Článek
Když se řekne rodina Abrhámových, většině lidí se automaticky vybaví herecké legendy Libuši Šafránkovou a Josefa Abrhám.a Jejich syn Josef Abrhám mladší se sice vydal spíš režijní a producentskou cestou, umělecké geny ale očividně přeskočily i na další generaci. Nejvíc je to dnes vidět právě u jeho dvou nejstarších synů Josefa Jana a Antonína Jana.
Točíme, režírujeme a rodiče financují
Každý z bratrů míří trochu jinam, dohromady ale fungují jako dobře sehraný tandem. Starší Josef Jan má blízko k režii, scénářům a práci za kamerou. Baví ho organizace natáčení i samotné vyprávění příběhů. Mladší Antonín Jan naopak působí přirozeně před kamerou a stále častěji sbírá první herecké zkušenosti. Společná tvorba je přitom provází už od dětství. Natáčet začali ještě na základní škole, kdy si doma zkoušeli vlastní animace a krátké scénky. „Začali jsme točit, když mi bylo deset a bratrovi osm. První film už si nepamatuju. Společně to ale píšeme, já to režíruju, Tonda prezentuje a rodiče financují,“ vysvětloval Josef s úsměvem.
Postupně ale začali brát film vážněji. K jednoduchým videím přibyly scénáře, střih i promyšlenější práce s kamerou. Některé jejich krátké filmy se nakonec dostaly i na studentské soutěže a jeden z projektů uspěl v rámci přehlídky Pražský filmový kufr.
Josef a Antonín mají k showbyznysu blízko
Na rady babičky stále vzpomínají
Na jejich tvorbě bylo od začátku znát, že vyrůstali v prostředí, kde se o filmech nemluvilo jen jako o zábavě, ale také jako o řemesle. Právě to ostatně vnukům často připomínala i slavná babička. Šafránková prý nikdy nepatřila k lidem, kteří by mladé tvůrce jen nekriticky chválili. Naopak jim dávala konkrétní rady a všímala si detailů.
Antonín Jan například vzpomínal, že řešila jeho výslovnost a doporučovala mu jazykolamy, aby lépe pracoval s dikcí. Nešlo o přísnou kritiku, spíš o profesionální radu od člověka, který měl herectví dokonale v krvi. „Babička říkala, že Tonda šišlá, že si šlape na jazyk a že by měl přidat. To nebyla kritika, ale profesionální rada. Dědečkovi se to líbilo, připadalo mu to komické,“ dodal k tomu Josef.
Zatímco Josef Jan zůstává raději v zákulisí, Antonín už pomalu proniká i na televizní obrazovky. Objevil se například v seriálu Děcko, kde získal svou první výraznější zkušenost před kamerou. Poznal tak fungování profesionální produkce z úplně jiné perspektivy než doma, což je k nezaplacení.
Slovům o protekci se nevyhnou
Zároveň si uvědomuje, že se slavným příjmením přichází i očekávání okolí. Debatám o protekci se proto nevyhne. Role ale nezískal automaticky, prošel klasickým castingem a několik lidí z branže už dříve znal díky vlastním studentským projektům a krátkým filmům, které s bratrem natáčeli. Oba bratři působí dojmem generace, která má k filmu mnohem svobodnější vztah než jejich prarodiče. Neřeší jen televizi nebo klasickou kinematografii, ale fungují i v online prostoru.
Natáčejí krátká videa, experimentují s formáty a inspiraci hledají nejen v českém filmu, ale i v zahraniční tvorbě. Ne vždycky se ale daří. „Snažili jsme se přilákat nějaké herce a herečky, jestli by s námi nechtěli spolupracovat. Po tom, co jsme to dali na YouTube, se nikdo neozval. To jsme nečekali,“ bral to Pepa s humorem. Jeden povedený „zářez“ ale přeci jen mají. Za reklamu na zmrzliny nevlastní mámy sice nedostali zaplaceno, ale měli garantovaný neomezený přísun zmrzliny. A to se vyplatí.
Josef Abrhám se synem
Vánoce jsou specifické
Buď jak buď, talent je jedna věc, oba kluci se ale mohou pochlubit i něčím jiným, a to stylem. Z dětí vyrostli mladí elegáni, kteří se chovají nenuceně a sebejistě. Na společenských akcích nepůsobí jako „béčkové“ celebrity, které se snaží za každou cenu zaujmout. Spíš připomínají mladé tvůrce, kteří si uvědomují rodinný odkaz, ale nepotřebují na něj neustále upozorňovat.
Na své prarodiče samozřejmě nezapomínají. Filmy, ve kterých hráli, si nepouštějí jen jako hereckou inspiraci. Mnohem víc pro ně znamenají osobní vzpomínku na chvíle strávené s rodinou. O Vánocích je to prý znát nejvíc. Jakmile se v televizi objeví Tři oříšky pro Popelku, vrací se nejen slavná pohádka, ale i pocit blízkosti lidí, kteří pro ně byli důležitou součástí života.
Zdroje: autorský článek s využitím
