Článek
Vlastimil Harapes (†77) si své soukromí střežil celý život. O to víc ho zasáhlo, když o něm herečka Květa Fialová před televizními kamerami veřejně promluvila způsobem, který považoval za nepřijatelný. Jejich spor pak tr+val dlouhé roky a podle lidí z okolí slavného tanečníka se už nikdy nepodařilo vztahy napravit. „O ní se bavit nebudu!“ řekl Harapes po smrti legendární herečky. Nikdy jí neodpustil, svoji zášť si vzal později do hrobu.
Paní Fialovou už nechci nikdy potkat
K celé aféře došlo během natáčení pořadu VIP Prostřeno!. Květa Fialová pozvala spolustolovníky na projížďku lodí po Novomlýnské nádrži. „Je trochu chladněji, než by bylo záhodno…“ prohlásil tehdy Harapes. „On je dost teplej…“ reagovala pohotově herečka a přitulila se k němu. Jenže tím choreografa rozčílila, o něco později pak přes média vzkázal: „Květa má štěstí, že není mužskej, protože ty řeči, co má, to už by ji někdo zmlátil, že by se nepoznala!“
Harapes se od té doby snažil Fialové vyhývat. Když zjistil, že spolu mají být na jedné akce, radost z toho neměl. „Určitě mi doteď nevadilo, že jsme se od toho natáčení nepotkali. Jsou lidé, kterých se dokonce i štítím,“ vysvětloval. Herečka si to s ním chtěla vyříkat, on to ale odmítal. „Paní Fialovou už nechci nikdy potkat,“ měl jasno. Pokud si někdo myslí, že jejich spor nakonec přeci jen skončil šťastně, bude zklamaný. Nikdy se neusmířil.
Když vyšel najevo vztah s Topolem
Přitom právě Harapes patřil mezi osobnosti, které byly známé svou noblesou a zdrženlivostí. Konflikty nevyhledával a většina jeho kolegů na něj vzpomíná jako na mimořádně laskavého člověka. V případě Květy Fialové ale udělal výjimku. Její výrok vnímal jako veřejné odhalení něčeho, co považoval za čistě osobní záležitost.
Květa Fialová se snažila omluvit, ale marně
Paradoxní je, že o několik let později už o svém dlouholetém vztahu s dramatikem Josefem Topolem mluvil otevřeněji. V roce 2013 vyšlo najevo, že spolu žijí. Když byl Harapes na pohřbu syna Josefa Topola, seděl s rodinou v první řadě. „Filipa znám od jeho dětství, kupoval jsem od jeho rodiny polovinu chalupy, byli jsme jako jedna rodina,“ vysvětloval. V té době pomalu dospěl do fáze života, kdy už neměl potřebu cokoli skrývat. Přesto ho stále mrzelo, že rozhodnutí promluvit o pravdě za něj učinil někdo jiný.
Baleťák, který se přeorientoval na herce
Harapes rozhodně nebyl jen ikonou českého baletu. Už jako dvacetiletý nastoupil do Národního divadla, kde se vypracoval mezi nejvýraznější osobnosti své generace. V zahraničí hostoval na prestižních scénách, později vyučoval mladé tanečníky například v Itálii a působil také jako respektovaný porotce mezinárodních soutěží.
Vedle tance se prosadil i před kamerou. Diváci si ho dodnes spojují s filmy Marketa Lazarová, Den pro mou lásku, Jak vytrhnout velrybě stoličku nebo Jak dostat tatínka do polepšovny. „Jsem jediný baleťák na světě, který se přeorientoval na herce, a to jak muzikálového, tak i takzvaně vážného,“ říkal s úsměvem.
Rána, který se nikdy nezacelila
Jeho soukromý život byl stejně pestrý jako kariéra. Dvakrát se oženil, nejznámější bylo manželství s Hanou Zagorovou. Oba spojovala především touha založit rodinu a vychovat dítě. Když jejich pokus o adopci nakonec nevyšel, byla to pro oba velmi bolestná zkušenost. I po rozvodu ale zůstali blízkými přáteli a Zagorová mu až do konce života říkala „můj tanečník“.
Pokud jde o zmíněný spor s Květou Fialovou, tam se prostě stalo něco, co Harapes nedokázal přejít ani odpustit. Paradoxní je, že herečka se nikdy netajila tím, že má k homosexuálům blízko. „Já homosexuály miluju a jemu jsem nijak neublížila,“ tvrdila ještě několik let po incidentu. Harapes však její vysvětlení nikdy nepřijal. „Jako omluvu použila větu, že už je stará, a tak může říkat, co chce a kde chce… Jenže si ve svém věku neuvědomuje, že mluvit může jenom o sobě, a ne o ostatních!“
Když Vlastimil Harapes v květnu 2024 zemřel ve věku 77 let, vzpomínali na něj kolegové především jako na mimořádně kultivovaného člověka, který celý život rozdával energii druhým. Jedna nešťastná televizní poznámka ale zůstala ranou, na kterou nikdy úplně nezapomněl.
Zdroje: autorský článek s využitím
