Článek
Už pětatřicet let je charismatický herec Jan Potměšil schopen se pohybovat pouze s pomocí invalidního vozíku. On to ale od začátku vnímá jako své největší vítězství, protože po nehodě v roce 1989 to s ním vůbec nevypadalo dobře. Lékaři mu dávali minimální šance na přežití. „Když jsem se probral z bezvědomí, cítil jsem vděk, že jsem ten úraz vůbec přežil,“ řekl Potměšil.
Našel v sobě skrytou sílu
I když si ze začátku připadal jako někdo jiný, postupně zjistil, že i uvnitř sám sebe se vůbec nezměnil. Rychle si uvědomil, že bude moct naplno uplatnit své vlastnosti, které nabyl už jako dítě. „Vytrvalost, chuť překonávat překážky, radost z výzev, to všechno jsem v sobě měl už od dětství,“ popsal novinářům.
Sám cítí, že společnost dnes hledá na vozíčkáře úplně jinou optikou. Dřív měl každý tendenci jim pomáhat a dělat z nich neschopné a nemohoucí. „Vzbuzoval jsem údiv a paniku, všichni mi chtěli překotně pomáhat, ale vlastně se styděli,“ vysvětlil Potměšil. Dnes se podle něj vozíčkáři berou jako normální součást společnosti, protože se myšlení lidí změnilo.
Syn je pro něj životní výhra
Velkou oporou je herci dlouhé roky jeho manželka Radka. Tu si v roce 2004 vzal za manželku a ona tehdy už měla syna z předchozího vztahy. „Šimonovi byly asi tři a ohromně jsme se skamarádili, nebyl žádný problém,“ uvedl herec v rozhovoru. Oba měli i pejsky, které společně skamarádili. Jednoduše do sebe vše zapadlo.
Později spolu i založili vlastní rodinu a dnes jim dělá radost syn Honzík, kterého Potměšil považuje za své největší životní štěstí. „Je úžasný a šikovný. Pak chodil do stejné školky jako Šimon, a jak jsme pro něj chodili, Šimon se zeptal, proč není také Potměšil,“ svěřil se herec s tím, že všichni zašli na úřad a dnes jsou celá rodina Potměšilovi.
Sportovec tělem i duší
Jen sedět na vozíčku a proklínat osud nikdy nebyl Potměšilův styl. Naopak se snaží hledat způsoby, jak své tělo co nejlépe využít i s tímto handicapem. Dnes má několik vozíčků, jeden na sport, na představení v divadle má zase úplně jiný. „Je to alchymie, vozík vám musí sedět, jako boty,“ tvrdí Potměšil.
Když se pídil, které sporty jako vozíčkář může provozovat, byl mile překvapen. Zjistil totiž, že může dělat prakticky cokoli. Plaval, hrál basketbal, jen dnes na sportovní vyžití nemá tolik času. „V současné době mi zůstaly hlavně dva, v zimě lyžování na monoski a v létě cyklistika na handbiku a plachtění na moři, které letos asi nebude,“ popsal v rozhovoru před čtyřmi lety.
Zradilo ho srdce
Na konci minulého roku ale Potměšilovi znovu vystavilo zdraví stopku, zradilo ho srdce, s nímž se léči dlouhodobě. Bylo to tak vážné, že byl v nemocnici skoro tři týdny. „Nakonec zabrala medikace a žádný invazivní zákrok nebyl potřeba,“ vysvětlil. Po propuštění ale bohužel dostal žlučníkovou koliku a brzy se do nemocnice vrátil. Když nemocnici opustil, měl v ruce seznam jídel, které nesmí jíst.
Ale nevzdává se, dodnes hraje v divadle a předává zkušenosti svým nástupcům jako učitel na konzervatoři. Jestli ale bude jednou hercem i jeho syn Jan, to je otázkou. Momentálně studuje školu v Irsku, baví ho psaní a psychologie. Za dva roky by měl maturovat, a tedy má ještě čas na to, aby se rozhodl, kam povedou jeho další životní a profesní kroky.
Zdroje: dotyk.cz, denik.cz, zeny.iprima.cz, prozeny.cz, idnes.cz
