Vinnetou – Poslední výstřel: rekordní honorář Lexe Barkera, výhrůžky smrtí a inspirace Bondem

Pro fanoušky Vinnetoua byl největším šokem samotný závěr. Pierre Brice, který si získal diváky jako apačský náčelník, měl tentokrát podle scénáře zemřít. Tvůrci se rozhodli držet knižní předlohy Karla Maye, přestože část publika doufala, že Vinnetouův osud nakonec změní. Ale zatímco před kamerou se odehrával boj o indiánské území, za ní se řešily úplně jiné problémy. Natáčení přineslo nečekané nehody i situace, při kterých měli filmaři co dělat, aby zachovali vážnou tvář.

Vinnetou se ve filmu snaží udržet mír mezi Apači a americkou vládou, ovšem s tím nesouhlasí skupina mužů, kteří chtějí získat indiánskou půdu kvůli bohatým zásobám petroleje. Za jejich plány stojí obchodník Vermeulen a bandita Rollins. Vinnetou se s Old Shatterhandem vydává do Santa Fe, kde chce zabránit dalšímu krveprolití. Rollins ovšem rozehrává nebezpečnou hru a proti Apačům poštve také Jicarilly. Jejich náčelník Bílý buvol uvěří lžím a konflikt se postupně stává nevyhnutelným.

Americké město Santa Fe přitom filmaři našli v Evropě. Jeho filmovou podobu vytvořili v chorvatském Trogiru, jehož historické centrum nabídlo vhodné kulisy pro westernové ulice. Starobylé kamenné domy a úzké průchody dodaly scénám potřebnou atmosféru. Trogir tak zůstává jedním z míst, která si fanoušci mayovek spojují s natáčením slavného filmu.

Natáčení v chorvatské přírodě nebylo vždy tak idylické, jak by se mohlo z výsledného filmu zdát. O jednu z nejkurióznějších příhod se postaral filmový architekt Vladimir Tadej, který se během práce u řeky Zrmanje rozhodl vykoupat. Ve vodě se tehdy pohyboval také delfín, který do řeky zabloudil. Jeden z dělníků si všiml jeho hřbetní ploutve a využil příležitosti k žertu. Na Tadeje zavolal, že se k němu blíží žralok.

Architekt se pořádně vyděsil a zamířil k nedokončenému voru, na který se pokusil vyšplhat. Mokré dřevo ale klouzalo a Tadej spadl zpátky do vody. Při pádu se uhodil do horní části těla a zlomil si žebro. Celá příhoda tak skončila mnohem hůř, než si vtipálek představoval.

Řeka Zrmanje se stala dějištěm také jedné z akčnějších scén filmu. Hořící vory, které se objevují na plátně, přitom nemají původ v románech Karla Maye. Scenárista Harald G. Petersson se při přípravě této pasáže inspiroval filmem Srdečné pozdravy z Ruska z roku 1963, jednou z bondovek se Seanem Connerym. Podobné akční scény tak dostaly prostor i ve westernu, který si diváci spojují především s jízdami na koních, přestřelkami a souboji v divoké přírodě.

Natáčení ovšem vyžadovalo také práci kaskadérů. Některé nebezpečné momenty nemohli herci absolvovat sami. Při pádu z vodopádu tak za Pierra Brice zaskočil profesionál a část záběrů byla natočena s figurínou. Ani při pečlivé práci se však filmařům nepodařilo uhlídat úplně všechno. Pozorní diváci si mohou všimnout například kaskadéra Giancarla Bastianoniho, který se objevil v jednom ze záběrů. V pozadí jiné scény se zase skrývá člen štábu.

Pro Lexe Barkera, který se proslavil rolí Old Shatterhanda, představovalo natáčení třetího dílu také mimořádně výnosnou zakázku. Podle později zveřejněných informací měl za svou účast získat 45 tisíc dolarů. Šlo o jeho rekordní odměnu.

Ještě větší pozornost než peníze však vzbudil zmíněný samotný závěr příběhu. Producent Horst Wendlandt trval na tom, že Vinnetou musí zemřít stejně jako v knižní předloze. Proti tomu se ovšem postavila část fanoušků, dokonce posílali dopisy a dávali najevo svoji nevoli. Producent se ale rozhodl původní záměr nezměnit. Vinnetouův konec tak zůstal součástí filmu a stal se jedním z nejvýraznějších momentů celé série.

Postavu Rollinse, který Vinnetoua smrtelně postřelí, ztvárnil italský herec Rik Battaglia. Jeho filmový čin se stal pro fanoušky natolik zásadním momentem, že mu ho někteří nedokázali odpustit ani po letech. Přitom se jednalo o herce, který měl s Pierrem Brice velmi dobré osobní vztahy. Samotné natáčení závěrečné scény ovšem Battaglia příliš v oblibě neměl.

V rozhovoru pro německý deník Bild se k ní po letech vrátil a popsal, jak dlouho se natáčení protahovalo. Vadilo mu především opakované snímání Briceovy tváře. „Ta scéna mě štvala. Stál jsem metr od Brice. Trvalo to věčnost. Pořád přicházel, chtěl detailní záběry svého obličeje. Byl tehdy velmi ješitný. Myslel jsem si jen: Už to konečně dokonči, rudokožče!“ uvedl.

Jeho slova ukazují, že ani mezi herci, kteří se na plátně pohybovali jako nerozluční přátelé nebo nesmiřitelní protivníci, nebylo všechno vždy bez problémů. Battaglia si navíc později stěžoval na reakce části publika, které jeho filmovou roli vnímalo až příliš osobně. Někteří fanoušci mu dokonce vyhrožovali smrtí. Italský herec zemřel v březnu 2015, bylo mu 88 let.

Záběry, ve kterých Vinnetou umírá, vznikly v oblasti Mali Alan v pohoří Velebit. Na skalnatém svahu se odehrála scéna, při níž Rollins zastřelí apašského náčelníka. Vinnetou se předtím postaví před Old Shatterhanda, aby ho ochránil před kulkou. Zraněný hrdina pak umírá v náručí svého přítele.

Mali Alan dnes patří k místům, která vyhledávají příznivci filmů podle románů Karla Maye. Kromě horské krajiny je sem láká také možnost poznat prostředí, ve kterém vznikl jeden z nejznámějších závěrů evropských westernů. Pierre Brice se s rolí Vinnetoua rozloučil právě tímto filmem. Apašského náčelníka hrál v několika snímcích a postava mu přinesla popularitu, která přetrvala po celou jeho kariéru. Poslední výstřel se tak stal významnou součástí jeho filmografie i celé série.

Zdroje: autorský článek s využitím

https://www.bild.de/unterhaltung/leute/winnetou/moerder-rik-battaglia-enthuelllt-brisante-geheimnisse-31928694.bild.html

https://www.abendzeitung-muenchen.de/kultur/kino/der-winnetou-boesewicht-rik-battaglia-ist-tot-art-280141

https://www.kroatien-lexikon.de/Drehort:_Mali_Alan_(_Tulove_Grede_)

https://karlmay.cz/filmy/filmografie/vinnetou-posledni-vystrel-1965/

https://www.dhm.de/zeughauskino/vorfuehrung/default-title-14542/

https://filmgeblaetter.schueren-verlag.de/auf-den-spuren-von-winnetou-in-kroatien/

https://www.kroati.de/kroatien-infos/drehorte-winnetou-filme.html