Tomáš Holý: Okouzlující rošťák, který měl herectví po krk. Před nehodou měl velké plány

Okouzlující Tomáš Holý (†21) měl dar, který se nedá naučit. Před kamerou působil naprosto přirozeně, jako by ani nehrál, a jeho rošťácký úsměv si diváci zamilovali napříč generacemi. Zatímco publikum v něm vidělo budoucí hereckou hvězdu, on sám o podobné kariéře postupně přestával stát. Jeho plány přerušila tragická autonehoda v březnu 1990 právě ve chvíli, kdy se jeho život začínal ubírat úplně jiným směrem a on byl plný plánů.

Narodil se 17. března 1968 do intelektuálně založené rodiny. Otec byl právník, maminka pracovala jako účetní, a nic nenasvědčovalo tomu, že by z malého Tomáše měla vyrůst filmová hvězda. Dětství prožil v pražských Nuslích a k filmu se dostal spíš shodou okolností než cíleným snem. Jeho strýc pracoval jako rekvizitář na Barrandově a právě on ho přivedl k malé epizodě ve filmu Marečku, podejte mi pero! režiséra Oldřicha Lipského. Původně měl hrát jiný chlapec, ale onemocněl a Tomáš na poslední chvíli zaskočil. Bez trémy, s přirozeným komediálním citem a schopností okamžitě zapadnout mezi dospělé.

Lipský si ho zapamatoval a brzy mu otevřel dveře k dalšímu natáčení. Už jako osmiletý při práci překvapoval postřehem i profesionalitou. Rychle pochopil, že největší síla záběru bývá v první klapce, a dokázal se na ni maximálně soustředit. Režiséři oceňovali, že s ním nebylo potřeba dělat desítky opakování. Přitom si zachovával dětskou bezprostřednost. Třeba při natáčení Ať žijí duchové spontánně vytvářel něžné momenty s malým Jiřím Brožem, které původně vůbec nebyly ve scénáři. Právě tahle kombinace instinktu a přirozenosti z něj udělala mimořádný úkaz.

Zlom přišel s rolí Vaška ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Paradoxně ji málem nedostal. Režisérce Marii Poledňákové se zpočátku zdál příliš nenápadný a tichý. Rozhodla až drobnost: Tomáš se po odchodu z konkurzu vrátil pro zapomenutý kulich a při čekání ve dveřích mimoděk předvedl působivou pantomimu. Právě tahle spontánnost režisérku přesvědčila. Když pak na kamerových zkouškách dorazil promáčený ze sněhu, bylo definitivně jasno a Vašek byl na světě. „Všechny děti dojely v pořádku na Barrandov, jen Tomáš se na konečné tramvaje vyválel ve sněhu a přijel úplně promočený. Říkala jsem si, že tahle jeho spontánnost by se nám do role Vaška přesně hodila,“ doplnila režisérka další podrobnost v knize Jak jsme točili… aneb Moje filmy a filmaři.

Úspěch vánoční premiéry byl ohromný a z Tomáše se přes noc stal fenomén. Televizní sledovanost tehdy dosahovala čísel, která jsou dnes nepředstavitelná. Následovalo pokračování Jak dostat tatínka do polepšovny, později například citlivé Setkání v červenci Karla Kachyni nebo oblíbená šumavská trilogie odstartovaná filmem Pod jezevčí skálou. Holý byl najednou všude a přitom zůstával překvapivě nohama na zemi.

Popularitu totiž vnímal střízlivě. Před domem v Nuslích na něj čekaly hloučky dětí s památníčky, ve škole doháněl zameškanou látku a volného času ubývalo. Byl velmi inteligentní a realistický a už v pubertě začal přemýšlet, jestli chce celý život spoléhat na herecké štěstí. „Co kdyby ze mě jednou byl neúspěšný herec, to musí být k zbláznění,“ říkával. Postupně proto začal nabídky odmítat, dokonce i roli v později úspěšném seriálu Přátelé zeleného údolí.

Naposledy se před kamerou objevil v roce 1982 v německém sci-fi seriálu Připoutejte se, letíme nad Atlantidou. Šlo spíš o výjimku než návrat, nechal se přemluvit kvůli osobní známosti s režisérem. Herectví už měl v hlavě uzavřené. Místo umělecké dráhy si vybral studium práv po vzoru svého otce a na vysoké škole se snažil žít co nejobyčejněji. Spolužáci často dlouho netušili, že sedí v lavici s někdejší dětskou hvězdou. On však měl velké plány, chtěl být právníkem a na herectví už nemyslet.

Ti, kdo ho znali blíž, ale popisovali, že si zachoval typický humor i velkorysost. Strýci, který ho kdysi přivedl k filmu, například po revoluci věnoval velkou část svých úspor, aby si mohl splnit sen o cestě do Ameriky. Na prahu dospělosti prožíval i první velkou lásku, když se během studií sblížil se zpěvačkou Hanou Zaňákovou, pozdější Lucií Bílou.

Budoucnost se ale náhle uzavřela. Dne 8. března 1990 Tomáš nedaleko Kytlice nezvládl řízení svého vozu Škoda 120 a po nárazu do stromu svým zraněním podlehl. Bylo mu pouhých jednadvacet let. Jeho smrt tehdy hluboce zasáhla veřejnost i filmovou branži a pro jeho rodinu znamenala ránu, ze které se podle blízkých nikdy úplně nevzpamatovala.

Zůstaly po něm filmy, které se pravidelně vracejí na obrazovky, a vzpomínka na kluka, který dokázal okouzlit národ, ale přitom toužil žít úplně obyčejný život.

Zdroje: lidovky.cz, extra.cz, prozeny.cz, super.cz, reflex.cz, dvojka.rozhlas.cz, kniha Jak jsme točili… aneb Moje filmy a filmaři