Článek
Když se Iva provdala, měla pocit, že si s manželovou rodinou rozumí. Tchyně byla ochotná, často pomáhala a po narození prvního vnuka nabízela hlídání téměř kdykoliv bylo potřeba. Mladí rodiče si její podpory vážili a byli rádi, že mají někoho, komu mohou důvěřovat. První problémy se objevily až ve chvíli, kdy děti začaly být starší a bylo potřeba nastavovat pravidla.
Nerespektovala nastavené hranice
S manželem se snažili, aby jejich syn i mladší dcera měli jasně dané hranice. Omezovali sladkosti, hlídali čas strávený u televize a později také u mobilních telefonů. Chtěli, aby děti pomáhaly doma a učily se zodpovědnosti. Jenže pokaždé, když děti odjely k babičce, jako by všechna pravidla přestala existovat. „Vrátily se domů s taškami plnými sladkostí, usínaly dlouho po půlnoci a s nadšením nám vyprávěly, že u babičky si můžou dělat úplně všechno.“
Iva se tomu nejprve snažila nepřikládat velkou váhu. Říkala si, že prarodiče odjakživa děti trochu rozmazlují a že jeden víkend nic nezmění. Jenže podobné situace začaly být stále častější. Tchyně dětem kupovala hračky, které jim rodiče předtím odmítli. Když Iva zakázala sladkosti před večeří, babička jim je stejně dala. A pokud děti nechtěly sníst oběd, okamžitě jim připravila něco jiného. „Nejvíc mě překvapilo, že to dělala přímo přede mnou. Jako by chtěla ukázat, že její způsob je lepší.“
Situace se postupně vyostřovala. Když Iva synovi zakázala používat tablet během školního týdne, tchyně mu při další návštěvě půjčila svůj. Když rodiče rozhodli, že děti budou chodit spát v určitou hodinu, babička jim dovolila zůstat vzhůru do noci, protože přece „prázdniny nejsou od pravidel“. „Nešlo už o jednotlivé výjimky. Přestávala jsem mít pocit, že jsme rodiče. Děti začaly říkat věty jako: ‚Babička říká, že jsi zbytečně přísná.‘ To mě zasáhlo nejvíc.“
Pomohla utratit peníze
Manžel celou situaci dlouho zlehčoval. Tvrdil, že jeho maminka to myslí dobře a že děti potřebují zažít i trochu volnosti. Iva mu ale opakovaně vysvětlovala, že problém není v jedné čokoládě nebo pozdějším usínání. Vadilo jí, že babička otevřeně zpochybňuje jejich autoritu. Rozhodující okamžik přišel během jedné rodinné oslavy.
Jejich dcera dostala od příbuzných větší obnos peněz k narozeninám. Iva s manželem se rozhodli, že část uloží na spořicí účet a zbytek si dcera vybere na něco, co si opravdu přeje. Tchyně ale ještě ten den vzala vnučku do obchodního centra a bez vědomí rodičů jí pomohla peníze utratit. „Když jsme se to dozvěděli, byla jsem v šoku. Nešlo o ty peníze. Šlo o to, že úplně obešla naše rozhodnutí.“
Rodina se postavila proti ní
Tentokrát už Iva mlčet nechtěla. Při další návštěvě tchyni klidně řekla, že si její pomoci váží, ale že o výchově dětí rozhodují jejich rodiče. Poprosila ji, aby respektovala pravidla, která doma nastavili. Reakce ji zaskočila. Tchyně se urazila a prohlásila, že po tolika letech výchovy vlastních dětí nepotřebuje poslouchat poučování od snachy. O několik dní později se ozvali další příbuzní.
Švagrová Ivě vyčetla, že babičce ubližuje. Tchán tvrdil, že zbytečně vytváří konflikty. Dokonce i někteří vzdálenější příbuzní jí naznačovali, že by měla být vděčná za každou pomoc. „Najednou jsem měla pocit, že jsem jediný člověk, který v celé rodině dělá něco špatně.“ Největší oporou se jí nakonec stal manžel. Přestože zpočátku matku bránil, postupně si začal všímat, že děti skutečně využívají rozdílného přístupu rodičů a babičky.
Jednou zaslechl, jak syn říká sestře, že když jim máma něco zakáže, stačí počkat na babičku. „Tehdy pochopil, o čem jsem celou dobu mluvila.“ Společně si s tchyní znovu sedli a vysvětlili jí, že si přejí, aby byla dětem milující babičkou, ale zároveň respektovala jejich rozhodnutí. Nebylo to ale jednoduché.
Podobné spory nejsou výjimečné
Tchyně potřebovala čas, aby přijala, že role babičky je jiná než role matky. Postupně ale začala pravidla dodržovat a vztahy se pomalu uklidnily. Dnes Iva říká, že si svých tchánů váží stejně jako dřív. Zároveň je ale přesvědčená, že některé hranice musí rodiče nastavit včas. „Nechtěla jsem dětem vzít babičku. Chtěla jsem jen, aby věděly, že když máma s tátou něco rozhodnou, platí to všude. Nejen doma.“
Podobné spory mezi rodiči a prarodiči jsou častější, než se zdá. Většina prarodičů chce dětem dopřát to nejlepší, ale pokud pravidelně zpochybňují rozhodnutí rodičů nebo je před dětmi obcházejí, může to oslabit autoritu rodičů a vytvářet zbytečné napětí. Klíčem bývá otevřená komunikace a jasně stanovené hranice, které chrání vztahy na obou stranách.
