Článek
Začal bych velkým tématem, a to byly bezesporu jeho billboardy, kde se zmiňoval o válce a míru. Nezáleží ani tak na tom, jak vykresloval sám sebe nebo svého protivníka, ale spíše o to, že téma podle průzkumů jeho týmu lidi zajímá. Chce se mu věnovat, protože to občany trápí.
Když ale v předvolebních debatách na toto téma přišla řeč, vždy se bránil, že nechce mluvit o válce, ale o míru. Proč chce mluvit pouze o jedné straně mince, když celá problematika je hlavním tématem jeho kampaně? Samozřejmě velice brzo zjistil, že v problematice války a míru velice zaostává za svým oponentem. Ten je zkušeným diplomatem právě v oblasti deeskalace válečného napětí a mírových jednání, tím pádem mu nedělá problém se o válce bavit naprosto klidně a bez emocí. Petr Pavel v debatách přispíval ke zvýšení gramotnosti obyvatel v této problematice a následnému snížení strachu. Andrej Babiš se tedy musel ohradit pokaždé, když se o válce či míru v debatě někdo zmínil. Nemohl nabídnout víc, než prázdná gesta typu: „Já nechci válku, já chci mír“, nebo „Pan Pavel tady mluví o válce, já chci mír“.
Dalším velkým tématem byla minulost obou kandidátů, což bylo z mého pohledu asi ‚nejzábavnější‘. Andrej se jako spolupracovník StB, k čemuž se veřejně přiznal v roce 2011 v Show Jana Krause, stále snaží tvrdit, že se státní bezpečností nikdy nespolupracoval. Zároveň se snažil svého protivníka zkompromitovat na problematice jeho vzdělávání v oblasti vojenského zpravodajství a členství v KSČ. Z mého pohledu na tom bylo zábavné právě to, že sám Andrej se pokoušel získat hlasy voličů KSČM a aktivně se o to snažil například při setkání se stalinistou Skálou. Takže člověk, který se snaží znechutit volbu kandidáta s komunistickou minulostí, to dělá právě tím, že defacto přizná svůj kladný postoj ke komunismu v současnosti… Nad tím se nedá než pousmát. Na druhé straně bylo překvapující, že jeho tým, který je schopný (asi i díky kontaktům na bývalé spolupracovníky StB – což je z mé strany pouze spekulace) vyhrabat špínu v podstatě na kohokoliv, na Petra Pavla nenašel nic. Mohl pracovat pouze s právě zmíněnou minulostí spojenou s KSČ.
Pokud jde o vztah k vládě Petra Fialy, nikdy jsem nepochopil, co měl na mysli a co vlastně chtěl vyjádřit svými výroky. Jednou chtěl zastavit asociální vládu, podruhé chtěl propojit dvě části společnosti spoluprací s premiérem a jindy zase v podstatě ovládat Petra Fialu a nasměrovat ho správným směrem. Jsme v demokracii a důsledkem předchozí vlády Andreje Babiše je právě to, že se zmobilizovali voliči vládních stran a podařilo se jim ho odstřihnout od moci. Vedení ČR populistickým způsobem, který předváděl Babiš jako premiér, je velmi vzdálené konzervativní vizi fungování státu, o které se v současnosti snaží vláda v čele s premiérem Fialou. Problém je už v tom, jak sám Andrej Babiš uvažuje. Když se ho učitel v jedné z debat zeptal, zda si myslí, že by prezident měl bezchybně ovládat český jazyk, jeho odpověď byla ve smyslu: „Je vtipné, že se takto ptá učitel, kterým jsme přidali peníze.“ To jednoznačně ukazuje, co od lidí očekává a jak uvažuje: „Já vám přidám nějaké peníze a vy budete zticha.“ To samozřejmě naprosto nekoresponduje s přístupem současné vlády, a proto by mě tato spolupráce velmi zajímala.
Jedním z dalších silných výroků bylo také to, jak Andrej Babiš, sponzorován sám sebou, vlastně není ovlivnitelný, korumpovatelný či zastrašitelný. Tento výrok byl zajímavý právě ohledně zmíněného zastrašování. V podstatě mu nevadilo, že někdo ‚vyhrožuje‘ jeho manželce a klidně ji vzal na přímé setkání s občany do Brna, odkud výhrůžka údajně přišla. A to dokonce tak, že Monika byla v bezprostředním kontaktu s veřejností bez ochrany. Později přišla výhružná zpráva i samotnému Babišovi a v tu chvíli okamžitě ukončil kontaktní kampaň. Kromě toho, že tento přístup ala „manžel roku“ je neuvěřitelně pokrytecký, je zajímavý i obsah samotné zprávy a jeho reakce na ni. Já samozřejmě jakékoliv výhrůžky naprosto odsuzuji - do našeho světa nepatří, ale pojďme si ji trochu rozebrat v kontextu reakce Andreje Babiše. Tato zpráva ho rozhodila právě svým obsahem. Pokud jste člověk s pokřivenými morálními hodnotami, tak prostě věříte, že každého je možné si koupit. Najednou vám přijde dopis od člověka, který umírá a nemůže ztratit nic než hrdost nebo důstojnost a vyhrožuje vám fyzickou likvidací. Tohoto člověka není možné přesvědčit, není možné si ho koupit. To je situace, kterou Andrej není schopen pochopit a začne cítit emoce, které nezná. Ten neuvěřitelně mocný, bohatý a nemorální člověk najednou dostane poctivý lidský strach a cítí beznaděj. Velmi silný moment.
Poslední věcí, ke které bych se chtěl dnes vyjádřit, je přesvědčení, že všechna média jedou kampaň „antibabiš“. Je to smutné, ale v podstatě je to tak. Ale proč tomu tak je? Budeme předpokládat, že téměř všichni novináři se vesměs snaží o objektivní zprávy bez manipulací a lží. Tím dojdeme k závěru, že vlastně není možné udělat objektivní a nezaujatou zprávu, která by tuto postavu vykreslila v dobrém světle. Prostě a jednoduše to není možné.
Tento článek jsem napsal v sobotu dopoledne před uzavřením volebních místností, protože jsem potřeboval nějakým způsobem ventilovat své pocity z voleb a ukrojit trochu zbývajícího času, abych se nezbláznil při čekání na výsledky.
Děkuji všem kteří odevzdali, nebo ještě odevzdají svůj hlas v těchto volbách a ať už vyhraje kdokoliv, prosím respektujme to a pokusme se výsledek přijmout jako civilizovaná západní společnost.
Děkuji za váš čas a uvítam jakékoliv komentáře.
Honza – jeden z lidu.
