Článek
Bratříčku, zavírej vrátka, Anděl či Morituri te salutant - takový je snad nejkratší možný výčet nejslavnější písní legendárního českého zpěváka a vlastence Karla Kryla. Byl to muž, který svou tvorbou dával najevo, co si o komunistickém režimu myslí. Jeho písně jsou dodnes nadčasové a plné syrové pravdy.
Románek ukončil tragický rok 1968
Hudebník si svůj osobní život hlídal, nechtěl do nějak pouštět nikoho, kdo tam nepatřil. Není ale až zase takovým tajemstvím, že byl milovníkem žen a jeho charismatu měla podlehnout i Helena Landovská, sestra známého herce Pavla Landovského.
Seznámit se měli v pražském divadle Viola a rychle si začali rozumět. Krylovi možná imponovalo, že je Helena o pět let starší a zkušenější žena. Pomyslné hnízdečko lásky si vybudovali na podnájmu na pražské Malé Straně, v jejímž okolí bylo mnoho hospůdek, kde rádi trávili čas.
Jejich láska by možná trvala déle, kdyby nepřišel tragický rok 1968. Ten jim navždy změnil životy. Kryl složil svůj meisterstück v podobě písně Bratříčku, zavírej vrátka, a to jako reakci na vpád vojsk Varšavské smlouvy. Ta se okamžitě stala fenoménem, pobrukoval si ji snad každý, kromě protagonistů tehdejšího režimu.
Musel odejít, jiná možnost nebyla
Píseň sbírala úspěchy i v hitparádách a Karel Kryl se rychle stal trnem v oku komunistů. Nátlak z jejich strany byl nesnesitelný a Kryl tak v září roku 1969 přijal pozvání na festival do západního Německa. I když to neplánoval, nakonec se mu tam zalíbilo a díky zisku politického azylu mohl v exilu zůstat.
Začátky za hranicemi jeho milované země pro něj byly velmi těžké. Nikoho tam neznal, neměl se komu svěřit, s kým sdílet život. Vždy ho ale zdobila nezdolná víra a nepochyboval tak o tom, že bude lépe.
„Žádný strach, ve světě se neztratím, a hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi nebude příliš stýskat,“ informoval své rodiče prostřednictvím dopisu.
Pamětní deska Karlu Krylovi v budově Střední uměleckoprůmyslové školy Bechyně.
Vyměnila ho za jiného a tu mu zlomilo srdce
V roce 1972 poznal na jedné akci, kde vystupoval, pohlednou Evu Sedlářovou. Do té se zamiloval možná nejvíc, jak kdy za život dokázal. Své budoucí první manželce měl poslat dopis plný romantických slov, po kterém se sešli a začal se psát příběh jejich lásky. „To nebyl obyčejný milostný vztah, ale stav duše. Odhodlání a rozhodnutí s někým zestárnout,“ objevilo se v knize Půlkacíř.
Vrcholem jejich vztahu byla svatba, ke které došlo 13. července 1973 v Mnichově, o den později pak následoval i církevní sňatek. Manželství jim ale nakonec nevydrželo, protože se Sedlářová zamilovala do jiného muže. „Bylo to pro mě tak bolestné, když to nevyšlo. Na duši mi zůstala jizva, jež se nezacelí. Moje žena Eva si našla jiný vztah, rozvedli jsme se,“ popsal.
Druhé manželství ukončila až jeho smrt
Svou druhou ženu poznal hudebník v bance, kam chodil úřednici Marlen Brousert obdivovat tak dlouho, až spolu začali žít. Jenže tu nejspíš Kryl tak vášnivě nemiloval. Když se po roce 1989 objevil v Praze, měli si totiž užívat s Jiřinou Lebedovou, a také mladičkou Markétou Matoušovou.
I tak si 7. února 1991 vzal Marlen za ženu a jejich manželství ukončila až hudebníkova smrt, ke které došlo náhle 3. března 1994 v Mnichově. Pochován je ale na Břevnovském hřbitově v Praze, tedy v zemi, kterou celým svým srdcem miloval.
Zdroje: novinky.cz, zeny.iprima.cz, super.cz, krajskelisty.cz, lidovky.cz
