Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jan Potměšil měl sedmiprocentní šanci na přežití. Narození syna vnímá jako své největší štěstí

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Wikimedia Commons/CC-BY-SA-4.0/Jindřich Nosek

Je to velký bojovník, přitom mu osud tolik naložil.

Bylo mu teprve třiadvacet let, když během havárie o vlásek unikl smrti. Dnes žije, ale je upoután na invalidní vozík. S nepřízní osudu se ale pere až neuvěřitelně statečně. Stal se otcem, učí ve škole, a dokonce hraje basketbal.

Článek

Psal se 8. prosinec 1989, když se herec Jan Potměšil společně s kolegou Janem Kačerem a dokumentaristou Václavem Křístkem vraceli z Ostravy do Prahy. „Pamatuji si, že jsem seděl na zadním sedadle Fiatu Tipo, což byl v tehdejší době slušný vůz. Další věci vím už jen z vyprávění,“ říká Potměšil.

Mikrospánek a náraz do svodidel

Na sedadle spolujezdce seděl Jan Kačer, který si povídal s řidičem. Nechtěl, aby usnul za volantem. Pomalu se blížili k Praze a už se těšili, že budou brzy doma. Jenže pak to přišlo. Kačer se odmlčel a řidiče s největší pravděpodobností postihl mikrospánek. Během něj vůz narazil do svodidel a následně se skutálel dolů ze svahu.

V tu chvíli se provoz na silnici zastavil, ostatní řidiči pomáhali. „Ptali se, kolik nás bylo, oni říkali, že čtyři, ale z auta vytáhli jen tři lidi. Tím čtvrtým jsem byl já. Po chvíli mě našli. Ležel jsem pod autem, které mě přimáčklo,“ popsal herec.

Dlouhé tři měsíce v kómatu

Když se dostal do rukou lékařů, byl na tom velmi špatně. Dokonce tak moc, že ho ani nechtěli ukázat rodičům. Jeho vyhlídky nebyly vůbec dobré, měl mít snad jen sedmiprocentní šanci, že bude žít. Dny a týdny utíkaly a Jan Potměšil se stále ne a ne probudit z kómatu.

Nakonec se tak stalo až po dlouhých třech měsících. Neměl ale ani zdaleka vyhráno, protože mohl pohybovat pouze očima. V nemocnici nakonec strávil dlouhé dva roky, až poté se vrátil domů. Bohužel s vědomím, že se může pohybovat jen s pomocí invalidního vozíku. I tak to bral jako malé vítězství a byl připraven udělat vše proto, aby se vrátil do běžného života.

Nic nevzdal a vyplatilo se

Když se pak v roce 2006 herci a jeho manželce Radce narodil syn Honzík, bral to jako malý zázrak. „Potkalo mě štěstí, v jaké jsem nikdy ani nedoufal. Mám šílenou radost,“ řekl v rozhovoru. Samozřejmě jako správný muž nechyběl u porodu a s novopečenou maminkou a novorozencem dokonce v porodnici strávil i první noc.

Nejenom, že je dnes otcem, ale stále také aktivním hercem. Je členem Divadelního spolku Kašpar, rovněž hraje v Divadle v Celetné. Své zkušenosti také rád předává dál, učí další hereckou generaci na Pražské konzervatoři.

A světě div se, je také aktivní sportovec. S dalšími vozíčkáři hraje basketbal a navíc lyžuje. Je tak krásným příkladem člověka, který se nevzdává, i když mu osud připravil skutečně těžkou zkoušku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz