Článek
Když se Jitka s manželem vzali, těšila se na všechny společné zážitky, které je čekají. Oba rádi cestovali a plánovali, že budou každý rok objevovat nová místa. První dovolenou chtěli strávit u moře v Chorvatsku. Jen několik týdnů před odjezdem ale její muž přišel s nečekaným nápadem. „Máma letos nikam nejede. Co kdyby jela s námi? Aspoň nebude sama.“ Jitka byla zaskočená, ale nechtěla působit jako někdo, kdo rozděluje rodinu. Souhlasila s tím, že jde o výjimečnou situaci.
Každý rok se opakoval stejný scénář
Dovolená nakonec proběhla bez větších konfliktů, i když měla pocit, že s manželem neměli téměř žádný čas jen pro sebe. Tchyně chtěla být u každého výletu, společné snídaně se protahovaly do oběda a večery končily dlouhými rozhovory na hotelové terase. „Říkala jsem si, že příště pojedeme sami. Brala jsem to jako jednorázovou pomoc.“ Jenže další rok se situace opakovala. A rok poté znovu.
Aniž by se jí někdo zeptal, manžel pokaždé automaticky počítal s tím, že jeho matka pojede s nimi. Jakmile začali vybírat hotel nebo termín, první telefonát mířil právě k ní. „Měla jsem pocit, že plánujeme rodinnou dovolenou tří lidí, ne společný čas manželů.“ Jitka přitom zdůrazňuje, že s tchyní nikdy neměla vyloženě špatný vztah. Byla slušná, ochotná a často pomáhala s hlídáním dětí. Přesto jí začalo vadit, že s manželem nemají prostor být sami. „Na dovolené jsme nikdy nezažili večeři ve dvou. Když jsme chtěli večer někam vyrazit, tchyně se automaticky zvedla, že jde s námi. Připadala jsem si spíš jako na rodinném zájezdu.“
Manžel problém neviděl
Největší problém ale podle ní nebyla samotná přítomnost tchyně, vadilo jí, že její manžel vůbec nechápal, proč jí to překáží. Kdykoliv se pokusila téma otevřít, slyšela stejnou odpověď. „Vždyť je to moje máma. Co je na tom špatného?“ Jitka se několikrát snažila vysvětlit, že nejde o odmítání jeho rodiny. „Říkala jsem mu, že potřebuji, abychom měli aspoň pár dní v roce jen sami pro sebe. Abychom nemuseli přemýšlet nad tím, co chce ještě někdo další.“
Manžel to ale vnímal úplně jinak, byl totiž přesvědčený, že jeho matka nikoho neomezuje. Tvrdil, že si každý může dělat, co chce, a že společná dovolená je příjemnější, když je rodina pohromadě. Napětí mezi manželi narůstalo několik let. Jitka začala zjišťovat, že se na dovolené vlastně vůbec netěší. Zatímco kolegyně v práci odpočítávaly dny do odjezdu, ona měla pocit, že ji čeká další týden, během kterého nebude mít ani chvíli soukromí.
V Itálii jí došla trpělivost
Rozhodující okamžik přišel během pobytu v Itálii. Jitka chtěla s manželem strávit jeden den jen ve dvou. Navrhla, že by tchyně mohla zůstat odpočívat u hotelového bazénu. Než ale stačila plán dokončit, její muž řekl své matce, aby si připravila věci, protože pojedou všichni společně na výlet lodí. „V tu chvíli jsem pochopila, že mě vůbec neposlouchá. Nebyl to problém jeho maminky. Problém byl v tom, že moje přání pro něj nemělo stejnou váhu.“ Po návratu domů mezi nimi následovala jedna z nejvážnějších hádek za celé manželství.
Jitka mu otevřeně řekla, že pokud budou všechny dovolené vypadat stejně, příště nikam nepojede. Manžel byl nejprve překvapený a tvrdil, že přece chtěl udělat radost oběma ženám, které má rád. Teprve během dlouhé debaty si uvědomil, že se nikdy nezamyslel nad tím, že dovolená může mít pro jeho manželku úplně jiný význam. „Řekla jsem mu, že nechci bojovat o jeho pozornost s vlastní tchyní. Chci mít občas pocit, že jsme jen my dva.“
Podobné konflikty nejsou výjimečné
Následující rok udělali kompromis. Letní dovolenou strávili sami a na podzim vyrazili na prodloužený víkend společně s tchyní. Podle Jitky to byla změna, která jejich vztahu výrazně pomohla. „Najednou jsem neměla pocit, že musím o manžela soupeřit. Když jsme věděli, že část roku budeme sami a část s rodinou, všechno bylo mnohem přirozenější.“
Podobné konflikty přitom nebývají výjimečné. Blízké vztahy s rodiči mohou být pro rodinu velkou oporou, zároveň je ale důležité, aby si partneři dokázali vytvořit i vlastní prostor. Společně strávený čas bez dalších příbuzných pomáhá upevňovat vztah a předcházet pocitu, že jeden z partnerů stojí až na druhém místě.
Dnes Jitka říká, že se na dovolenou znovu těší. Ne proto, že by přestala mít tchyni ráda, ale protože už ví, že manžel pochopil jednu důležitou věc. „Když se dva vezmou, založí vlastní rodinu. Rodiče do ní pořád patří, ale neměli by být součástí každého okamžiku. Některé vzpomínky totiž potřebují vznikat jen ve dvou.“
Zdroje: autorský článek
