Článek
Herečka ze seriálu ZOO Nové začátky má sestru Jarmilu Žilkovou. Ovšem málokdo ví, že je pokřtěná Veronika. „Byla pokřtěna v kostele jako Veronika. V roce 1950 už to ale přestalo stačit a musel se dělat zápis do matriky,“ vysvětlovala před časem „ta pravá“ Veronika Žilková. Jméno Veronika se však tehdejším matrikářům nelíbilo. Zřejmě jim „nevoněl“ jeho antický původ. A tak ho změnili na Jarmila. „No jo, komunisti. Jarmila prý má také jako Veronika spojitost s jarem. Naši sestře ale stejně říkali Verunko. A když jsem se narodila já, říkali nám oběma Verunky.“
Umělecké geny se nezapřely
Obě se narodily do umělecké rodiny, jejich tatínek Václav Žilka hrál skvěle na flétnu, vyučoval ale také třeba dechovou gymnastiku v projektu Léčivá píšťalka. Toto cvičení totiž pomáhá s léčbou astmatu. A aby toho nebylo málo, vedl zábavné školy hrou nazvané Dřevěná píšťalka. Nebylo se tedy čemu divit, že i všechny tři jeho děti se daly na uměleckou dráhu. Štěpán šel v otcových stopách, hrál na flétnu, tuto dovednost také učil. Dnes si užívá důchodu a žije v Panamě. Do České republiky jezdí jen minimálně.
Jarmila Žilková se zamilovala do vážné hudby. Vystudovala konzervatoř, obor harfa a operní zpěv. Dlouho vystupovala například s Pražským komorním orchestrem. A jak známo, Veronika Žilkové se vydala cestou herectví. Byť vlastně omylem. „Nechtěla jsem být nikdy umělkyně, natož herečka,“ přiznala žena, která má velmi ráda pozornost. Ostatně, v tom jsou se sestrou odlišné. Jarmila si totiž pokud možno užívá klid a střeží si soukromí. To ale samozřejmě neznamená, že by k sobě sestry neměly blízko. Naopak. „Vídáme se prakticky pořád,“ tvrdí svorně.
Jarmila se o starší sestru starala
Rodina Žilkových byli praktikující katolíci, každou neděli jezdili do kostela, žili podle hodnot, které by už dnes možná někomu připadaly zastaralé. Tatínek své děti miloval své holčičky rozmazloval, Štěpána pak hlavně maminka. Rodiče jim vštěpovali, že je třeba pracovitosti a soucitu k druhým. „Měli jsme babičku, která byla na vozíku, takže jsme byli zvyklí oproti rodinám, kde babička pečuje o vnoučata, starat se naopak o babičku my – vnoučata,“ vzpomínala Veronika Žilková. A starší Jarmila se samozřejmě starala o mladší sestřičku.
Dívky na sebe nikdy nežárlily, neměly důvod. „Jak bych mohla žárlit na naši malou sestřičku? Byli jsme šťastni, že ji máme,“ usmívala se Jarmila. A Veronika přiznala, že vyrostla prakticky díky sestře. Každé ráno ji vozila do jeslí, kam musela proto, že jejího tatínka komunisté vyhodili z České filharmonie z politických důvodů a maminka tak musela nastoupit do práce. Tatínek také brzy onemocněl. Hodně tak bylo na Jarmile, popasovala se s tím se ctí. Možná proto mezi nimi nikdy nepanovala závist, neubližovaly si. Mladší k té starší vzhlížela jako ke svému vzoru.
Ona je žlutá!
Vlastně mezi nimi vznikla jen jedna jediná opravdu vážná hádka. A to ve chvíli, kdy se Veronice Žilkové narodila dcera Agáta Hanychová a hrdá maminka ji přinesla domů. „Přišla na návštěvu a řekla: Hele, ona je žlutá!! Já se rozbrečela a urazila. Sestra tehdy měla pravdu. Agáta tehdy měla novorozeneckou žloutenku a ségra to poznala dřív než doktorka,“ tvrdila herečka. Po krátké době se samozřejmě usmířili.
Rodinné zásady sestry dodržovaly i v době, kdy se staraly o starou maminku. ta už sice v roce 2023 zemřela v požehnaném věku osmadevadesáti let, Veronika i Jarmila o ni však do poslední chvíle s láskou pečovaly. Tak to měly naučené z dětství, přišlo jim to přirozené.
Zdroje: ahaonline.cz, blesk.cz, expres.cz, t.tyden.cz, casprezeny.pluska.sk, idnes.cz
