Článek
Když se v roce 2019 začalo natáčet Zakleté pírko, Zdeněk Troška (73) ještě netušil, že tahle pohádka bude jeho posledním filmem. Snímek měl premiéru 2. ledna 2020 a v jeho filmografii představuje završení dlouhé režijní cesty, která vedla od komedií Slunce, seno přes Princeznu ze mlejna až k pohádkám z posledních let.
Příběh je postavený na dobře známých pohádkových principech. Aninka, prostá dívka ze statku, žije se dvěma staršími sestrami a jednoho dne objeví kouzelné pírko. Pomocí něj přivolá prince Vítka, kterého zlá princezna proměnila v krkavce. Když sestry pírko ze závisti zničí, Aninka se vydává do světa, aby svého milého našla a zbavila ho kletby. Na cestě potká vodníka Mánka, kterého hraje Lukáš Pavlásek.
Hlavní hrdinka se žab bála víc než čarodějnice
Do role Aninky obsadil Troška tehdy devatenáctiletou Anastazii Trmal (tehdy ještě Chocholatou). Pro mladou herečku to nebyla první zkušenost před kamerou. Už jako dítě účinkovala v reklamách a později se objevila například v seriálu Vyprávěj nebo ve filmu Pojedeme k moři.
Na Zakleté pírko ale nevzpomínala jen jako na příjemnou pohádkovou práci. Jednou z největších zkoušek pro ni byly žáby. Chocholatá přiznala, že z nich má panický strach, a přesto je během natáčení musela brát do rukou. „Já mám panickou hrůzu z žab. Musela jsem je tam brát do ruky a nějak s nimi hrát a bylo to velmi náročný. Řekla bych, že jsem si sáhla na své dno,“ popsala později.
Petr Urban a Anastázia Chocholatá (dnes už Trmal)
Zvířata ostatně patřila k výrazným součástem natáčení. Kromě žab se před kamerou objevili koně, psi, kachny, kozy, sova nebo krkavec. Troška tehdy vzpomínal, že to nebylo vždy snadné. „Vysvětlete žábě, že má teď skočit doleva, nebo hadovi, aby se začal plazit, až když se zapne kamera. Aby kachna káchala, sova se ohlédla, kůň pokývl hlavou. Asi budu točit loutkové filmy,“ smál se.
Déšť dokázal překopat celý natáčecí plán
Ještě větší problém než zvířata představovalo počasí. Pohádka se z velké části natáčela v exteriérech, takže prudké deště mohly během několika minut zkomplikovat práci celému štábu. Troška později popsal, že kvůli počasí museli některé scény přesunout z venkovního prostředí do interiérů. Jindy zase přehazovali jednotlivé natáčecí dny, což bylo při vytíženosti herců poměrně složité.
Na place ve Veltrusích se dokonce během natáčení strhla průtrž. Technika musela rychle pod kryty a herci čekali, až se podmínky zlepší. „A takhle je to u filmu vlastně pořád. My většinu natáčecí doby pročekáme. Jednou musíme čekat na někoho z našeho týmu, podruhé na lepší počasí. Vždycky se s tím ale nějak popereme,“ řekl Zdeněk Troška. Režisérovi se ale podařilo natáčení dokončit dle plánu. Poslední klapka nakonec padla 30. června 2019 na Helfenburku u Bavorova, kde se natáčela scéna s Aninkou, vodníkem a loupežníky.
Vodopád v Tereziině údolí nebyl jen trik
K zajímavým místům patřilo Tereziino údolí u Nových Hradů. Filmový štáb využil tamní Stropnický vodopád, který patří mezi výrazné přírodní prvky lokality. Podobné lokace jsou jednou ze silných stránek filmu. Troška dlouhodobě staví na české krajině, historických objektech a prostředí, které samo o sobě vytváří část pohádkové atmosféry. U Zakletého pírka se proto střídají zámky, hrady, vesnická stavení, lesy i historické interiéry.
Mezi lokacemi byly například Veltrusy, Ploskovice, Krásný Dvůr, Manětín, Líšno, Helfenburk, Přerov nad Labem nebo právě Nové Hrady. Natáčelo se také v Holašovicích a na dalších místech jižních Čech.
Ale třeba zámek Ploskovice nebyl pro Trošku úplně neznámým prostředím. Česká filmová tvorba ho využívá dlouhodobě a objevily se v něm například pohádky Princ a Večernice, Jezerní královna nebo Panna a netvor. Troška na zámku natáčel také svou Čertovu nevěstu. Další známou lokací byl skanzen v Přerově nad Labem, který režisér využil už při svých předchozích projektech.
Pohádka má hvězdné obsazení
Pavlásek jako vodník byl Troškovův experiment
Velkou pozornost na sebe strhl Lukáš Pavlásek jako vodník Mánek. Pro komika to byla výrazná herecká poloha, ale právě jeho postava patří k těm, které film výrazně odlehčují. „Zahlídl jsem ho a říkal si, že je to vodník jako vymalovanej, oči jako žába, jen jsme ho trochu zazelenili a byl úžasnej,“ uvedl Troška. Přitom komik není prototypem vodníka, je jiný, než jsme zvyklí z pohádek. V tomto ohledu šlo o jakýsi režisérův experiment, který se ale vesměs povedl.
Sám Pavlásek přiznal, že ho Troška přiměl vyzkoušet věci, které do té doby před kamerou nezkoušel, například chodit po vodě nebo se proměňovat v žábu. A jelikož je vodník dobrosrdečný chlapík, pro Pavláska to bylo další plus. „Vodník je ve filmu takový, jaký jsem já, vlastně ho vůbec nemusím hrát!“ Dvojice Aninka a Mánek tvoří velkou část filmu. Zatímco Aninka vyráží do světa kvůli lásce, vodník se stává jejím průvodcem a zdrojem humoru. Vlastně se dá říct, že je takovou druhou hlavní postavou.
Sara Sandeva si poprvé zahrála záporačku
Zajímavá byla také Sara Sandeva. Diváci ji znali především z rolí sympatických a hodných mladých žen, tentokrát ale dostala možnost otočit charakter úplně opačným směrem. Ztvárnila princeznu Ebénie, která stojí za kletbou prince Vítka. „Dostala jsem původně nabídku hrát hodnou Aninku, ale já jsem si řekla, že je na čase se posunout dál, aby to bylo trošku jiné. Tak jsem vzala roli čarodějnice, která se mění v princeznu a je opravdu zlá. Možná mě diváci ani nepoznají. Byla to velká výzva a jsem ráda, že jsem do toho šla,“ vzpomínala.
Je jasné, že Zakleté pírko nevzniklo z úplného prázdna. Tvůrci vycházeli mimo jiné z motivů ruské pohádky Peříčko Finista Jasného sokola, která patří k tradičním příběhům o zakletém milém a dívce, která se ho vydá hledat. Scénář společně vytvořili Zdeněk Troška a Marek Kališ, který s režisérem spolupracoval už od roku 2004.
Zdroje: autorský článek s využitím
