Článek
Zajímavé vzpomínky na společné dětství s Karel Krylem má zpěvák Viktor Sodoma. Rozpovídal se o nich před lety pro web Prima Ženy. Poznali se spolu na keramické průmyslovce v Bechyni. Sodoma na tyto časy ale nevzpomíná s úsměvem na tváři. „Já byl bažant a on se ke mně choval vyloženě jako mazák, nadřazeně. Protože jsem byl tehdy nejmenší, vybral si mě,“ popsal v rozhovoru.
Nakonec se z nich stali kamarádi
Nejdříve svého spolužáka urážel, pak ale došlo i na fyzickou šikanu. Sodoma to popsal jako výzvu na boxerský souboj. „Když mně oznámil, že se bude boxovat, vzal jsem si klasické boxerské rukavice, on ale žádné neměl, tak si vzal pletené. Po pár úderech jsem měl krvavou hlavu,“ svěřil se Viktora Sodoma.
Buď jak buď, nakonec z nich byli ale kamarádi, kteří si sem tam chodili zahrát stolní tenis. Později spolu pak začali chodit na lekce hraní na kytaru k Mikimu Ryvolovi. Tehdy už tak byla nejspíš veškerá šikana zapomenuta.
Rozvod, kvůli kterému měl jizvu na duši
Legendární hudebník v životě prožil i sám velké trápení. Díky svému charismatu se do něj sice zamilovala Eva Sedlářová a v roce 1973 se vzali. Jenže už po dvou letech se jejich manželství rozpadlo a Karel Kryl z toho byl tehdy hodně smutný.
Sám vztah se Sedlářovou vnímal jako stav duše a odhodlání s někým zestárnout. Proto pro něj bylo tak bolestivé, že to nevyšlo. „Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se. Ještě dnes mě to bolí,“ uvedl po letech v rozhovoru s Milošem Čermákem.
Karel Kryl a jeho pamětní deska.
Všechno vymyslel tým Václava Havla
Karel Kryl si většinou v životě za svými rozhodnutími a činy stál. Byl pevný jako skála. Jedné věci ale nejspíš do konce života litoval. Byl to zpěv národní hymny, kterou zpíval dva týdny po přelomovém 17. listopadu 1989 na balkonu Melantrichu. Nebyl tam ale sám, nýbrž s Karlem Gottem. Hymnu zpívali před zhruba třistatisícovým davem. Možná si říkáte, koho asi napadlo, že by zrovna tyhle dva velikáni měli vystoupit spolu.
Nápad měl podle Gotta vzejít z týmu okolo Václava Havla. „Občanské fórum chtělo mít umělce na své straně, tak vznikla myšlenka symbolického spojení dvou světů. Emigranta Karla Kryla, známého z Rádia Svobodná Evropa, a mě, který svou zemi neopustil,“ cituje slova Karla Gotta web CNN Prima News.
Uvědomil si, že to byla chyba
Na tento památný den měl Karel Gott navždy krásné vzpomínky. Vždy, když o zpěvu hymny na Melantrichu mluvil, pamatoval si na mráz, který mu běhal v ten okamžik po zádech. Později se ale k němu donesla zpráva, která ho ranila. Legendární Mistr uvedl, že Krylovi později rodina vyčetla, že se nechal k vystoupení přemluvit.
„Načež při nějakém rozhovoru řekl, že naše společné zpívání byla politická hymna, jakási agitka, a že tam nebyl on s Karlem Gottem, nýbrž Karel Gott s ním. Přišlo mi to vzhledem k okolnostem malicherné a trochu i smutné. Dál se už k tomu raději nikdy nechtěl vyjadřovat. Přitom mě tehdy přijal v Melantrichu velmi přátelsky a jeho postoj ke mně působil upřímně. Tak nevím,“ smutně zkonstatoval Gott.
Pravdou je, že krátce po revoluci byl Karel Gott terčem kritiky. Říkalo se o něm, že je to člověk „kam vítr, tam plášť“. Vyčítalo se mu třeba, že zpíval Gustavu Husákovi. „Já jsem ale zpíval všem, a to i v dobách, kdy to lidé potřebovali nejvíc. Tak bych teď měl někam zalézt? Kritické hlasy, často nevybíravé, mě dostávaly do schizofrenní situace. Že by s příchodem svobody nastával Gottův konec? Častokrát mi byly vyčítány moje styky „s těmi nahoře“. Kritici mě dokonce nazývali tváří komunistického režimu,“ dodal Karel Gott.
Zdroje: cnn.iprima.cz, zeny.iprima.cz, vlasta.cz
