Článek
Hrál, sportoval, vařil, podnikal, smál se a nebral se přehnaně vážně. Možná právě proto na Jaroslava Šmída (†47) lidé dodnes vzpomínají spíš jako na skvělého člověka než jako na celebritu. Jeho filmovým debutem byli Vlakáři, ale nejvíc se do paměti diváků zapsal jako doktor Čeněk Dobeška ve filmu Doktor od jezera hrochů. „Jarda byl sluníčko, bezvadný člověk. Když jsme se viděli naposledy, byl naprosto v pohodě, v dobré náladě, usměvavý. Říkal, že se má dobře. Vůbec nevypadal, že by byl nějak nemocný,“ tvrdil režisér Zdeněk Troška s tím, že když se o jeho smrti dozvěděl, nemohl tomu uvěřit. Tím spíš, že herec chodil pravidelně do posilovny a jeho fyzická kondice se zdála být perfektní.
Zlobivé dítě s talentem
Rodák z Třebíče vystudoval brněnskou konzervatoř a později DAMU. Divadlo pro něj bylo vždycky klíčové. Působil například v Činoherním studiu v Ústí nad Labem nebo ve Švandově divadle. Objevoval se také v televizi, v seriálech jako Život na zámku, Ulice, Místo nahoře nebo Nemocnice na kraji města. Nevyhledával hlavní role za každou cenu, ale když se objevil na obrazovce nebo na jevišti, byl přesný, civilní a zapamatovatelný.
K herectví se přitom dostal vlastně náhodou. „Já jsem byl hodně zlobivé dítko a někdy na základní, tak ve čtvrté třídě základní školy už to paní třídní učitelka nevydržela a když se otevíral dramatický kroužek, tak mě doporučila, abych tu energii šel někde jako si vyřádit jinam než ve vyučovacích hodinách,“ říkával Šmíd. Z praktického řešení „živého dítěte“ se nakonec stal životní směr.
Kuklová mu byla oporou
Na DAMU byl otevřený i v osobních věcech. Coming out udělal už ve 21 letech, v době, kdy to v Česku zdaleka nebylo samozřejmostí. „Bylo to v roce 1991, kdy slovo homosexualita znělo jako prašivina,“ vzpomínal. Velkou oporou mu tehdy byla spolužačka Michaela Kuklová: „Když jsem jí to třesoucím se hlasem oznámil, jen suše odpověděla: ,No a co, Zdeněk Troška taky.‘“
Sám k tomu dodával, že pokud jde o přijetí coming outu od okolí, tak měl štěstí, protože v té době studoval na DAMU a tam nebyl jediný gay. Navíc jeho otevřenost nepůsobila jako provokace, spíš jako samozřejmá součást toho, kým byl. Bez potřeby to zdůrazňovat, bez potřeby se obhajovat.
Kdyby se nestal hercem, klidně mohl skončit v kuchyni. Vaření ho bavilo celý život.
„Záleží na tom, co si kdo přeje, tak otevřu kuchařku, kouknu na recept a udělám ho podle receptu,“ tvrdil a dodal, že tehdy se na přihlášky psaly dvě školy. Jako první měl konzervatoř, dramatický obor, a druhou kuchař-číšník, hotelovku.
Do poslední chvíle nevěděl, jak je to zlé
Zajímavou kapitolou jeho života byla i podnikavost. V roce 2004 založil projekt Rychlé rande, což byů první speed dating v Česku. Inspirovala ho kamarádka, která tento formát zažila ve Velké Británii. Tehdy to u nás téměř nikdo neznal. Důležitou součástí jeho života byla také sport. Dělal atletiku, chodil do posilovny, měl rád pohyb a tempo. Možná až moc. O Šmídovi se často říkalo, že neumí odpočívat a že všechno jede „na plný plyn“. Opakovaně totiž přecházel nemoci.
Jeho smrt v listopadu 2017 byla pro okolí naprostým šokem. Zemřel ve 47 letech na agresivní formu rakoviny plic komplikovanou zápalem plic. Média tehdy spekulovala o HIV, rodina ale vše uvedla na pravou míru. „Jaroušek bohužel zemřel na nejagresivnější formu nádorového onkologického onemocnění plic, se kterým už nešlo nic dělat, a to vše bylo zkombinované se silným zápalem plic,“ vysvětlila jeho sestra Johana. Zároveň dodala, že sám herec do poslední chvíle netušil, jak vážné to s ním je.
