Článek
Nikdy netoužila stát se všemi obletovanou hvězdou. Přitom byla velmi krásná a talentovaná, ale neměla nejspíš tu správnou povahu. Sama Karolina Slunéčková (†49) o sobě prohlašovala, že je někdy až příliš přímočará a spontánní, když se jí něco nebo někdo nelíbil, hned to dokázala dát najevo: „Vnímám svět srdcem, takže si občas nabiju pusu. Teprve potom si uvědomím, že existuje i rozum,“ hodnotila samay.
Její deníky toho o ní řekly hodně
Už jako malá holčička bavila svými kousky a vyprávěním hosty v tatínkově hostinci v Ústí nad Labem. Tehdy se ještě jmenovala Sluníčková a toto příjmení dokonale vystihovalo povahu okouzlující dívenky, která se cítila v rušném prostředí mezi hosty jako ryba ve vodě. Rodiče ji podporovali ve všech jejích zájmech, kterými byly hlavně tanec a hudba, stejně jako hraní a byli pyšní, když ve třinácti letech vyhrála Soutěž tvořivosti mládeže v baletu a recitaci. A nebránili jí, když se v patnácti vydala přes celou republiku do Českých Budějovic, kde studovala herectví u Věry Petákové.
V jejím deníčku z té doby najdeme dojemné svědectví o chvíli, kdy se dívka na prahu dospělosti vydávala na cestu za svým snem a stála na peróně ústeckého nádraží „se dvěma velkými kufry – v jednom peřiny, v druhém šaty a zbytečnosti, které jsem nikdy k ničemu nepotřebovala. Měla jsem na sobě kostkovaný kostýmek, žluté tričko, strašně dlouhou sukni, a ještě malý kufřík, v něm jídlo, pletení, knihu a kabelku…Velmi dobře si pamatuji na okamžik, kdy se vlak rozjížděl a na nástupišti stála moje zlatá máma s tatínkem. Měl staženou čepici hluboko do čela, to snad proto, aby mu nebyly vidět slzy…“ Vedle studia herectví zvládla na jihu Čech absolvovat ještě pedagogické gymnázium, ale po maturitě zamířila na pražskou DAMU.
Lásku potkala na akademii
Příchod do Prahy pro ni nebyl zrovna jednoduchý. Nikoho tu neznala, nikdo jí nepomáhal, všechno si musela vybojovat sama. O tom, co prožívala, se svěřovala jen svým deníkům, navenek z ní čišela energie a dobrá nálada, kterou na ni milovali přátelé a pro kterou ji muži obdivovali. Stejně jako její krásné nohy, které jí některé kolegyně záviděly. A samozřejmě neunikly pozornosti celé řady mužů. Mezi všemi obdivovateli byl také nenápadný mladík, spolužák z herecké akademie Rudolf Vodrážka (†68).
V něm našla muže svého života, jemuž zůstala věrná a nikdy ho nezradila. Jejich vztah plný harmonie a lásky nezničilo ani prostředí plné svodů a věčně nabitý pracovní program, a tak na své rodiče vzpomíná i jejich jediný syn Rudolf Vodrážka mladší. Sám se ale hercem stát nechtěl, protože zjistil už jako pětiletý kluk, že je trémista, když ho maminka „nabídla“ pro jakousi dětskou roličku ve svém domovském Divadle na Vinohradech.
Smrtí kamarádky začal její konec
Se svými „dvěma chlapy“ prožívala Karolina Slunéčková nejkrásnější chvíle na jejich chalupě ve Lnářích na Strakonicku. Tam se z ní stával někdo docela jiný, než jak ji znali diváci ze seriálů jako My všichni školou povinní, Dynastie Nováků nebo Žena za pultem. Volný čas trávila na zahrádce, chodila na dlouhé procházky do lesa a vyvařovala svoje proslulé dobroty. Do Lnářů za ní a za manželem často přijížděla kamarádka Jiřina Jirásková se svým partnerem Zdeňkem Podskalským a oni zase často zajížděli na oplátku do Malenovic, odkud pocházeli Podskalského předkové a kde měl známý režisér svoje víkendové sídlo.
Dlouholeté přátelství pojilo Slunéčkovou také s Ninou Popelíkovou, nezapomenutelnou vrchní sestrou Jáchymovou z Nemocnice na kraji města. Právě smrt Popelíkové, která v dubnu 1982 zemřela na rakovinu plic, vyvolala u Slunéčková panický strach, že ji potká stejný osud, protože byla silná kuřačka a nedokázala se svého zlozvyku vzdát. Kdo ví, zda projevila takovou intuici, nebo si svým až chorobným strachem nemoc vsugerovala, ale svou velkou kamarádku následovala do hereckého nebe jen o rok později 11. června 1983 v Praze a její život předčasně ukončila právě ona obávaná diagnóza.
Zdroje: blesk.cz, lifee.cz, cnn.iprima.cz, idnes.cz, novinky.cz
