Článek
Nebýt sametové revoluce v roce 1989, Zdeněk Vocásek by byl popraven. 8. září 1988 byl totiž odsouzen za brutální dvojnásobnou vraždu a pokus vraždy k trestu smrti. Nepomohla ani následná žádost o milost k rukám tehdejšího prezidenta Gustava Husáka. Po přezkoumání všech detailů bylo rozhodnuto, že Vocásková poprava proběhne 27. prosince 1989. K tomu už ale nedošlo.
Komunisté ztratili moc a nový prezident Václav Havel trest smrti zrušil 2. května 1990 na společné schůzi Federálního shromáždění. Paradoxně se tím ale rozběhla zajímavá „hra“ o to, co s Vocáskem dál. A olej do ohně přilil i odsouzený vrah Jiří Kajínek, který tvrdil, že ve vězení s „kolegou“ vězněm mluvil a ten mu měl předat nějaké informace.
Záhada ztraceného rozhodnutí
Že byl Václav Havel zásadně proti trestu smrti, není žádné tajemství. Tehdy ho nezviklal ani odpor značné části veřejnosti. Zvláštní však je, že Jiří Kajínek uvedl, že Vocásek nejprve dostal trest pětadvacet let odnětí svobody. Tehdy ještě totiž odsouzení na doživotí neexistovalo. Vocásek se tedy podle Kajínka dotázal, co to má znamenat, proč mu všichni říkají, že bude v kriminále do konce života, když v rozsudku se píše 25 let. K dopisu ale měl přidat i originál rozhodnutí, které se pak podle všeho záhadně ztratilo. A Vocásek tak už dnes ‚sedí“ přes šestatřicet let.
Jiří Kajínek, který byl sám odsouzen za dvojnásobnou vraždu však tvrdí, že Vocásek stále věří ve své propuštění. Měl se mu svěřit ve věznici Mírov, kterou spolu jeden čas obývali. Podle Kajínka si dokonce odsouzený vrah koupil „hodobóžové“ šaty, aby se měl do čeho obléknout, až ho propustí. To se však samozřejmě nestalo. A nezdá se, že by se na tom mělo něco měnit. Vocásek je nejdéle „sloužícím“ vězněm u nás.
Jiří Kajínek měl K Vocáskovi svého času relativně blízko
Vocásek a jeho řádění
Nutno říct, že Vocásek nikdy nebyl žádný svatoušek. Před zmíněným odsouzením už byl trestaný. Například za to, že fyzicky napadl ženu, která šlápla na packu jeho feně německého ovčáka. Vychodil zvláštní školu, jeho myšlení bylo na úrovní mentální retardace. Jeho jednání bylo popisováno jako surové, výbušné a nevypočitatelné. Policisté ho podezírali hned z několika vražd, které otřásly veřejností. Například brutální vražda Ferdinanda Koudelky.
Přitom jeho dopadení bylo víceméně náhodné. V roce 1987 ho policisté zadrželi ve chvíli, kdy se v pološeru ochomýtal kolem dvou kufrů. Sice tvrdil, že z nich chtěl jen vzít láhev vína, policisté mu ale neuvěřili. Při kontrole zavazadel pak zjistili, že je uvnitř například krví potřísněný nůž či doklady zmíněného Františka Koudelky.
Vocásek nejprve zapíral, ale pod tíhou důkazu se k vraždě muže nakonec přiznal. Další čin, který mu byl připisován, byla vražda Quida Franka, známého jako Žabák. Ten byl ve svém bytě nalezen s rozbitou hlavou a bodnutími od šroubováku. Třetí Vocáskovo obvinění směřovalo k útoku na Stanislava Hlaváčka v roce 1984. I zde se vrah přiznal, tentokrát ho měl praštit kladivem. Oběť sice přežila, čin byl ale z nehody později překvalifikován na pokus o vraždu.
Lze přijmout, že by se změnil?
Život za mřížemi Vocáska změnil, minimálně na první pohled. Přijal Boha a snaží se tvářit jako chlapík, který se napravil. Otázka však samozřejmě je, čemu lze a čemu nelze věřit. A jestli vůbec lze přijmout, že by se mohl změnit v kontextu toho, jaké bestiální činy spáchal.
Ať je to s ním ale jakkoli, Vocásek je jednou z nejvýraznějších postav československé kriminalistiky. Třeba i to, že pocházel z rodiny cirkusáků a sám nějaký ten „tríček“ umí, protože v cirkuse chvíli působil, dodalo jeho příběhu na pikantnosti a zajímavosti. Faktem je, že prozřetelnosti může děkovat za to, že tu stále ještě je. I když je samozřejmě otázka, jaký vlastně má život za mřížemi.
Zdroje: zoom.iprima.cz, dotyk.cz, ctidoma.cz, cnn.iprima.cz, blesk.cz, novinky.cz
