Článek
Když Monika zjistila, že čeká první dítě, měla jasno v jedné věci. Porod chtěla prožít co nejklidněji a bez zbytečného počtu lidí kolem sebe. S manželem se proto domluvili, že do porodnice půjdou společně a on bude jediným člověkem, kterého si Monika u porodu přeje mít. „Nešlo o to, že bych tchyni neměla ráda. Naopak jsme spolu vycházely dobře. Jen jsem si nedokázala představit, že bych v takové chvíli měla vedle manžela ještě někoho dalšího,“ říká Monika.
Tvrdila, že je to pro ni důležité
Tchyně se o jejím přání dozvěděla během jednoho z běžných rozhovorů. Monika jí tehdy řekla, že už mají s manželem jasno v tom, jak si porod představují. Čekala pochopení, ale reakce ji překvapila. „Řekla mi, že by přece měla mít právo být u narození svého prvního vnoučete. Prý je to pro ni stejně důležitý okamžik jako pro nás,“ popisuje.
Monika se snažila vysvětlit, že chápe její nadšení, ale že přítomnost u samotného porodu je především otázkou jejího pohodlí. Tchyně podle ní ale začala argumentovat tím, že v rodině se vždycky podobné věci sdílely a že by ji mrzelo, kdyby byla jako jediná vynechaná. „Začala jsem mít pocit, že se musím obhajovat za něco, co by přitom mělo být úplně samozřejmé. Byl to můj porod, moje tělo a já jsem se potřebovala cítit bezpečně,“ vzpomínala Monika.
Situace se ještě vyhrotila poté, co tchyně navrhla, že by alespoň čekala přímo v porodnici a po narození dítěte by přišla za Monikou hned, jak to bude možné. Ani s tím ale Monika nesouhlasila. Chtěla si první hodiny se synem užít bez návštěv a nejprve si odpočinout.
Porod napětí nezmírnil
Podle Moniky tehdy tchyně přestala její argumenty poslouchat. Místo toho začala být odtažitá. Nejdříve přestala odpovídat na zprávy, později odmítala telefonáty a nakonec s ní téměř úplně přerušila kontakt. „Myslela jsem, že ji to za pár dní přejde. Jenže nepřešlo. Týdny se změnily v měsíce,“ vypráví. Monika mezitím porodila. Tchyně u něj samozřejmě nebyla a první setkání s novorozeným vnukem proběhlo až později. Monika čekala, že narození dítěte napětí zmírní. Jenže vztahy v rodině zůstaly několik dalších měsíců chladné.
Nejvíce ji mrzelo, že se do situace začal dostávat i její manžel. Ten se podle ní snažil stát mezi dvěma stranami a nechtěl se svou matkou přerušit kontakt. Zároveň ale věděl, že rozhodnutí o tom, kdo bude u porodu, musí respektovat přání jeho ženy. „Manžel mi řekl, že chápe, proč jsem ji tam nechtěla, ale zároveň ho bolelo, že s ním jeho máma skoro nemluvila. Pro mě to bylo těžké, protože jsem nechtěla, aby si musel vybírat mezi mnou a svou rodino.“
Říct „ne“ je důležité i v rodině
Postupně se podle ní začala situace uklidňovat. Tchyně se po několika měsících ozvala a chtěla se s Monikou sejít. Jejich první rozhovor nebyl jednoduchý, ale nakonec se obě dostaly k tomu, co je celou dobu rozdělovalo. Monika jí vysvětlila, že její odmítnutí nebylo odmítnutím jí jako člověka. Potřebovala pouze respektovat vlastní hranice v okamžiku, který pro ni byl mimořádně citlivý. „Řekla jsem jí, že jsem jí nechtěla vzít narození vnuka. Jen jsem nechtěla, aby byla u mého porodu. To jsou podle mě dvě úplně odlišné věci,“ popisuje.
Tchyně nakonec podle Moniky připustila, že její reakce byla přehnaná. Přiznala, že ji odmítnutí velmi zasáhlo a že měla pocit, že ji snacha odstrkuje z rodiny. Zároveň ale pochopila, že o přítomnosti u porodu nemůže rozhodovat podle vlastních představ.
Dnes už spolu podle Moniky vycházejí podstatně lépe. Tchyně se zapojuje do života vnuka a Monika se snaží jejich vztahu dávat prostor. Na jednu věc ale nezapomněla. „Myslím, že právě narození dítěte ukázalo, jak důležité je umět říct ne i vlastní rodině. Ne každé odmítnutí znamená, že někoho nemáme rádi. Někdy jen potřebujeme, aby ostatní respektovali naše hranice,“ uzavírá Monika.
Zdroj: autorský článek
