Článek
Kdyby se Jiří Lábus před mnoha lety rozhodl nebýt hercem, byla by naše umělecká scéna ochuzena o obrovský talent. Jen těžko si představit, že by někdo jiný hrál tak skvěle pohádkového Rumburaka, živočicháře Béďu nebo daboval Marge Simpson z animovaného seriálu Simpsonovi.
Je to tak trochu podivín
Ačkoli ale nejslavnější role Jiřího Lábuse všichni dobře známe, jeho soukromý život je velkým tajemstvím. Střeží si ho jako oko v hlavě, a bohužel i kvůli tomu často vznikají různé spekulace založené na lžích.
V minulosti se třeba objevily drby, že je homosexuál. Byly to ale bohapusté lži, což potvrdila webu Sedmička jedna z jeho kamarádek. „Jirka je na ženy a byly doby, kdy byl až moc, ale on o tom prostě nemluví,“ cituje její slova web Extra. Nouzi o ženy nemá ani v pokročilejším věku. „Já se radovánek ani ve svém věku nevzdávám, rozhodně ne,“ odhalil v pořadu Všechnopárty.
Má špatnou zkušenost z minulosti, kdy mu jedna z partnerek řekla ošklivou větu. „Jedna holka mi kdysi řekla, že jsem citový mrzák. Možná to párkrát vypadalo, že se ožením, ale vždycky jsem zdrhnul,“ svěřil se herec. Jindy zase měla negativní vliv na vztahy jeho vlastní rodina. Když třeba jednu dívku přivedl domů, jeho babička se jí pochlubila, že co je maminka v lázních, tak krásně pije mléko. „A byl konec,“ přiznal.
Nemít děti je absolutní svoboda
V jednom z rozhovorů zase Jiří Lábus řekl, že si užívá života jako naprosto neomezeného prostoru. A to jen díky tomu, že nemá rodinu a děti. Sám o sobě říká, že na tohle byl vždy sobec, ale kdyby někdy nějaké dítě měl, tak by ho určitě miloval. „Takhle mám tu svobodu svým způsobem absolutní,“ poznamenal.
Na druhou stranu ale postupně poznává stinné stránky toho, že po svém boku nemá dlouholetou partnerku a oporu. Má obavy z toho, co bude v případě, že vážně onemocní. Pak totiž nebude mít nikoho, kdo by s ním jeho velký životní boj sdílel.
Poctivě si šetří na horší časy
Dělá ale vše proto, aby v případě, že něco takového nastane, byl alespoň z části připraven. Jelikož stále pracuje a vydělává peníze, neutrácí jako blázen, ale poctivě šetří. Když tak jednou bude nemohoucí, bude mít alespoň možnost si péči zaplatit. „Chci mít finanční prostředky k tomu, abych si mohl dovolit nějaký ústav s nadstandardní péčí, kde se o mě, až nebudu moci, dobře postarají. Z blízkých a kamarádů nechci nikoho otravovat,“ popsal.
Sám má své zkušenosti, protože obětavě pomáhal svému tatínkovi, když ho ničila Parkinsonova choroba. On se mu prý stále omlouval, i když mu stále opakoval, že je vše v pořádku. „On to ale tak nebral.“ Na druhou stranu, i ve svých čtyřiasedmdesáti letech stále může potkat někoho, s kým mu bude dobře. Spřízněnou duši, se kterou bude vzájemně propojen a jednou mu v případě potřeby pomůže a postará se o něj.
Zdroje: blesk.cz, zeny.iprima.cz, lifee.cz, seznamzpravy.cz, extra.cz
