Článek
Pohádka Za humny je drak vznikla v roce 1982 ve Filmovém studiu Gottwaldov a do kin se dostala v říjnu 1983. Režíroval ji Radim Cvrček podle scénáře Markéty Zinnerové. Ta vycházela ze svého příběhu Drak Mrak. Není to přitom klasika o krvelačném drakovi, kterému rytíř setne hlavu.
Mrak je ve skutečnosti dobrák a největší problém má s lidmi, kteří se ho bojí. Král Jan se po zprávě o drakovi okamžitě začne obávat o svou dceru Violu. Když se ale ukáže, že skutečnost je poněkud jiná, začne se celý příběh postupně zamotávat. V tom je kouzlo filmu. Pohádka si dělá legraci z královských tradic, hrdinství i lidského strachu, aniž by potřebovala všechno tlačit do velkých gest.
Kramár si raději ověřil, co ho čeká
Maroš Kramár tehdy hrál loutnistu prince Mariána. Dnes se může zdát zvláštní, že právě on patřil mezi herce, jejichž výkon byl následně poměrně výrazně upravován. Jeho hlas ve filmu totiž nezní. Mariána namluvil Petr Svoboda. Kramár navíc v pohádce nezpívá vlastní hlasovou nahrávku. Píseň loutnisty za něj nazpíval Dalibor Mašek. Filmový přehled přitom uvádí, že píseň Maliny jsem trhala naopak zpívá přímo Ivana Andrlová.
Ještě zajímavější je historka z natáčení. Kramár měl při svém prvním filmovacím dni absolvovat scénu, při níž měl narazit do zdi. Konstrukce měla být z lehkého materiálu. Jenže herec měl pochybnosti a požadoval alespoň základní ochranu. A ukázalo se, že jeho obavy nebyly úplně mimo.
Zeď byla spojena maltou, která mezitím pořádně zatvrdla. Když do ní místo Kramára narazil kaskadér, konstrukce se prakticky nepohnula. Kaskadér se při nárazu zranil a štáb musel překážku upravit. Je to ostatně jedna z těch historek, které dnes znějí skoro neuvěřitelně. Na obrazovce má všechno vypadat jednoduše. Herec proběhne zdí, vstane a pokračuje v ději. Ve skutečnosti může být mezi bezpečnou filmovou iluzí a pořádnou nehodou překvapivě tenká hranice.
Jan Šťastný měl před Andrlovou trému
Ještě větší nervozitu si při natáčení užil Jan Šťastný. Bylo mu teprve šestnáct let a Ivana Andrlová už patřila mezi velmi známé mladé herečky. Šťastný později otevřeně přiznal, že před scénou, v níž měl Andrlovou políbit, propadl takové trémě, že si poprvé v životě dal alkohol. „Já jsem tak zpanikařil, že mám políbit Ivanu Andrlovou, že jsem se musel zlejt. Ale Ivanka byla chápavá a přestála, že to ze mě táhlo. Dal jsem si fernet. Tenkrát to byla jediná záchrana,“ vzpomínal.
Zajímavé je, že ani Šťastného hlas ve filmu nezůstal. Princ Jan mluví hlasem Gustava Bubníka. Stejný osud potkal například Janu Beránkovou, jejíž princeznu Violu namluvila Ilona Svobodová. U této pohádky tak vzniká docela zajímavý paradox. Diváci si pamatují konkrétní tváře, ale v některých případech slyší úplně jiné herce.
Josef Kemr dal hlas samotnému Mrakovi
Jedním z nejhezčích detailů celého filmu je Josef Kemr. Na obrazovce se objevil jako děda Kovanda, ale jeho hlas diváci slyší ještě na jednom velmi důležitém místě. Patří totiž drakovi Mrakovi. Kemr tak vlastně vytvořil dvě postavy zároveň – jednu viditelnou a jednu ukrytou pouze v hlase. A právě jeho nezaměnitelný projev pomohl tomu, aby drak nepůsobil jako děsivá příšera, ale spíš jako svérázný dobrák.
Kemr přitom nebyl jedinou výraznou osobností ve filmu. Hraběte Huga z Justova hrál Lubomír Kostelka, uhlíře Patočku ztvárnil slovenský herec Štefan Kvietik a krále Jana Jiří Císler.
Kostýmy z jiných pohádek i chyby
Stejně jako u řady starších českých filmů se ani tady všechno nešilo od začátku. Kostýmní výprava využívala i šaty, které už diváci mohli znát z jiných pohádek. Jedny z nich připomínají kostýmy z Byl jednou jeden král, jiné se podle filmových nadšenců objevily už ve Třech oříšcích pro Popelku. Nejde přitom o nic neobvyklého. Filmové sklady fungovaly dlouhá léta jako obrovská zásobárna kostýmů a stejný oděv se mohl objevit v několika různých produkcích. Podobné drobnosti dnes na pohádce baví. Dítě je při sledování samozřejmě neřeší. Dospělý divák si jich ale může všimnout a najednou sleduje nejen příběh, ale i to, co se odehrává v pozadí.
Ani Za humny je drak se nevyhnul drobným filmovým chybám. V některých záběrech lze podle filmových fanoušků zahlédnout moderní techniku nebo auta, která do středověkého světa pochopitelně nepatří. Podobné chyby ale k českým pohádkám tak trochu patří. Jejich hledání se časem stalo samostatnou zábavou. A zatímco kdysi mohlo jít o přehlédnutí střihače nebo filmařů, dnes se diváci k podobným detailům vracejí záměrně.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jan-stastny-barbora-petrova-stastna-manzelstvi-za-humny-je-drak.A231114_120340_lidicky_nh
https://www.tyden.cz/rubriky/relax/pohadka-za-humny-je-drak-maros-kramar-se-bal-o-zivot-jan-stastny-si-dodaval-kuraz-alkoholem_565683.html
https://www.vtelce.cz/za-humny-je-drak-kramar-malem-zemrel-sestnactilety-princ-pil-fernet-a-cisler-si-napsal-parte/
https://www.kinotip2.cz/clanky/chyby-a-zajimavosti-pohadka-za-humny-je-drak-20250530-12169.html
