Článek
Když se mluví o rodině, herečka Veronika Žilková (64) je matkou šesti dětí, což je samo o sobě úctyhodný výkon. Nejde ale jen o číslo, spíš o životní postoj. Rodina pro ni vždy znamenala otevřenost, sdílení a ochotu dát šanci i tam, kde ji osud příliš nenabízel. Její nejstarší dcera, Agáta Hanychová, pochází z prvního manželství s režisérem Jiřím Hanychem. V dalších letech pak Žilková budovala rodinu s podnikatelem Markem Navrátilem, se kterým vychovávala i syny Vincenta a Cyrila.
Šla si pro jedno dítě, přivedla dvě
Právě Cyrilův náročný start do života, když se narodil s vážnou vrozenou vadou, sehrál zásadní roli v jednom z nejdůležitějších rozhodnutí, které kdy padlo. „Můj první syn byl velmi vážně nemocný, a když jsem čekala druhého syna, tedy třetí dítě, nabídla jsem jako úplatek, že když bude zdravý, vychovám ještě jedno cizí dítě. Povedlo se, a já jsem nad tím slibem mávla rukou,“ vysvětlovala herečka ze seriálu Bratři a sestry.
Veronika Žilková, Agáta Hanychová a Cyril Navrátil
Po těžké zkušenosti se zdravím vlastního dítěte přišla potřeba „vrátit něco zpátky“. A padlo velmi konkrétní rozhodnutí v podobě adopce. A ne ledajaká. Původní plán byl jednoduchý , tedy přijmout jedno dítě z dětského domova. Realita ale bývá jiná. „V telefonním seznamu jsem si našla dětský domov v Počernicích, a původně jsem si šla pro jednu holčičku. Nakonec jsem si vzala sourozence, které takzvaně nikdo nechtěl, nebyli ještě právně volní a byli už starší.“
Domů si tak nakonec tehdejší partneři přivezli rovnou dva sourozence, Markétu a Honzu. Tento moment dobře ilustruje jednu věc, adopce není jen o pomoci dítěti, ale i o ochotě přijmout nečekané. Podle různých studií je přijetí sourozenecké dvojice často náročnější, ale zároveň stabilnější, děti si totiž nesou společnou minulost, která jim pomáhá adaptovat se v novém prostředí.
Dospívání jako zlomový bod
Rodinná harmonie ale nevydržela navždy. S příchodem dospělosti přišla i potřeba hledat vlastní identitu, což je u adoptovaných dětí téma samo o sobě. Markéta i Honza se rozhodli vydat směrem ke svým biologickým kořenům. To není nic neobvyklého. Podle výzkumů z oblasti vývojové psychologie a adopčních studií začíná velká část adoptovaných dětí v průběhu dospívání řešit otázku svého původu a hledání biologické rodiny je přitom běžnou součástí utváření identity.
V tomto případě ale přišel radikální střih. Kontakt s adoptivní rodinou se prakticky ze dne na den přerušil. Pro Žilkovou i její blízké to byla situace, kterou nečekali, a hlavně jí nerozuměli. „Vy jste hodili mámě klíče do schránky, ty jsi byl menší, podle mě jsi byl ovlivněný Markétou, a vlastně čtyři roky jste se neozvali. Máma byla hrozně smutná, furt si to vyčítala o Vánocích, pro ni to bylo, jako kdybyste umřeli, těžce to nesla,“ tvrdila Hanychová.
Veronika Žilková se svou sestrou
V rodině to zanechalo hlubokou stopu. Na druhou stranu Žilkové nic neházela na Markétu s Honzou, chybu hledala u sebe. „Lituju toho, že jsem na ně byla zbytečně přísná,“ uvedla například s tím, že je třeba děti chválit a dodávat jim sebevědomí. „Domov by měl být klidný přístav a já často bouřila.“
Honza komunikuje, o Markétě se neví
Příběh ale nemá jen jednu rovinu. Po letech se totiž ozval Honza, vrátil se k rodině, začal komunikovat. Impulzem byl nenápadný kontakt od jeho nevlastní sestry, Korduly Stropnické, kterou má Žilková s hercem Martinem Stropnickým. Výsledek? Obnovený vztah a nové kapitoly. Honza si vybudoval vlastní život, pracuje, má rodinu a děti. Pro Žilkovou to znamenalo nejen návrat syna, ale i vnoučata navíc.
Pokud jde o jeho dceru Markétu, tam se happy end nekoná. „Možná to je osm let, co jsem se ségrou mluvil naposledy. Našla si cestu k biologické mámě, která neměla život v pořádku a Markéta ji začala podporovat. Já jsem si říkal, že to není pro tu ségru úplně dobrá cesta,“ uvažoval Honza.
Adopce a náhradní rodinná péče zůstávají v Česku citlivým tématem. Podle údajů Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky se každoročně řeší stovky žádostí o adopci a pěstounskou péči, přičemž celý proces zahrnuje odborné posouzení žadatelů, psychologické vyšetření i povinnou přípravu na přijetí dítěte do rodiny.
