Článek
Na začátku jejich vztahu Dana s budoucí tchyní vycházela dobře. Občas spolu zašly na kávu, povídaly si a Dana oceňovala, že se o syna zajímá. Problém přišel až po svatbě, kdy podle Dany začala tchyně postupně překračovat hranice. „Nejdřív to byly maličkosti. Řekla třeba manželovi, že bych měla vařit jinak nebo že máme doma moc nepořádku. Pak začala komentovat i věci, do kterých jí vůbec nic není,“ popisuje Dana.
Ona chtěla byt, tchyně dům
Manžel se jí prý nikdy nezastal. Naopak má tendenci matčiny připomínky omlouvat tím, že to s nimi myslí dobře. „Vždycky mi řekne, že je to jeho máma a že to nemám tak prožívat. Jenže kdyby se někdo cizí choval stejně, vadilo by mu to taky.“ Situace se zhoršila ve chvíli, kdy se manželé začali bavit o bydlení. Dana chtěla menší byt, který by odpovídal jejich možnostem. Tchyně ale přišla s úplně jiným návrhem – podle Dany začala prosazovat, aby si pořídili větší dům. „Prý by to bylo lepší kvůli budoucím dětem a jednou bychom byli rádi, že jsme ji poslechli. Jenže hypotéku bychom spláceli my dva, ne ona,“ vysvětluje Dana.
Manželovi se její názor nelíbil. Tvrdil, že jeho matka má životní zkušenosti a že jim chce jen pomoct. Když Dana namítla, že o jejich bydlení by měli rozhodovat především oni dva, dostala podle svých slov překvapivou odpověď. „Řekl mi, že bych měla být hlavně vděčná. Že bez jeho mámy bychom některé věci nezvládli.“
Mluví jim i do plánu na děti
Slovo vděčnost se podle Dany začalo v jejich hádkách objevovat stále častěji. Tchyně jim například pomohla s některými výdaji a občas jim přivezla nákup nebo něco pro domácnost. Dana její pomoc nezpochybňuje. Vadí jí ale, že se z ní podle ní postupně stala jakási protislužba. „Když nám něco koupí, za pár dní slyším, že bychom měli udělat tohle nebo tamto. A když nesouhlasím, manžel mi připomene, kolik nám jeho maminka pomohla,“ říká mladá žena.
Dana začala mít pocit, že před tchyní musí obhajovat i rozhodnutí, která by podle ní měla zůstat pouze mezi manželi. Týká se to například peněz, dovolené nebo plánů do budoucna. „Jednou jsme se s manželem pohádali kvůli dovolené. Večer mi pak řekl, že už o tom mluvil s mámou a ta mu dala za pravdu. V tu chvíli jsem si říkala, proč vlastně řešíme naše manželství ve třech.“
Nejvíc ji ale zasáhlo, když tchyně začala mluvit do jejich plánů na rodinu. Dana zatím děti nemá a nechce, aby o tak zásadním rozhodnutí rozhodoval kdokoli jiný. „To už jsem manželovi řekla úplně jasně. Může si vyslechnout názor své mámy, ale rozhodnutí o tom, kdy a jestli budeme mít děti, je přece naše věc,“ má naprosto jasno Dana. Ani tentokrát se ale nedočkala podpory, kterou očekávala. Manžel jí vysvětlil, že jeho matka má právo říct svůj názor. „Samozřejmě že ho má. Ale mít názor a rozhodovat za nás jsou dvě úplně jiné věci.“
Válku s tchyní nechce
Od té doby se snaží s manželem nastavit jasnější hranice. Nechce tchyni ze svého života odstranit ani jí zakazovat návštěvy. Potřebuje ale vědět, že když s manželem něco řeší, konečné slovo bude mít jejich společná domácnost, nikoli někdo třetí. „Nechci válčit s tchyní. Chci jen svého manžela. Chci mít pocit, že jsme tým a že když máme problém, sedneme si spolu a vyřešíme ho spolu,“ tvrdila.
Manžel podle ní zatím pořád nechápe, proč je pro ni situace tak zásadní. Dana se proto bojí, že pokud se nic nezmění, jejich problémy budou postupně narůstat. „Mám jeho mámu respektovat, to chápu. Ale respekt podle mě neznamená, že jí předáme řízení našeho manželství. A už vůbec nechci celý život poslouchat, že mám být vděčná,“ uzavírá Dana.
Zdroj: autorský článek
