Článek
Na otázku se pokusím odpovědět až v závěru své úvahy. Nejdřív se zastavím u Mácovy „schopnosti“ se vždy mýlit. Macina (M) musel být hodně zklamaný, když v neděli 12. 4. večer zjistil, jak dopadl Orbán. Maďarsko vyhrálo, Orbán prohrál a hodně. Bylo sice předem jasné, že prohraje, ale tak těžkou prohru očekával málokdo. M opět prokázal nade vší pochybnost naprostou neschopnost porozumět i poměrně jednoduchým politickým procesům. Pár dnů před volbami přijel do Maďarska podpořit Orbána, přečetl svůj připravený oslavný projev, kde přirovnával Orbána k Michelangelovi a vysloužil si radostný vřískot přítomných. Jistě se v té chvíli cítil skvěle. Přijel mu vyjádřit největší podporu, jaké byl schopen a předpokládám, že se cítil skvěle až do nedělního večera. Pak asi zjistil, že se zase mýlil. Jako obvykle. Muselo to být hořké… takhle se blamovat. Kdyby k němu Orbán vstoupil do místnosti, tak by skoro celé Maďarsko okamžitě vedlejšími dveřmi odešlo pryč, a to navzdory M-ovu hloupému očekávání ve svém trapném vyznání. V něm očekával, že kdykoli vstoupí Orbán, je to, jako by vstoupilo celé Maďarsko. Jen se zeptám, mohl by si snad někdo myslet, že M ví, kdo byl Michelangelo, když vlastně kladl na stejnou úroveň proruského šejdíře Orbána a Michelangela?
Pokud snad někoho zarazilo mé neuctivé pohrávání si se jménem největšího Mopedisty na začátku mé úvahy, pokusím se krátce vysvětlit: Mopedisté Sobě (díky velikosti jejich podpory kolem 5 % jsem si dovolil tuto pidipartaj pro potřeby mého článku přejmenovat a doufám, že se řidiči mopedů neurazí), resp. hlavně jejich nejvyšší představitel si se jmény bližních pohrává daleko horším způsobem (doložím později). Tak jsem se jen chtěl trochu přizpůsobit, aby i on článku porozuměl. Ostatně, už dnes koluje řada vtipů ohledně vztahu M a Turka (T) a jejich aktéři v nich vystupují pod různými jmény. Vznikají živelně asi díky žhavému vyznání M-ky, že T je ikonický člověk, je důstojný, skvěle vypadá, je noblesní, je lídrem s velkým L… Nebudu ty vtipy o nich vyprávět, jsou hloupé a nemám je rád. Oni (M a T) si to ale tak nějak dělají sami. Proč musejí pořád spolu někde cestovat, dokonce i na Ukrajinu (tam teď mají jiné starosti než T-ův Zelený úděl). I když… alespoň se Ukrajinci od T konečně dozvěděli, že v té špinavé válce mají prsty i NATO a západní mocnosti. Postupně se do trapných vtipů (asi na základě T-ovy knihy o sobě nazvané Hranatá legenda) postupně vkrádá i přezdívka Hranol. Znovu připomínám, že se mi to nelíbí. Jsem pamětník a vzpomínám na slabomyslné vtipkování Husáka se zaměřením na jméno skvělého MUDr. Františka Kriegla.
M-ovo i T-ovo jméno se teď skloňuje na naší politické scéně nejčastěji a oni oba vyvolávají, bohužel úspěšně, chaos na naší politické scéně. Celé vládě se teď daří ten chaos jen prohlubovat…
Rozhodnutí prezidenta nejmenovat T do vlády, odstartovalo vládní krizi a po úspěšném hlasování o nevydání Andreje Babiše a Tomia Okamury se dalo očekávat, že vládní koalice PODKRČNÍKŮ uvolní vzájemné stisky rukou na hrdlech koaličních partnerů a situace se zklidní. Nestalo se tak a útoky na prezidenta především od Mopedistů pokračují s nezmenšenou intenzitou.
Po nejmenování T do vlády následovaly M-ovy vyděračské SMSky prezidentovi. Ten shledal zvolený způsob komunikace za hulvátský a buranský. Okamžitě SMSky zveřejnil (on tímhle způsobem samozřejmě komunikovat nehodlal). Koneckonců to byla jeho povinnost při prosazování transparentní politiky. Krizi způsobila nechuť nejvyšších představitelů Mopedistů (M a T) hrát politické hry na jakési přijatelné úrovni a sklouzli do hlubin nenávistných a hulvátských politických hrátek, v nichž se viditelně seberealizují. Po prezidentovi poštěkávali, aby byl chlap (to oni jsou, umí sešlápnout plyn až na podlahu…) a požadovali, aby s M-ou jednal. Jenže už nebylo o čem a rozhodně ne způsobem, který je vlastní Mopedistům. (Doufám, že T, coby pravý chlap, dodrží svůj slib, že bude prezidenta žalovat. Bylo by škoda o takovou zábavu přijít.)
Pokud chcete myšlení Mopedistů pochopit, měli byste sáhnout po knize Hranatá legenda, ve které vypráví ikonická osobnost Filip T (mimochodem absolvent VŠAP s.r.o.) o svém životě, přátelích, autech apod. Kniha je nabita barevnými fotkami krásných aut (někdy i žen) a skoro všude vidíme i T, jak se drží dveří nebo volantu, stojí (sedí) uvnitř, případně před-, pod-, nad-, za autem. Publikace má krásnou tvrdou vazbu. Dozvíte se tam mnoho zajímavých věcí z jeho dětství, dospívání atd. Dozvíte se i to, že už v útlém dětství jaksi vyčníval nad svými vrstevníky (vypráví to samozřejmě se skromností sobě vlastní). Hlavně se dozvíte spoustu jeho myšlenek a názorů a poznáte mnoho jeho skvělých přátel. Nejde jen o vyprávění samotného T, ale jsou tam i názory jeho přátel na T. Vždy obdivné. Nelze se divit, že se v knize objeví i M a jak lze očekávat, oba se tak nějak obdivují sobě navzájem. Jsou prostě skvělí. M svou ódu na T končí výkřikem „HRANATOST NA HRAD!“. Tak vida, už v době vydání publikace (r. 2024) započala spanilá jízda T s cílem dobytí Hradu. Úspěch by byl naprosto omračující. T je totiž již dnes, pokud to snad nevíte, prezidentem Mopedistů Sobě a pokud vím, tak i všech Jaguárů u nás. Třetí prezidentský titul by určitě celou naši zem ve světě zviditelnil a právem by nás všechny naplnil hrdostí…
Teď uvedu druhý zásadní zdroj pro pochopení myšlení Mopedistů. Při příležitosti oslav desátého výročí slavné Klausovy amnestie uvedl M 27. 12. 22 zmatenou propagační agitku v zařízení U Xavera (video "Zákulisí amnestie VK. Nový prezident buď upevní, nebo rozbije Fialův monopol moci"). Pokud jste finančně přispěli (občas M trochu zažebral) nebo koupili přímo knížku Spor o amnestii (v knížce žádný spor není, měla by se spíše jmenovat Chvála Klausovy amnestie), tak jste ji mohli obdržet, dokonce i s podpisem Václava Klause (úžasná příležitost!). No a M v průběhu nudné a diletantské agitky (kromě spousty jiného) došel k závěru, že Klausem amnestované trestné činy oceněné sazbou do 10 let jsou vlastně bagatelní (správní tuneláři prý sedí 12). Za správné považoval i to, že se nezvažovalo (v případě soudního procesu trvajícího déle než osm let), jestli se obviněný soudu vyhýbal a prodlužoval proces (každý by prý využil příležitosti…). Na druhou stranu prokázal platnost přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“ a prokázal, že zpívat umí nadšeně… (M totiž sál mateřské politické mléko přímo z prsů pana exprezidenta Klause v jeho vládě a posléze i v Klausově institutu). T ocenil ve své knize loajalitu M vůči Klausovi a měl pravdu. M se snažil nezklamat, ale bohužel ho brzdily nevalné řečnické schopnosti a nervozita (pořád si hrál s tužkou, papíry, nenechal ruce v klidu…). Jeho časté pokusy o žertování byly dost nevydařené. Zlatý hřeb programu ale přišel na konec a ti, kteří vydrželi, nebyli zklamáni. Finále agitky jako bonus pro ty, kteří vydrželi, bylo zamyšlení nad nadcházejícími prezidentskými volbami. M se hluboce zamyslel nad tehdejšími kandidáty na prezidenta (Andrej Babiš, Danuše Nerudová a Petr Pavel). Ani na jediném z nich nenechal nit suchou. Když se otíral o Babiše, tak dokonce použil slova „gauner“, a předtím ho označil i jako jasnou, jednoznačnou hysterku (a také prý terorizuje své okolí). A pak, v tom je skutečně dobrý, se přímo opájel destrukcí jejich (i dalších) jmen (Tetuše Danuše, Petr Fialenko, výsadkář Kouba…). On samozřejmě nehodlal nikoho z nich volit a ke všem vyjádřil silnou nechuť. Navíc M (pokouším se jen rozvinout jeho charakteristiku), jako správný Mopedista, nemá nikdy daleko k údernému pojmenování neoblíbených osobností. Charakteristiky jako „hovado“, „zrůda“, „křivák (žlučovitý, zuřivý…)“, „gauner“ apod. se mu viditelně líbí a s oblibou je používá. Obrazně se dá říct, že to je náš nejvyšší diplomat a lze mu jen popřát, aby se mu podařilo zgruntu změnit vedle politologických učebnic (spálené mosty… kohabitace…) i učebnice diplomacie.
Za povšimnutí stojí jeho statečnost, když vyjadřuje možnost, že ho za čtení dokumentů „objevených“ historikem P. Blažkem zavřou. Přesto je čte, to už je co říct!
Blížím se k závěru: Naznačil jsem na začátku, že se M vždy mýlí. Možná se mýlím já a neplatí to o něm absolutně, ale posuďte jeho omyly sami:
- Povinnost prezidenta jmenovat ministra na návrh premiéra (přesto, že mu to exprezident Zeman nepochybně vysvětlil, tak to nepochopil). Navíc měl možnost podpořit podání kompetenční žaloby a konečně to vyjasnit. On však radši použil slabomyslné výmluvy, proč se podání vyhnout.
- Petr Kolář se stane kancléřem, pokud Pavel Petr vyhraje prezidentské volby …. Petr Pavel vyhrál a Petr Kolář se nestal kancléřem.
- Prezident se prý stal vůdcem opozice (M nechápe, že nejmenování kandidáta neznamená zařazení se do čela opozičního průvodu. Je to jen akt odpovědného politika zabránit škodám v politice jmenováním nevhodného kandidáta.)
- Oslavný projev pro Orbána… (M jel adorovat naprostého outsidera. Jak to, že nepoznal, že Orbán prohraje? Navíc ten slabomyslný adorační projev…)
- „Je statisticky dokázáno, že osobnost jako Michelangelo se rodí jednou za 500 let. Jednoho takového má dnes Maďarsko…“ (M tím myslí Orbána) … nechme M-ovu podivnou statistiku stranou…má M pravdu ohledně velikosti a významu Orbána?
- Trestné činy do 10 let jsou bagatelní (???)
- Hranatost na Hrad! (podpora kandidatury T na prezidenta)… Doufá někdo, že T vyhraje?
- „Na druhou stranu politicky – jste velký tak, jak velký je váš protivník…“ (to je brilantní úryvek z vyděračského blábolu prezidentovi) … Myslí si někdo o sobě (kromě M), že jeho velikost je definovaná velikostí protivníka? (Výzva k zamyšlení pro politiky i nepolitiky.)
- „Evropu řídí bolševici.“ Že by…?
- U Fialy, pokud dojde ke zvolení Petra Pavla prezidentem, dojde ke koncentraci moci, která je v Evropě jen u Lukašenka. (???)
- Petr Pavel je prezidentem opozice (je možné takovou blbost vyslovit?) … M se musí smířit s tím, že Petr Pavel je prezidentem všech. (My se zase musíme smířit s faktem, že M je ministr zahraničí nás všech.)
- M napsal (v SMS), že kdyby prezident neuváženě nemluvil do médií, tak by bitevníky L-159 byly (píše, že by asi přemluvil i Tomia). No a pak se dozvíme, že nejsou. Jak to, že to M neví? Zase se mýlí (nebo lže?). Nebo lžou ti ostatní ve vládě, když tvrdí, že nejsou? (Kdo se v tom má vyznat.)
- Za pozornost v tomto kontextu stojí i jeho věta z vyděračských SMS zaslaných přes P. Koláře „Chápu, že se pan prezident nenechá vydírat, ale politika je …“ Tak vida, sám ví (tentokrát přesně) jaký styl komunikace nasadil. (Tentokrát se výjimečně nemýlil.)
Mohl bych pokračovat dál a dál, ale uzavřu to testem na pravdivost, pro dnešek posledního, M-ova názoru, vyřčeného ve zmíněné agitce:
Je Andrej Babiš gauner? Pokud snad má M výjimečně pravdu, tak pak on sám je logicky vice-gaunerem. Slíbil jsem na začátku odpověď, ale rozmyslel jsem si to. Nechť si každý odpoví sám.
Pozn.: Pokud jsem psal o M-ových nedostatcích, tak jsem opomněl zmínit jednu jeho velkou přednost. Umí se účinně vlísat do přízně mocných. V malém to demonstroval na Orbánovi (Orbán určitě zjihl, když to slyšel), ve velkém na Trumpovi. Jestli se to vyplatí nebo vymstí nám, je samozřejmě otázka…
-haer-
