Článek
Když se řekne Marek Vašut (65), většině lidí naskočí kombinace charismatu, kultivovaného projevu a herecké jistoty. Patří k osobnostem, které působí sebevědomě, ale zároveň si drží určitý odstup a právě ten se promítá i do jeho soukromého života. Herectví ho provází od dětství a není to jeho jediná umělecká poloha. Dlouhodobě se věnuje výtvarné tvorbě, kresbě i fotografii, ke které ho přivedl dědeček. Právě tyto aktivity naznačují, že Vašut není jen veřejnou postavou, ale i člověkem, který si umí vystačit s vlastním světem a nepotřebuje ho nutně sdílet.
Vztahy bez potřeby razítka
Na první pohled by se mohlo zdát, že muž s jeho charismatem bude mít po boku stabilní partnerku. Realita je ale jiná. Vašut o svých vztazích mluví jen minimálně a spíš v náznacích. „Preferuji ženy, které vypadají jako ženy a chovají se jako ženy. Myslím, že tím je řečeno všechno. Nemám rád okousané nehty, vytahané svetry, rozcuchanost,“ naznačil, jaký typ dám preferuje.
Sám k tomu přistupuje s typickým nadhledem. Přiznává, že momenty, kdy o svatbě uvažoval, přišly. Ale stejně rychle zase odešly. „Několikrát jsem měl pocit, že jo, ale vždy jsem ho včas zaplašil.“ Nejde přitom nutně o odmítání vztahů jako takových, spíš o nedůvěru k instituci manželství nebo potřebu zachovat si určitou osobní svobodu. V kontextu jeho generace to není úplně běžný postoj, ale rozhodně ani výjimečný. Stále víc lidí dnes vnímá partnerství flexibilněji a necítí potřebu ho formalizovat.
Marek Vašut své soukromí nikdy nevystavoval
Děti? Ne, děkuji pěkně
Podobně otevřeně – a s dávkou ironie – se Vašut vyjadřuje i k rodičovství. Děti nemá a podle vlastních slov se na tuto roli necítí. „Děti nemám. Podle mě to mají dělat profesionálové. Já se v tomto oboru cítím jako velký amatér. Pánbůh si to nedal patentovat a od té doby to může beztrestně dělat každý blb. Nechci rozšiřovat jejich řady,“ tvrdil herec.
Ne každý má potřebu stát se rodičem a v posledních letech se i ve společnosti víc akceptuje, že bezdětnost nemusí být selháním, ale vědomou volbou. V jeho případě to zapadá do celkového obrazu člověka, který si život nastavuje podle sebe, ne podle očekávání okolí.
Soukromí jako vědomá strategie
Zajímavé je, že i přes dlouholetou kariéru se Vašutovi daří držet osobní život mimo bulvární titulky. V době sociálních sítí a sdílení téměř všeho to není samozřejmost. Nabízí se spíš obraz člověka, který si vědomě hlídá hranice mezi tím, co patří veřejnosti, a tím, co zůstává jeho vlastní. Řada osobností si dnes pečlivě filtruje, co o sobě pustí ven, a Vašut do této skupiny zjevně patří.
Na druhou stranu, pokud by měl někdo pocit, že Vašutův život je pouze jedna velká procházka růžovou zahradou, byl by na omylu. „Šestého června 2000 jsem se skutečně pod vlivem dlouhodobě neléčených depresí rozhodl odejít dobrovolně ze světa,“ napsal v prohlášení v době, kdy vyšlo na povrch, že se pokusil spáchat sebevraždu. To už je ale naštěstí pryč. Díky lékům a pravidelným terapiím má svůj psychický stav pod kontrolou.
Zdroje: zeny.iprima.cz, prozeny.cz, kafe.cz, stream.cz, novinky.cz
