Článek
Když se Ivana vdávala, měla pocit, že si s budoucí tchyní budou rozumět. Tchyně se o ni od začátku zajímala, ptala se na práci, na jejich společné bydlení a později také na plány do budoucna. Ivana si její zájem vykládala jako snahu poznat novou členku rodiny. Postupem času ale začala některé její poznámky vnímat jinak. Podle Ivany totiž nešlo o otevřené hádky ani urážky.
Vybírala si ji jako terč
Tchyně si spíš oblíbila drobné narážky, které na první pohled mohly působit nevinně, ale před ostatními ji stavěly do nepříjemné pozice. „Nejhorší na tom je, že to nikdy neřekne úplně napřímo. Kdyby mi řekla, že jsem neschopná, mohla bych jí odpovědět. Ona ale řekne něco, čemu se ostatní zasmějí, a já pak vypadám jako člověk, který neumí přijmout legraci,“ popisuje Ivana.
První větší problém podle ní nastal při rodinném obědě. Ivana tehdy připravila dezert a tchyně ho před ostatními pochválila jen naoko. Po chvále totiž hned dodala, že „naštěstí se to dá zachránit šlehačkou“. Ostatní se zasmáli a Ivana se snažila situaci přejít. Podobné poznámky se ale začaly objevovat častěji.
Tchyně komentovala její oblečení, způsob, jakým vede domácnost, nebo třeba to, že Ivana během návštěvy příliš dlouho sedí a nepomáhá s nádobím. „Jednou jsem si sedla ke stolu a tchyně přede všemi řekla, že je hezké vidět, že si někdo umí udělat pohodlí. Všichni se zasmáli. Já jsem přitom předtím skoro hodinu pomáhala v kuchyni.“
Manžel se to snažil bagatelizovat
Ivana začala být během rodinných návštěv nervózní. Nikdy totiž nevěděla, co bude další terč. Snažila se proto některé situace předvídat a raději se do určitých rozhovorů nezapojovala. Paradoxně tím ale podle ní vznikl další problém. Tchyně si začala všímat, že je Ivana méně hovorná, a před ostatními ji označovala za odtažitou. „Člověk pak neví, co má dělat. Když mluvím, přijde poznámka. Když mlčím, jsem zase divná a nepříjemná,“ říká.
Nejvíce ji ale trápí postoj jejího manžela. Když mu po návštěvě popíše, co se stalo, většinou podle Ivany začne matčino chování vysvětlovat. „Řekne mi, že ona už je prostě taková. Že si ze mě dělá legraci a že to nemám tolik řešit. Jenže kdyby se mnou takhle mluvil někdo cizí, také by mi neřekl, ať si to neberu,“ tvrdí.
Ivana se několikrát pokusila manželovi vysvětlit, že po něm nechce, aby se kvůli ní s matkou pohádal. Potřebuje ale podle svých slov vědět, že si všímá toho, co se mezi nimi děje. „Nechci, aby na ni křičel nebo jí zakazoval se mnou mluvit. Chtěla bych jen, aby jednou řekl: Mami, tohle už není vtipné. To by pro mě znamenalo strašně moc.“
Už toho bylo moc
Situace vyvrcholila na rodinné oslavě, kde se sešlo více příbuzných. Ivana přišla v nových šatech, které si podle svých slov koupila právě proto, aby se cítila dobře. Tchyně si je prohlédla a před ostatními poznamenala, že by si na Ivanině místě vybrala něco „méně výrazného“. Když Ivana mlčela, tchyně pokračovala. „Řekla, že já mám vždycky potřebu na sebe upozornit. To už jsem nezvládla a zeptala jsem se jí, proč mě před ostatními pořád komentuje,“ vypráví.
V místnosti podle ní na chvíli zavládlo ticho. Tchyně prý okamžitě otočila situaci a řekla, že si Ivana neumí udělat legraci sama ze sebe. Manžel se následně snažil konflikt uklidnit, ale opět především jí vysvětloval, že měla být klidnější. „To mě na tom bolí nejvíc. Kdyby se mě zastal, možná bych se ani nemusela ozývat tak důrazně. Jenže když pokaždé slyším, že problém je v mé reakci, začnu pochybovat sama o sobě.“ Po této události si Ivana s manželem sedla a poprvé mu řekla, že kvůli jeho přístupu začíná mít z návštěv jeho rodičů skutečný stres.
Konečně docílila svého
Manžel nejprve tvrdil, že přehání. Tentokrát ale Ivana trvala na tom, že nechce další rady o tom, jak má jeho matku chápat. „Řekla jsem mu, že už nepotřebuju slyšet, že to tak nemyslela. Potřebuju, aby pochopil, jak se cítím já. Protože já jsem ta, která tam sedí a poslouchá ty poznámky,“ popisuje.
Po několika týdnech se manžel podle Ivany začal na některé situace dívat jinak. Dokonce si prý všiml, že matčiny poznámky se opakují i ve chvílích, kdy se Ivana nijak neúčastní rozhovoru. Při další rodinné návštěvě proto poprvé zasáhl. Když tchyně opět začala komentovat Ivanino rozhodnutí, manžel ji upozornil, že by podobné poznámky neměla dělat před ostatními. Nebyla z toho velká hádka, ale pro Ivanu to bylo důležité. „Možná to zní jako maličkost, ale pro mě to bylo poprvé, kdy jsem měla pocit, že v tom nejsem sama.“
Ivana dnes nechce vztah s tchyní přerušit. Zároveň už ale podle svých slov nechce předstírat, že jí její chování nevadí. „Možná jsem si některé věci dřív opravdu brala moc. Ale když vám někdo něco říká opakovaně a vždycky před ostatními, časem vás to začne bolet. Nechci s tchyní válčit. Jen chci, aby pochopila, že i já mám svoje hranice,“ uzavírá Ivana.
