Trápení Kateřiny ze Saturnina: Manžel ji před smrtí podváděl, kvůli nemoci nevnímala okolí

Herečka Jana Synková (†80) patřila k těm tvářím české kultury, které si diváci spojují hlavně s jemným humorem a civilním projevem. Pro většinu lidí zůstane navždy nezapomenutelnou tetou Kateřinou z filmového Saturnina, ale její životní příběh měl mnohem hlubší a bolestnější vrstvy, než by se z jejích rolí mohlo zdát.

Už v dospívání ji zasáhla událost, která se do její psychiky otiskla na celý život. Když se jednou vracela ze školy, našla doma svou maminku na zemi, postihl ji kolaps. Bezprostředně sledovala její poslední chvíle a sama jí nedokázala pomoci. Taková zkušenost bývá pro dítě extrémně traumatizující. A u Synkové podle všeho skutečně zanechala trvalou stopu. Rodinná situace se po tragédii dramaticky změnila. Otec musel pracovat dlouho do noci, aby rodinu uživil, a velkou část výchovy tak převzala babička.

Právě v té době se Jana začala spíš uzavírat do svého vnitřního světa. Místo hlučné společnosti vyhledávala knihy a ticho. Silně ji oslovovala ruská literatura, zejména Fjodor Dostojevskij, jehož psychologická hloubka jí byla blízká. Možná i díky tomu později dokázala svým postavám dodat nenápadnou, ale přesnou lidskost.

Původně přitom snila o úplně jiné dráze. Lákal ji balet a představa jeviště v baletních špičkách. Jenže právě babička – sama někdejší primabalerína – jí tuhle představu rozmluvila. „Zakázala mi to, protože z vlastní zkušenosti věděla, jaká je to dřina. Říkala mi, abych šla do rádia, že tam se nezpotím. Mrzelo mě to, ale co se dalo dělat. Tak jsem si jako náhradu našla literaturu a básně a postupně se dostala k herectví,“ vzpomínala Synková. Tehdy ji to mrzelo, ale zpětně se ukázalo, že ji osud stejně vedl jinam.

K herectví se dostala po krůčcích a zásadní kapitolou jejího života se stalo Divadlo Ypsilon. Právě tam potkala režiséra a herce Jana Schmida, zakladatelskou osobnost souboru. Jejich vztah nebyl jen profesní, brzy z něj vyrostlo pevné partnerství a manželství, ze kterého vzešly dvě děti. „Potkali jsme se náhodně v autobuse, když jsme jezdili z Prahy do Liberce. Přisedl si ke mně, pořád mluvil a pozval mě k nim do divadla na představení. Šla jsem tam tenkrát s nechutí, ale úplně jsem tomu pojetí divadla propadla – a samozřejmě i jemu.“ Synková zůstala s Ypsilonkou spojená po desítky let a byla jednou z jejích výrazných tváří.

Širší publikum ji ale znalo hlavně z filmu a televize. Vedle Saturnina se objevila i v komediích Zdeňka Trošky nebo v řadě seriálů. Typická pro ni byla schopnost hrát civilně, bez okázalosti, s lehkým ironickým podtónem. Nepůsobila jako herečka, která by se tlačila do popředí, spíš nenápadně dotvářela celek.

Poslední roky jejího života však poznamenala Alzheimerova choroba. Nemoc postupně odebírá paměť, orientaci i kontakt s okolím a u Synkové měla bohužel rychlý průběh. Zlom přišel v roce 2024, kdy zemřel její manžel Jan Schmid, s nímž prožila většinu života. Vše bylo umocněno tím, že se její manžel na „stará kolena“ zamiloval do o téměř dvě generace mladší divadelní teoretičky a manželku podváděl. Měla to být velká láska, Schmid ji zaměstnával v divadle jako svou asistentku.

Synková v závěru života už okolí téměř nevnímala. I to je krutá realita Alzheimerovy choroby – odchází nejen paměť, ale postupně i osobnost, jak ji znali blízcí. Jana Synková zemřela ve věku 80 let.

Zdroje: cnn.iprima.cz, idnes.cz, blesk.cz, irozhlas.cz, tn.nova.cz