvy bez ohlášení vadí, začne jí vysvětlovat, že je příliš citlivá. „Místo aby se mě zeptal, proč mi to vadí, řekne mi, že zbytečně řeším každou maličkost. Pak mám pocit, že jsem já ta problémová a tchyně vlastně nemůže udělat nic špatně,“ říká.
Manžel Janu nepodpoří
Situace se vyhrotila před několika týdny. Jana měla podle svých slov za sebou náročný týden a chtěla si v sobotu dopoledne odpočinout. Děti si hrály v pokojíčku a ona měla v plánu udělat si kávu a chvíli nic neřešit. Krátce po desáté hodině ale někdo zazvonil, byla to tchyně. „Vůbec jsem nebyla připravená na návštěvu. Děti byly rozlítané, já jsem byla v domácím oblečení a chtěla jsem mít klid. Tchyně ale přišla dovnitř, jako kdyby se nic nedělo.“
Jana se tentokrát rozhodla, že už nebude dělat, že jí situace nevadí. Požádala tchyni, aby se příště předem ozvala, ta se zarazila a zeptala se, proč by to měla dělat, když jde ke svému synovi a vnoučatům. „Řekla jsem jí, že samozřejmě může přijít, ale že bych ocenila, kdyby se nejdřív zeptala. Nechtěla jsem se hádat. Jen jsem jí vysvětlila, že doma někdy potřebujeme mít klid.“
Tchyně se podle ní urazila. Když později přišel manžel, Jana mu popsala, co se stalo. Čekala, že ji podpoří, místo toho jí řekl, že to podle něj přehnala. „Řekl mi, že jsem jeho mámu zbytečně odmítla. Že jí udělalo líto, že u vlastního syna musí žádat o povolení k návštěvě. Já jsem ale žádné povolení nechtěla. Chtěla jsem jen obyčejnou domluvu.“
Shodli se alespoň na kompromisu
Jana začala přemýšlet, jestli problém není větší než samotné návštěvy. Nejde totiž pouze o tchyni, ale především o to, jak manžel vnímá jejich společný domov. „Mám pocit, že pro něj je pořád především synem svých rodičů a až potom manželem. Když jde o jeho mámu, automaticky předpokládá, že ustoupím já.“ Manželovi podle Jany také vadí, že se kvůli tomu zhoršuje vztah mezi ní a tchyní. Tvrdí, že by byla raději, kdyby se obě ženy jednoduše domluvily.
Jana ale nechce být jediná, kdo se bude přizpůsobovat. „Tchyně je u nás vítaná. To jsem jí řekla. Ale vítaná návštěva a návštěva bez ohlášení jsou podle mě dvě různé věci,“ má jasno. Nakonec se s manželem pokusili najít kompromis. Dohodli se, že pokud tchyně chce přijít, může kdykoli napsat nebo zavolat. Pokud jde o něco naléhavého, samozřejmě nemusí čekat na pozvání.
Jana zároveň slíbila, že nebude dělat problém z každé spontánní návštěvy. Chce pouze, aby bylo jasné, že jejich domácnost není místem, kam může kdokoli kdykoli přijít bez ohledu na to, co zrovna dělají. „Nechci tchyni vyhnat z našeho života. Naopak bych byla ráda, kdybychom spolu vycházely dobře. Ale k tomu potřebuju mít pocit, že moje hranice někdo respektuje. Být rodina podle mě neznamená, že člověk přestane mít právo na soukromí,“ uzavírá Jana.
Zdroj: autorský článek
